„Skoro perfektní,“ popsala pak čerstvě sedmadvacetiletá Foxová svou jízdu. „Chtěla jsem jet lépe než v semifinále. Což se mi povedlo, a navíc jsem zajela čistě, což je to, o co se vždycky snažím. Jsem opravdu šťastná.“
Polovinu jejího obličeje zakrýval respirátor, bylo ale vidět, jak jí září oči. „Jsem ráda, že jsem tady,“ zopakovala hned několikrát.
Zpravodajstvíz nedělního závodu v Troji |
Je zvyklá být skoro celý rok na cestách. Obrážet mezinárodní závody, soupeřit s těmi nejlepšími. Jenže kolik takových klání absolvovala za poslední rok?
Žádné.
Když se loni na podzim v Evropě rozběhla okleštěná sezona, kvůli přísným bezpečnostním opatřením zůstávala doma v Austrálii. A na další velké závody od předloňského mistrovství světa ve španělském La Seu d´Urgell musela dlouho čekat.
V MINULÝCH LETECH. Australanka Jessica Foxová se raduje z vítězství na závodech Světového poháru ve vodním slalomu v Praze.
„Nejtěžší pro mě bylo, že jsem byla tak strašně daleko od veškeré té akce,“ zavzpomínala. „Ostatní holky mohly - byť omezeně - jezdit na závody, na tréninkové kempy… My jsme sice jely na kemp na Nový Zéland, ale to vám Světový pohár nenahradí.“
Loňská sezona se jí tak smrskla spíš jen na hodiny tréninku. I proto je nyní ráda, že se situace trochu uklidnila a ona je zpátky.
Že se kvůli hrozící karanténě bude moci vrátit domů až po sezoně? S tím počítá.
Že cesta z daleké Austrálie do Evropy bude snad všechno možné jen ne hladká? I to podstoupila.
„Je to náročné. Navíc když máte s sebou třiapůlmetrové kajaky a kanoe,“ popisovala cestu, kterou absolvovala i se sestrou Noemie, jež také závodí. „Je to i velmi drahé, navíc logisticky velice složité. Náš týmový manažer musel kvůli pandemii neustále dělat nějaké změny. Měnit lety a tak.“
Congratulations @jessfoxcanoe
Gold medal in the women’s C1 at the 2021 Canoe Slalom World Cup 1 in Prague
#40daystogo #Tokyo2020 #tokyotogether #canoeslalom #icfslalom https://t.co/PocYGQ1KtA
To všechno snad i kvůli Praze, kterou má tak ráda. Ostatně na dráze v Troji slavila svůj první titul mistryně světa.
„Praha je jeden z nejlepších - pokud vůbec ne ten nejlepší - Světový pohár. Je tu vždycky skvělá atmosféra a i teď, když diváci chyběli, organizátoři odvedli skvělou práci. Dokonce mi během mých pátečních narozenin přinesli dort,“ usmála se.
Dlouhá pauza se na ní trochu podepsala. Ačkoliv má ve své sbírce sedm singlových světových titulů i dvě olympijské medaile, když poprvé na Vltavě naskočila do lodi, cítila nervozitu. „Hlavně během kvalifikací,“ vykládala.
Ty jí ale vyšly a ona si mohla závody začít užívat. „Chybělo mi to. Ty pocity, které zažíváte na startu, ty nervy… To se doma během tréninku těžko napodobuje. Jsem opravdu šťastná, že jsem mohla přijet,“ líčila.
K pátečním narozeninám si nadělila dva jasné postupy do semifinále kajaku i kanoe.
V sobotu pak skončila v kajaku i přes čtyři trestné sekundy třetí.
A v neděli ovládla závod kanoistek, když jako jediná zajela čistě.
„Nejela jsem sem s tím, že chci vyhrát. Jela jsem sem s tím, že si chci konečně zazávodit a vidět ostatní holky,“ povídala. „Je ale hezké vidět, že práce, kterou jsem odvedla loňský rok, se vyplácí.“
Doufá, že její výkony v Troji jsou jenom začátek. Ve své kariéře vyhrála skoro vše, co se dalo. Má zlata z mistrovství, ovládla Světové poháry… Jen ty olympijské hry.
V Londýně 2012 byla stříbrná, v Riu 2016 bronzová.
Tak letos zlato? A proč ne rovnou ve dvou disciplínách - C1 a K1? „Nooo,“ zasmála se. „Zlato by byl samozřejmě můj sen, ale můj cíl je, že chci zazávodit dobře a předvést výkon, na který můžu být hrdá. Neovlivním, jak pojedou moje soupeřky. Já chci prostě jen dobře pádlovat.“
Což v Praze předvedla.
