„Judo mě nenaučilo jen samotnému boji nebo sebeobraně, ale ukázalo mi i životní cestu,“ prohlašuje dvojnásobný olympijský vítěz Lukáš Krpálek. I když má na kontě spoustu úspěchů a patří k nejlepším vrcholovým sportovcům v Česku, stále je pokorný. Nejdůležitější je pro něj rodina.
Jste velmi vysoký, měříte sto devadesát osm centimetrů. Je to jeden z předpokladů dobrého judisty? Judo je skvělé v tom, že ho může dělat kdokoli bez rozdílu postavy. Ale ti úspěšní bývají nižšího vzrůstu. V posledních letech jsem spíš vyčníval, a to doslova. Všechno má svá pro a proti. Vysoký člověk má větší páky, nízký se zase lépe schová pod soupeře.
Jak jste se k judu dostal? Nebyl by pro vás vhodnější třeba basketbal, kde byste svou výšku zúročil? Jasnou volbou pro mě judo nebylo. Dělal jsem pět i více sportů, protože jsem chodil na sportovní základní školu. Tam jsem měl šanci vyzkoušet všechno možné. Jedno z toho bylo i judo. Bavilo mě, ale bral jsem ho jen jako kroužek. Navštěvoval jsem ho rád hlavně kvůli lidem, kteří tam se mnou chodili. Byla tam skvělá parta.
Judisté končí kolem třicítky. Jsou i výjimky, ale je jich málo. Už se mi to pomalu blíží!
