Před dvěma týdny se v den svých 27. narozenin stal ve francouzském Pau senzačním mistrem světa. Teď má pár týdnů volna a užívá si ho doma na Malé Skále, odkud to dotáhl až mezi absolutní elitu vodního slalomu.
Ondřej Tunka, mistr světa. Už jste si na tohle oslovení zvykl?
Zní to krásně. A pořád trochu neuvěřitelně. Ale tím, že to v poslední době slýchám často, tak už jsem si na to docela zvykl - a líbí se mi to!
Ondřej TunkaVodní slalomář Narozen: 29. září 1990 v Jablonci nad Nisou Výška a váha: 177 cm, 70 kg První klub: Delfín Jablonec Současný klub: USK Praha Trenér: Jiří Prskavec st. Přezdívka: Tuňák Koníčky: kulečník, longboard, běžky, cukrárna Úspěchy 2008 - 3. na ME juniorů, K1 2013 - 1. na ME do 23 let, K1 hlídky 2015 - 3. ve Světovém poháru, K1 2015 a 2017 - 1. na MS, K1 hlídky 2017 - 1. na MS, K1 (Pau, Francie) |
Na světovém šampionátu to pro vás byl přitom bláznivý závod, ve kterém jste jen tak tak postoupil z kvalifikace...
Je to pravda. Od první chvíle jsem bojoval, abych se v závodu udržel. Musel jsem jet druhou kvalifikační jízdu, která nebyla vůbec příjemná, protože tam bylo hodně dobrých kluků a dva medailisté z minulého mistrovství světa ji nezvládli. No a v semifinále jsem potom taky nebyl úplně přesvědčivý.
Ve finále jste ale nenašel přemožitele. Pomohlo vám, že jste v tu chvíli mohl jen překvapit?
Dalo by se to tak říct, nebyl jsem pod tlakem. Vítek Přindiš jako celkový vítěz Světového poháru měl o hodně těžší pozici než já. Navíc jsem startoval úplně na začátku, takže jsem neviděl výsledky předchozích kajakářů a jelo se mi o to líp. Trať v Pau přitom nepatří mezi moje oblíbené, protože se tam voda hodně mění a je nevyzpytatelná. Nebyl jsem nadšený, že mistrovství světa bude právě tam. Ale dopadlo to dobře.
Svého reprezentačního parťáka Přindiše jste porazil o pouhé dvě setiny. Nevyčítá vám to teď?
Ani ne. Myslím, že je spokojený, že má medaili z mistrovství světa. Doufám, že ho moc nemrzí, že jsem ho porazil.
Vaše kajakářská kategorie je v Česku extrémně nabitá: olympijští medailisté Hradilek a Prskavec, vítěz Světového poháru Přindiš, vy. Neříkal jste si někdy, že máte smůlu, že jste chytil silnou generaci, ve které je tak těžké se prosadit i na domácí scéně?
Jak se to vezme. Zase mám hrozné štěstí, že můžu koukat na tak skvělé kluky při tréninku. Každému se nepoštěstí, že může trénovat s takovými hvězdami vodního slalomu. Ale máte pravdu, že konkurence je u nás obrovská. A nejsou to jen ti, které jste jmenoval, ale když se kouknete na výsledky z mistrovství republiky, tak zjistíte, že tam jsou i další dobří závodníci.
O reprezentaci bývá pořádná rvačka, že?
Přesně tak. Na jaře se jedou čtyři kvalifikační závody o tři místa v reprezentaci. To se mě naštěstí příští rok netýká, díky medaili z mistrovství světa jsem přednominovaný. Takhle to měl několik let Jířa Prskavec, který vždycky přivezl nějakou medaili. Jsou to hrozně specifické závody, protože víte, že když na nich nezajedete, tak už si v sezoně skoro nezazávodíte. Je to psychicky strašně náročné.
Před sezonou jste říkal, že byste rád vybojoval medailovou pozici ve Světovém poháru. O mistrovství světa nebyla řeč, takže titul byl asi hodně nad plán.
Já celkově nerad plánuju. Prostě si jen tak pádluju a dělám to, co mě baví. Ve svěťáku už jsem byl jednou třetí, a tak jsem si před sezonou říkal, že by bylo hezké něco podobného zopakovat. Ale mistrovství světa je samozřejmě lepší.
Jakou metu si před sebe postavíte teď. Olympijskou medaili?
Olympiáda je samozřejmě víc, ale zase bůhví, co se stane za tři roky. To je hrozně dlouhá doba. Teď přemýšlím nad mistrovstvím Evropy, které se jede příští rok doma v Praze. To je pro mě strašné lákadlo. V Praze je nejlepší atmosféra na světě a bývají to nejlíp zorganizované závody. Moc se těším.
Změní vám titul šampiona nějak život? Dostanete lepší plat, seženete víc sponzorů?
Nějaké sponzory mám teď rozjednané a byl bych rád, kdyby něco klaplo. O platu nevím, to jsme se ještě nebavili. Jinak se nic nezmění. Teď jsem chvíli v záři reflektorů, ale myslím, že to brzy pomine. Možná když budou nějaké rozhovory o českém kajaku, tak padne i moje jméno a nebude tam jen Hradilek, Prskavec a Přindiš. Ale to je asi tak maximum, co se změní. Já budu prostě dál makat a snažit se posunout dál.
A co soupeři? Cítíte od nich teď větší respekt?
Ve světě respektují všechny české kajakáře, kteří se dostanou do seniorské reprezentace, protože vědí, že budou dobří. Ale že by mě teď nějak uctívali, to určitě ne.
Před týdnem jste dostal pozvánku do televizní Show Jana Krause. Jak jste si to užíval?
Abych řekl pravdu, nebylo to úplně příjemné. Když sedíte proti takové ikoně, o které víte, že když bude chtít, tak vás tam rozmázne, je to těžké. Byl jsem hodně nejistý, ale pan Kraus byl naštěstí hodný.
S vodním slalomem jste začínal v jedenácti letech doma na Malé Skále. Co vás k vodě přivedlo?
Trochu rodiče, kteří taky závodili. A z Malé Skály je Mirek Šimek, dvojnásobný olympijský medailista z deblkanoe. Na Jizeře jsou dodnes branky, které jsme tam spolu před lety v době mých začátků věšeli.
Jizera ale nevypadá zrovna jako dravý tok a líheň vodních slalomářů...
To je fakt, ale třeba pod jezem je hezká vlna, ideální pro trénink malých dětí. Jezdívali jsme taky na Paraplíčko nad Železným Brodem, kde je slalomová trať, na jaře dost divoká. A na Kamenici - to je krásná řeka, ale teče jen, když prší. Dneska samozřejmě většinu roku trénuju v Praze-Troji.
Jak často se na Malou Skálu vracíte?
Mám to tady moc rád. Když mám volnou chvíli, tak sem jedu. Přes léto není moc času, ale v zimě tady jsem skoro každý víkend. Mám rád běžky, takže sem jezdím i za horami. Nebo se procházím se psem po lese a to je balzám oproti Praze, kde je hrozně hluku.
Minulý víkend vám tady před Sokolovnou vystrojili slavnostní přivítání. Jak se vám to líbilo?
Bylo to úžasné. Opravdu jsem to nečekal, přišlo strašně moc lidí, snad půlka obce.
Teď už máte po sezoně. Chystáte se někam na dovolenou?
Mám volno skoro celý měsíc, trénovat začínáme koncem října. Na dovolenou jsem nějak nestihl odjet. Měl jsem nějaké mediální povinnosti, na které nejsem vůbec zvyklý. A ani vlastně nevím, kam bych na tu dovolenou jel. Takže budu na Malé Skále. Teď o víkendu sem navíc přijede spousta kamarádů vodáků - máme tady tenisový turnaj, kterému říkáme Maloskalský Wimbledon. To budou velké boje.
