Jsem hrdý i smutný, říká kouč

Chrudim - Jeho hráči se mohli dmout pýchou. Přesto se jim po tvářích koulely slzy. Symbol velkého žalu. "Jsem na kluky hrozně pyšný. Ale když vidím, jak brečí, je mi smutno," řekl trenér Ota Stejskal. Chrudimští futsalisté už brali za kliku od brány finálového turnaje UEFA Cupu.

Přiblížili se k historickému úspěchu, o němž se dosud českým mistrům jen zdálo. A snít se o něm bude dál i Era-Packu. Byl blizoučko k postupu mezi nejlepší čtyři kluby Evropy. Leč nakonec mu vytoužená vidina proklouzla mezi prsty.

Po statečném boji. A nesmírně hořce. Nevyhrál, byť měl dvakrát k dobru náskok dvou gólů. Neudržel ani remízu, která mu stačila. Prohrál 4:5 a přihlížel postupovým oslavám kazašského Kairatu Almaty.

"Radši bych prohrál 0:3, a ne takhle," povzdechl si Stejskal. Vysněný postup jste měli nadosah.

Myslíte si, že vám unikla neopakovatelná šance?
Nevím, zda tato generace ještě bude mít takovou šanci zahrát si Final Four UEFA Cupu. Myslím si, že spíše ne. Pro osmdesát procent týmu to byl vrchol. I když moc rád bych se mýlil. Podívejte na soupeře. Brazilec Cacau dokázal, že špičkový futsal se dá hrát i ve 36 letech.

Z českých mistrů jste v UEFA Cupu dokázali zatím nejvíce. Máte z toho vůbec radost?
Pocity jsou smíšené. Na kluky jsem hrdý. Z minima jsme vykřesali maximum. Ale při pohledu na jejich tváře je mi smutno. Nedivím se, že brečí. Sahali po historickém úspěchu. Sehráli jsme s Kairatem vyrovnanou partii, do poslední vteřiny nebylo rozhodnuto. Klukům moc děkuji za to, co odvedli pro český futsal.

Od úspěchu vás dělil jen krůček. Vedli jste dvakrát o dva góly. Proč jste na postup nedosáhli?
Musíme si uvědomit, že takový tým zatím můžeme jen porazit, ale ne porážet. Kairat je pořád o trošku někde jinde než my. I když ve futsalu vedete o dva góly, nic to neznamená. Zvláště proti tak kvalitnímu soupeři. Kluci odvedli maximum, jeli na krev, ale Kairat předvedl svou sílu. Má perfektně zmáknutou powerplay, hrál ji po celý druhý poločas, což jsme nedokázali eliminovat.

V čem spatřujete největší rozdíl mezi vámi a Kairatem, který má v sestavě sedm brazilských hráčů?
Je to profesionální tým, trénuje dvakrát denně. Rozdíl se musí projevit. S takovým soupeřem můžeme odehrát vyrovnané utkání jen tehdy, když při nás budou stát všichni svatí. A můžeme i vyhrát, ale rozhodně ne pravidelně vyhrávat. Máme v týmu bratry Marešovy, kteří se futsalem živili jako profesionálové. Ale já bych potřeboval mít patnáct takových hráčů. Všechny tři týmy, které proti nám nyní nastoupili, se zajímají jen o futsal. Jejich hráči se nezajímají o to, kdy půjdou do práce a kdy budou trénovat. Dokud k nám nepřijde profesionalismus, budeme tahat za kratší konec. Měli jsme hodně silný tým. V lize nás horko těžko někdo porazí. Ale v evropském měřítku jsme pořád o krok pozadu.

Myslíte si tedy, že jste dosáhli maxima v současných českých podmínkách?
Kluci předvedli víc než maximum. Ve dvou fázích soutěže jsme vyhráli pět zápasů. Bohužel ten šestý a nejdůležitější jsme prohráli. Ale pět výher jen tak někdo z českých týmů nenapodobí.

Dokud nenastane profesionální éra, že?
Profesionální cesta je zcela nevyhnutelná.

O postupu do Final Four si momentálně může český tým jen zdát?
Je to krásná představa. Pro nás to byl sen, jemuž jsme věřili. Jenže Kairat má svou sílu, předvedl ji. Byla by to pro něj i ostuda, kdyby s námi prohrál vzhledem k podmínkám, v nichž se připravujeme. My je máme v naší republice nadstandardní. Jenže dokud nebude tým profesionální a hráči nebudou mít v hlavě jen futsal, dál se nedostaneme.

Profesionální tým v Česku. Je to reálná vidina blízké doby? Nebo spíše jen hodně vzdálený sen?
Byl bych moc rád, kdyby to bylo co nejdříve. Nevím však, zda lidi vymění svoje zaměstnání za vrtkavý futsalový život. Vzdáte se své zajímavé práce a za tři měsíce může být všechno jinak. Sám bych se hrozně moc rozmýšlel, zda opustím svou práci. Pořád se mi jeví jako stálejší zdroj příjmu než plat futsalového trenéra.

Mareš: Šance se už nemusí opakovat

Dvěma góly přiblížil vidinu historického postupu. K vytouženému snu však chrudimské futsalisty nedovedly. "Možná nám unikla šance, která se už nemusí opakovat," zalitoval Roman Mareš.

"Takhle blízko k postupu už nemusí být žádný český tým. Přál nám los, hráli jsme doma, bojovali jsme," dodala největší hvězda Era-Packu.

Dobře věděl, o čem mluví. Pět let se profesionálně živil futsalem v ruské Dině Moskva. Na tamních palubovkách potkal většinu současných hráčů Kairatu Almaty. I sedmičku jeho brazilských opor.

"Všichni v Rusku hráli. Trenér Alecio hrával za Spartak Moskva stejně jako Cacau. Kapitán Etienne zase působil v moskevském Dinamu," prozradil starší z Marešů.

Východ neopustili ani poté, když v ruské lize nenašli nová angažmá. "V Rusku byli nepotřební, tak přejeli do Gruzie, Ázerbájdžánu nebo Kazachstánu," podotkl Mareš.
"V Kairatu je doplnili Rusové s kazašskými pasy. Nehraje tam žádný domácí hráč." Tedy žádní "nazdárkové". Vše zkušení borci.

"V Rusku odehráli za rok čtyřicet takových zápasů, jaký jsme s nimi sehráli nyní my," tvrdí Mareš.

Přesto je přesvědčen o tom, že Chrudim šanci na úspěch měla. "Když jsem před časem proti Kairatu hrál s Dinou, měl lepší tým. Působili tam kvalitnější Brazilci," tvrdí Mareš. "Současný Kairat by v ruské lize patřil maximálně do průměru."

I proto jeho duši zalil smutek po porážce 4:5. "Ale ostudu jsme neudělali," zdůraznil Mareš. "Před turnajem nám Slováci tvrdili, že o postup budou bojovat oni, Belgičani a Kazaši. My prý nemáme dobrý tým. Chci jim poděkovat, že nás nakopli. Snad jsme jim dostatečně dokázali, že futsal umíme."

Na historicky první start českého týmu ve finálovém turnaji UEFA Cupu to však nestačilo. Byť hodně těsně. "Teď jsem zvědavý, co předvede Kairat. Uvidíme, zda jsme také dobří a mohli jsme tam hrát," řekl Mareš.

Roman Mareš (vpravo) se snaží uniknout obránci kazašského celku.