Jaká byla vaše první reakce, když jste se o úmrtí dozvěděl?
Bylo to smutné. Už před rokem a půl, když byla poprvé stanovena diagnóza, jsme věděli, že to nemůže mít dobrý konec, museli jsme s touhle informací počítat. Ale pořád jsme věřili v zázrak, který nepřišel.
Jak na paní Čáslavskou vzpomínáte? Která příhoda se vám vybaví jako první?
Bojovali jsme teď za zlepšení finančních podmínek pro český sport a klíčový moment pro nás byl přesvědčit ministra financí Andreje Babiše. Paní Věra se sama nabídla, že bude prostředníkem této komunikace. Oslovila pana ministra, zorganizovala s ním schůzku, pan ministr přišel na zasedání výkonného výboru ČOV. Byla schopná otočit formální setkání do pozitivna, přinést do nich slunce. V těchto jednáních hrála možná menší roli, ale o to důležitější. Dávala jednáním punc výjimečnosti.
A nějaká vaše osobní vzpomínka?
Když přijela na olympiádu v Londýně, přihnala se jako velká voda ke mně do kanceláře a říkala: „Jirko, safra, cos mi to dal za vstupenky?“
Odpověděl jsem: „Věrko, ty, které máme.“
„No jo, ale já tady nemám lístky na Jardu Kulhavého.“
„Jo, to jsem ti chtěl říct: ty nejsou.“
„Tak hele, Jirko, aby bylo naprosto jasno! Já mám za úkol zajistit, aby Jarda vyhrál, a ty máš za úkol zajistit mi vstupenky. Tak se snaž.“
Takže jsme je potom vyměnili s Belgičany a dostali jsme ji tam a Jarda vyhrál.
Hovořil jste o ní jistě i s řadou osobností světového sportu, vzpomenete na některou z takových debat?
Naposledy jsme byli na jaře u pana předsedy Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha. Přijeli jsme tam na jeho pozvání a Věra tam absolvovala i řadu rozhovorů se světovými médii. Pan prezident Bach jí chtěl ukázat, jak vypadá nové olympijské muzeum, kde ona je zvěčněná jako jedna z největších ikon světového sportu. Bylo to velmi příjemné. Zajímavé bylo i to, že když jsme tam přišli, asistentka pana Bacha dělala asistentku původně Juanu Antoniovi Samaranchovi (bývalému prezidentovi Mezinárodního olympijského výboru). Poznala Věru z dřívějšího setkání. No a protože Věra umí španělsky a ona byla Španělka, začaly si tam spolu španělsky šveholit.
Gymnastka Věra Čáslavská, která v roce 1968 reprezentovala Československo na olympijských hrách v Mexico City, měla nejen nevídané sportovní úspěchy, ale i nezaměnitelný styl. K tmavomodrým nebo červeným dresům nosila natupírované drdoly a tmavě nalíčené oči.
Co český sport ztratil v osobě Věry Čáslavské?
Skvělou sportovkyni, ale i člověka pevných názorů. Žila ve složité době, a přesto dokázala maximum ve sportovním životě. Prožila těžké doby normalizace, kdy neodvolala a nezměnila své názory. Naplno se realizovala i po revoluci, kdy obrovským způsobem pomohla českému sportu a v posledních letech poté, co se dostala ze své nemoci, tak pracovala ve prospěch českého sportu a pomáhala českým sportovcům. Do svých posledních dnů byla v kontaktu s našimi nejlepšími sportovci. Ale nezajímala se jen o ty nejlepší. Bavil jí sport jako takový, starala se o děti. Kde mohla, tam se snažila pomoct. Ať už svými politickými, tak i mezinárodními kontakty.
Jiří Kejval
Může ji někdo nahradit?
Věru nikdo nemůže nahradit. O tom žádná.
Hovoří se o státním pohřbu. Jaká jednání momentálně probíhají?
Po dohodě s rodinou jsme požádali, aby kondolence chodily na adresu Českého olympijského výboru. A ony chodí z celého světa, všichni se chtějí s Věrou důstojně rozloučit. Státní pohřeb by byl velká pocta, máme jednání s vládou na Strakově akademii, ale klíčové je pro nás rozhodnutí rodiny. Nerad bych předbíhal, v průběhu čtvrtku se dohodneme. Situace přišla najednou, do poslední chvíle byla v dobré kondici, komunikovala. Její obrovský životní optimismus, který sdílela, nám ani na chvíli nedal pomyslet na to, že by nás mohla tak najednou opustit. Chceme dát rodině trochu času, aby se z té ztráty vzpamatovala.
Vznikne nějaké pamětní místo?
Ano, v obchodím domě Quadrio vznikne během odpoledne pamětní místo, kde bude vizuál Věry Čáslavské jako sportovkyně, tak jak si ji všichni pamatujeme. Ten prostor byl původně postavený jako oslava sportu a naší úspěšné účasti v Riu, které byla Věra součástí, i když nebyla přímo na místě. Na konci atletické dráhy, která bylo věnována Emilu Zátopkovi, jsou stupně vítězů, a právě nad nimi bychom chtěli dát velkou fotografii Věry Čáslavské, pod kterou bude kondolenční kniha. Věřím, že by se jí to líbilo.
