Pravda, možná myslela ještě výš. Vždyť z Evropanek má v této sezoně zajetý na 500 metrů nejrychlejší čas a na posledních Světových pohárech ji pokaždé porazily pouze tři Asiatky. Ovšem jak připomíná: „I mistrovství Evropy je jen jedním z kroků k olympiádě. A letos bude důležité uspět jen na olympiádě.“
V zimě mnoha českých sportovních marodů se probila do společenství největších nadějí výpravy pro Koreu. Mezi kandidáty medailí.
Nesnaží se ze sebe setřást takovou roli. „Pokud se už několik let pohybuji do desítky a v minulé sezoně do pětky, tak jaký jiný cíl mohu mít?“ uvedla. „Nemůže jím být skončit na hrách do desátého místa. Musím mít hnací motor postavený na nejvyšších příčkách.“
Zleva: Angelina Golikova (stříbro) , Vanessa Herzogová (zlato) a Karolína Erbanová (bronz) po závodě na 500 metrů na mistrovství Evropy.
Reprezentační trenér Petr Novák věří, že na ni v Koreji skutečně může dosáhnout. „I když to bude složité,“ uvědomuje si kouč. „Na pětistovce jsou v této sezoně odskočeny Japonka Kodairová a Korejka I Sang-hwa. A za nimi je více vyrovnaných kandidátek na medaili.“ Včetně Rakušanky Herzogové a Rusky Golikovové, včera zlaté a stříbrné.
Po minulé olympiádě, v létě 2014, odešla Erbanová od Novákovy tréninkové skupiny do Nizozemska.
Hledala tam vlastní cestu.
„To rozhodnutí bylo pro mě velmi těžké. Mnozí si mysleli, že nejde o dobrý krok,“ vzpomínala.
Místo skupiny zaměřující se spíše na vytrvalkyni a vícebojařku Martinu Sáblíkovou chtěla trénovat s ryze sprinterským týmem.
Tak o tom na počátku této sezony vyprávěla pro odborný nizozemský portál Schaatsen.nl. I o tom, že vztahy s Novákem byly poté komplikované, ale nyní mezi nimi opět panuje vzájemná úcta. Novák ji na reprezentačních akcích koučuje během závodů, zatímco v Nizozemsku Erbanovou dva roky vede Dennis van der Gun.
Usadila se v Heerenveenu, v domku nedaleko legendární haly Thialf. Postupně tu závodila za profesionální týmy Continu a Afterpay. Ten však podle informací nizozemských médií přijde po sezoně o hlavního sponzora, kdo ví, co bude dál.
Ovšem to nejhorší už má za sebou. „Neměla jsem po odchodu z Česka žádného manažera, musela jsem se najednou naučit o tolik věcí postarat se sama.“ Nizozemsko se stalo její velkou životní školou.
„Žiju ve dvou světech,“ vylíčila pro schaatsen.nl. „V Heerenveenu mám svůj bruslařský svět, v Česku společenský. Ráda bych je více propojila, ale je to nemožné. Nejtěžší je, když se z Česka vracím zase do Nizozemska. Všechno je tam jiné: jazyk, jídlo, lidé kolem mě. Chybějí mi i české hory. Ale to jsou detaily.“
Navzdory faktu, že větší část roku žije právě v Heerenveenu, má naprosto jasno: „Jsem Češkou a zůstanu Češkou, to je moje země.“
Vidět v Pchjongčchangu stoupat vzhůru vlajku této země je snem, který Erbanovou žene dál.
