Sám za sebe.
Plavecký vyvrhel, psanec.
Na dlouhý rok.
„Chápu. Prostě jsem něco udělal špatně, respektuju to. Přesto pořád výši toho trestu vnímám jako absurdní, necitlivou,“ říká Šefl.
Sešli jsme se na zahrádce hospůdky v Božkově, okrajové části Plzně, kde vyrůstal. Za zády šuměla voda, náhon k bývalému mlýnu z řeky Úslavy. Voda, jeho živel. U malého piva se elitní motýlkář, český rekordman a reprezentant nadechnul a vyprávěl. O měsících, které mu vzaly kus sportovního života. I o tom, co všemu předcházelo. Proč se vlastně v jeho těle objevily stopy kokainu a vše se přetočilo naruby.
Trest vypršel 22. května. Na malých závodech ve Vídni jste se před dvěma týdny pokusil o limit na mistrovství světa. Jak se vám plavalo po roční pauze?
Zvláštní pocit, bez debat. Myslel jsem, že budu dobře naladěný, když jsem konečně vyšel z vězení. Protože já tomu říkal vězení. Místo toho jsem byl nervózní, zatažený. Fakt zvláštní pocity.
„Je mi jasné, že většina lidí tomu, co se stalo, jen těžko uvěří. Ale co s tím mám dělat?“ |
Podle časů (50 m motýlek za 23,43 vt. a 100 m motýlek za 53,42 vt., pozn. aut.) to vyšlo na splnění B-limitu pro světový šampionát.
To je k ničemu. Když to řeknu s nadsázkou, B-limity jsou šance pro rozvojové země. Já musím splnit ten áčkový. Pokud chci na šampionát, musím zaplavat výrazně rychleji, abych splnil svazový limit. Na hranici osobního maxima.
Ještě budete mít šanci? Mistrovství světa v Jižní Koreji začíná už 12. července.
Požádal jsem svaz o výjimku, protože limity se mohly plnit pouze do konce května. Vyhověl mi. Za sebou mám tu Vídeň a před sebou ještě poslední pokus. Příští týden o víkendu na mistrovství republiky v Českých Budějovicích.
Věříte, že limit splníte?
Jinak bych do toho nešel. Věřím. Ale takhle. Hollywoodský návrat se nekonal, žádné konfety nelétaly. Ani jsem si nemyslel, že vy novináři vyštracháte, že se vracím do závodů. V té Vídni to nebylo nic velkého, malinké závody, pár zahraničních plavců. Chtěl jsem začít někde v ústraní, otestovat svoje možnosti.
I když limit do Koreji nevyjde, pojedete dál?
Jasně! Dělám plavání kvůli něčemu jinému než jenom kvůli nějakému očištění. Třeba proto, abych ještě zabojoval o svoji první olympiádu. V každém případě věřím, že se vrátím na nějakou úroveň a skončím jednou důstojně. Ne, jako nějaký dopingový hříšník.
Kolikrát vás za tu dobu napadlo, že skončíte?
Ani jednou. Ani na moment! Je mi devětadvacet… Kdybych věděl, že jsem se do toho průšvihu dostal sám, vlastní blbostí, tak si to možná v hlavě takhle nastavím. Buď chlap a skonči! Ale za těchhle okolností, prostě ne. Věděl jsem, že ten rok musím vyplnit tak, abych se mohl nějakým způsobem vrátit.
Tak se pojďme vrátit v čase. V listopadu 2017 vám oznámili pozitivní test na kokain z říjnových závodů v Plzni. Vybavíte si den, kdy jste se to dozvěděl?
Naprosto přesně.
Zhroutil se vám v tu chvíli svět?
Životní tragédie vypadá jinak. Ale sportovně? Ano. Byla to petarda. Vůbec jsem nechápal. Než jsem zjistil, jakým způsobem se to do mě dostalo, byl jsem mimo. Já byl naprosto přesvědčený, že je to blbost. Hned jsem proto zažádal o analýzu vzorku B, což jsou mimochodem také slušné peníze na placení. Ten byl také pozitivní. A já v tu chvíli začal pátrat, co se stalo.
Povídejte.
Asi tři týdny před závody jsem byl na svatbě kamaráda. Tam jsem si trošku alkoholu dal, i když hodně málo. Hned jsem se ptal, jestli tam někdo nemohl mít drogy. Blbost, zpětně vím, že tři týdny na kokain je moc. V moči zůstává krátce, dva tři dny. Víte, teď mám o dopingu a drogách načteno úplně všechno. Kdyby mi policajti projeli historii doma v počítači, zavřou mě jako možného dealera. (úsměv) Vím, jak dlouho ve vás zůstane ta a ta látka, jak se odbourává. A množství kokainu, které našli u mě, bylo úplně směšné. Na zlepšení výkonu absolutně žádný vliv, dávat ho do pití je nesmysl. Když jsem to probíral s odborníky, s nadsázkou říkali, že to bylo, jako bych si dal latté.
„Jsem teď i trošku paranoidní. Nevypiju nic, co nemám pořád pod kontrolou.“ |
Takže jste se pídil dál.
Ano. Zavolal jsem kamarádovi, kterému jsem byl před těmi závody popřát k narozeninám. Všechno jsem mu vylíčil a on se dlouze odmlčel. Bylo mi jasné, že se něco děje. Pak řekl, že mi potřebuje něco říct. V životě by mě nenapadlo, že takovou situaci budu muset řešit. Ale zároveň pro mě bylo moc důležité, že jsem zjistil, co se přesně stalo. To byla výhra. I když mi bylo jasné, že vysvětlování před sportovními orgány bude strašně složité.
Stejně nerozumím tomu, proč vám někdo, kdo vás dobře zná a je to kamarád, nasype pár drobků kokainu do pití…
Prostě strašná blbost. První moje reakce byla, že ho přetrhnu. Řval jsem na něj nepříčetně. Ale pak mi došlo, že je vlastně dobrej…
Prosím?
Vůbec se mi nemusel přiznat. Kdyby nic neřekl, nikdy se to neodhalí. Takhle se sám otevřel spoustě velkých problémů. Policejním výslechům, vysvětlování na různých místech. A vlastně také úbytku peněz. Když jsem dostal trest a přišel o práci, sám přišel s dohodou, že mi bude finanční ztrátu alespoň nějakým způsobem kompenzovat. Postavil se k tomu rovně, jako chlap.
Popravdě, je vám jasné, že tuhle verzi spousta lidí stejně nikdy nepřijme?
Je mi to naprosto jasné. Dokonce si myslím, že tomu nevěří možná 90 procent lidí. Ale co mám dělat?! Co se stalo, se nedá změnit. Pro mě je nejdůležitější, že sám před sebou mám svědomí čisté.
Výkonný výbor plaveckého svazu vaše vysvětlení uznal a trest vám žádný neudělil. Nicméně Antidopingový výbor se následně odvolal a Rozhodčí komise ČOV vám posléze stopku udělila.
Ne za to, že bych se snažil zvýšit svoji výkonnost, ale za nedbalé jednání. Roční zákaz činnosti. Za to, že jsem se podle nich zachoval nezodpovědně. A jakožto reprezentant vlastně nemám právo na společenský život. Když to všechno sečtu dohromady, vzali mi 19 měsíců sportovního života za to, že jsem příteli přišel podat ruku k narozeninám. Tohle jim neodpustím.
Byla celá kauza i sítem pro lidi z vašeho okolí?
Takový pocit nevnímám, mám okolo sebe skvělé lidi. V Plzni na Slávii VŠ, za kterou plavu, se ke mně zachovali skvěle, v reprezentaci také. Ostatně, časem z Vídně jsem se do nároďáku vrátil, to je první dobrý schůdek zpět. Lidem, kteří za mnou stále stojí, patří obdiv a veliký dík. I kvůli nim jsem to nezabalil a dřel tak, abych se mohl vrátit. Člověk se nesmí vzdát ani ve chvíli, kdy má v rukou špatné karty.
Možná divná otázka. Jak jste se vlastně v době trestu živil?
Jednu část příjmu už jsem zmínil. Něco jsem měl nastřádáno, ty zdroje se za tu dobu samozřejmě výrazně snížily, kasičku to poznamenalo. Dával jsem lekce angličtiny. A po udělení trestu jsem odjel do Austrálie, což jsem měl ale naplánováno už dříve. Tam jsem dělal zahradníka. Ne, že bych sekal paničkám trávníky, ale staral jsem se o veřejné parky a tak.
Bude vás teď znovu živit závodní plavání?
V republice jsou dvě centra, která plavce živí a dávají jim práci. Středisko sportu ministerstva vnitra, to sídlí v Brně, a pražské vysokoškolské sportovní centrum. Pod to jsem patřil já, než jsem byl vyloučený. To byla samozřejmě součást trestu. Ale i tam se ke mně zachovali výborně. Po trestu bylo jasné, sorry, musíš pryč. Teď to snad dopadne dobře a budu se moci vrátit.
A když to klapne, odjet v červenci na mistrovství světa.
Motivace je to obrovská. Na dvoustovce motýlka už mám to nejlepší asi za sebou, takže teď je stovka moje hlavní trať.
Je plavání čistý sport?
Myslím, že jo. Co si člověk nevydře, to nemá.
To cyklista Lance Armstrong říkal také…
Jasně, samozřejmě i z plavání znám případy dopingu. Ale ve většině případů šlo o hlouposti, nemyslím si, že někdo bere vědomě. Mně rozhodně během kariéry nikdo nic nenabízel. A to snad sebevědomě můžu říci, že jsem v plavání něco dokázal. Antidopingovka vás může přepadnout kdekoliv a kdykoliv. Nevím, proč bych to dělal.
Mimochodem, už vás antidopingoví komisaři po skončení trestu navštívili?
Jistě, hned vzápětí, co vypršel. Předtím jsem na to byl zvyklý, chodil jsem možná osmkrát za rok. Jenže teď to bylo hodně zvláštní, po takové době zase čůrat do kalíšku. I to ve vás zůstane jako následek trestu. Divný pocit. Jsem trošku paranoidní. Teď už bych si nevzal k jídlu ani k pití nic, co nemám celou dobu pod kontrolou. I tohle malé pivko jsem sledoval každou vteřinu, co mi ho hospodský čepoval…
Jak šel čas v Šeflově kokainové kauzePozitivní test, vysvětlení, odvolání, udělení trestu... Jak se vyvíjela kauza plavce Jana Šefla? Listopad 2017. Začátek. Dlouholetý reprezentant Šefl byl pozitivně testovaný při závodech Plzeňské sprinty v městském bazénu na Slovanech, které se konaly 21. října. Prosinec 2017. Plavec předstoupil před Disciplinární komisi Českého svazu plaveckých sportů, aby vysvětlil stopy kokainu nalezené v jeho těle. Přítomnost nepovolené látky potvrdil i následný B vzorek, který byl odebrán na základě Šeflovy žádosti. Těsně před závody se účastnil soukromé oslavy narozenin svého kamaráda. Připil si nápojem, do něhož mu kamarád bez jeho vědomí přimíchal drobné množství kokainu. Muž se při vyšetřování ke svému činu přiznal. Disciplinární komise následně na základě paragrafu 10.4 Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v ČR rozhodla, že plavci nebude udělen žádný trest. Září 2018. Další zvrat v kauze. Proti rozhodnutí Disciplinární komice ČSPS se odvolal Antidopingový výbor České republiky k Rozhodčí komisi ČOV, která je nejvyšším českým odvolacím orgánem ve věcech dopingu. Ta uznala, že se kokain dostal do těla Šefla požitím alkoholického nápoje, tudíž plavec nepožil zakázanou látku za účelem zvýšení sportovní výkonnosti. Komise však zároveň dospěla k závěru, že Šefl jednal nedbale a nemůže tak vyváznout bez trestu. Plavec podle jejího názoru má jako dlouholetý reprezentant znát své povinnosti v rámci boje proti dopingu. Květen 2019. Vypršení ročního trestu. Ten se začal počítat od jeho vynesení 29. srpna 2018 a zahrnula se do něj i doba, kdy Šefl na podzim roku 2017 nuceně pauzíroval. Všechny výsledky českého plavce od října 2017 byly anulovány, včetně těch z mistrovství Evropy 2018, kterého se Šefl zúčastnil. K závodům se Plzeňan vrátil první červnový víkend, kdy se ukázal na závodech ve Vídni. |
