„Byly dvě varianty, jak limitu docílit. Buď ukrajovat náš čas o setinky a desetinky, anebo ulítnout. Druhá možnost byla méně pravděpodobná a svým způsobem vlastně i nudná,“ usmívá se Šefl, který loni na podzim přestoupil ze Slávie VŠ Plzeň do Ústecké akademie plaveckých sportů.
„Jednotlivé části našeho závodu jsme mockrát nacvičovali. Situací, kdy jsem vzteky házel s věcmi, bylo mnoho. Po překonáni těchto strastí jsem získal ve své trati absolutní jistotu. Nic to nemění na tom, že i v novém českém rekordu vidím nedostatky. Kdysi mi jeden trenér řekl, že dokud není sportovec olympijským vítězem, nemůže být plně uspokojen,“ zůstává Šefl dál perfekcionalistou.
Vzali mi 19 měsíců sportovního života za to, že jsem příteli přišel podat ruku k narozeninám. Tohle jim neodpustím.
