Letos máte za sebou už čtyři závody světového poháru ITU Paratriathlon World Cup ve Španělsku, Velké Británii, Francii a Kanadě. Co vás ještě čeká?
Pro první polovinu závodní sezony byly hlavním cílem závody světového poháru ITU Paratriathlon World Cup, kde jsem bojoval o body do celosvětového žebříčku, který bude rozhodující pro nominaci na letní paralympijské hry do Tokia. V druhé části roku bych se rád zase trošku více zaměřil na poloviční distanci a na obhajobu loňského titulu mistra světa v 70.3 Ironmanu.
Z jakých disciplín se závod 70.3 Ironman v kategorii Physically Challenged skládá?
Ironman je označení pro dlouhý triatlon a 70.3 pro střední, tzv. půlku, který zahrnuje 1,9 kilometru plavání, 90 kilometrů na kole a běh dlouhý 21,1 kilometru. Abych to ještě trochu přiblížil, tak plavání probíhá v zásadě klasicky. Plavu volným způsobem, tedy kraulem, jen s tím rozdílem, že nekopu nohama. Pro cyklistiku používám handbike, což lze velmi zjednodušeně přiblížit ke tříkolce na ruční pohon, s převody a řetězem jako na kole. Pro běh je to takzvaná běžecká formule, což je v podstatě modifikace invalidního vozíku s hnacími obručemi.
Cesta za mistrovským titulem jistě nebyla snadná…
Předcházelo jí mnoho vzestupů a pádů. Tím rozhodujícím samozřejmě bylo to, že jsem po úraze začal znovu sportovat. Nejprve jsem se věnoval handcyclingu, kde jsem se stal reprezentantem České republiky a závodil v závodech evropského a světového poháru. Opakovaně jsem získal tituly Mistra ČR v časovce jednotlivců i silničním závodě a několikrát jsem zvítězil v závodech evropského poháru. Cyklistika se pro mě postupem času stala rutinou. Na závody jsem jezdil pro medaile, a když to bylo jinak, byl jsem frustrovaný. Potřeboval jsem ve sportu znovu najít smysl, osobní výzvu. Tu jsem později nalezl v dlouhém triatlonu a ve vytrvalostních závodech na běžkách.
Co vás na triatlonu přitahuje?
Pro mě je triatlon a obecně sport osobní výzvou a láskou. Možností poznat především sám sebe a posunout se i jako člověk dál.
Jan Tománek- Narodil se 30. června 1987 v Příbrami a žil s rodinou na Dobříši. - V říjnu 2002 ho srazilo auto, následkem nárazu ochrnul. - Od roku 2011 je členem reprezentačního výběru ČR handicapovaných v handcyclingu. Je několikanásobným mistrem ČR v časovce jednotlivců i silničním závodě, vítězem Českého poháru a několikanásobným medailistou evropského poháru. - Je prvním Čechem, který na sledgi (běžky pro vozíčkáře) reprezentoval Českou republiku na Světovém poháru handicapovaných. * Jako první český handicapovaný sportovec dokončil v roce 2017 Jizerskou padesátku a jako první na světě Vasův běh na sledgi vsedě. - Je mistrem světa v 70.3 Ironmanu v kategorii Physically Challenged v roce 2017. - O vrcholovém sportu handicapovaných přednáší na několika vysokých školách a v současné době se čím dál častěji realizuje jako lektor |
Na invalidním vozíku jste od patnácti let. Jak k tomu došlo?
S kamarádem jsme se vraceli z fotbalového tréninku, auto předjíždělo auto a nepozorný řidič nás přehlédl a srazil. Kamarád na místě zemřel. Já měl obrovské štěstí a přežil jsem. Od té doby mohu svůj život dělit na dvě etapy, nicméně v současné době to již tak dramaticky nevidím a svůj handicap nevnímám.
Byl jste v té době čerstvý středoškolák. Jak jste se se svým zdravotním postižením vyrovnával?
Nejprve má diagnóza nebyla vůbec tak striktní a beznadějná. Nemá smysl se teď ohlížet za tím, kolik lékařů mi dávalo šanci, že se na nohy postavím, a kolik ne, ale každopádně nějaká šance byla, nebo jsem tomu alespoň věřil. Snaha postavit se zpět na nohy mi vzala určitou část dospívání, protože v době, kdy většina vrstevníků randila a užívala si, já jsem dřel na rehabilitaci. Pobyty v rehabilitačních zařízeních mě navíc postavily trošku stranou, což se projevilo ve škole, kterou jsem navštěvoval jen sporadicky, a měl jsem individuální studijní plán.
A co kamarádi a rodina?
Z rodiny a nejbližších kamarádů se ke mně nikdo nepostavil zády, naopak. Kamarádi mnohdy můj handicap neřešili a při mých sportovních začátcích mě často doprovázeli ať už na kole, v bazénu či na lyžích. Samozřejmě největší poděkování patří nejbližší rodině.
Jak jste se dostal k vrcholovému sportu?
Sport mě provází celým mým životem. Po úraze mi pochopitelně začal chybět. Byl jsem zvyklý na příval endorfinů a pohyb, což najednou nešlo. Když jsem měl poprvé možnost vyzkoušet si handbike, bylo rozhodnuto. Ten pocit, prožitek, rychlost, vášeň a dřina byly totožné. A právě tento moment, tohle poprvé předznamenalo můj další sportovní vývoj.
Jak vypadá váš tréninkový režim? Máte přehled, kolik toho za rok natrénujete?
Tréninkový režim vždy vychází z aktuálních plánů a cílů, ale pokud bych to měl trošku sumarizovat, tak během triatlonové sezony pro mě trénink představuje zhruba 10 až 18 hodin týdně. V ročním součtu se pak pohybuji někde okolo 500 odtrénovaných hodin s ohledem na další disciplíny a například běžkařský trénink.
Kterého svého úspěchu vedle ironmana si ceníte nejvíc?
Mým sportovním nej je jednoznačně dokončení legendárního Vasova běhu v roce 2017. Jde o 90 kilometrů dlouhý vytrvalostní závod na běžkách, v mém případě na sledgi v sedě, klasickou technikou. Celá emoční dynamika tohoto závodu lze jen těžko popsat a přiblížit, chvíli jsem si to užíval a chvíli trpěl. Poslední hodiny jsem už jen trpěl, abych si nakonec vychutnal ten slastný pocit z dokončení.
Čím se zabýváte kromě své sportovní činnosti?
Vrcholový sport v mém pojetí nepředstavuje jen tréninky a závody, ale také manažerskou činnost a zajištění finančních prostředků, takže mi už moc času nezbývá. Když už nějaký vyšetřím, tak se snažím skloubit vlastní magisterské studium s přednášením na několika vysokých školách a stále častěji pracuji také jako lektor motivačních workshopů.
Závodil jste v ironmanu i na lyžích. Zůstal vám ještě nějaký sen, který toužíte naplnit?
Sny postupně přicházejí a odcházejí. V tuto chvíli je snem Letní paralympiáda v Tokiu 2020. Přestože se momentálně zaměřuju na krátký triatlon, v srdci jsem vytrvalcem a dlouhý triatlon je určitě další výzvou a koneckonců výzvy se najdou i na běžkách, Vasovým během to pro mě neskončilo.
