Jakube, jak své vystoupení na mistrovství Evropy hodnotíte?
Duprat loni startoval na Turnaji mistrů, takže je to špičkový judista. Za výhru jsem hrozně rád. A druhý zápas? Orujov je světovou dvojkou, ale chtěl jsem ho potrápit trochu víc.
Po dvaceti sekundách jste nastoupil, ale Orujov předvedl dobrý kontrachvat.
Chtěl jsem ho překvapit. Neumím to jinak - zkusil jsem to, co umím. Když tam byl prostor, abych to zkusil, tak člověk ani nepřemýšlí. Možná to chtělo počkat, ale to by nebylo moje judo.
Je vám teprve třiadvacet. Lze se od prvního zápasu odrazit do budoucna?
Doufám! Proti Dupratovi jsem se pral potřetí za poslední tři roky a vidím na sobě pokrok. Poprvé to byl úplně jiný zápas. Tehdy mě chytil, nepustil mě do chvatu a za dvě a půl minuty mě porazil. Minule to bylo o něco lepší. No a napotřetí už jsem ho porazil. Jsem za to hrozně rád. Kolikrát si říkám, že se nelepším, ale pak se podívám na starší zápasy a nějaký pokrok vidím.
Pro vás to byl vrchol sezony, protože olympiáda se vás nejspíš týkat nebude a mistrovství světa letos není. Asi je ještě brzy, ale začnete už myslet na Tokio 2020?
Jasně, na olympiádu v Tokiu sem tam myslím, ale spíš se soustředím na krátkodobé cíle. Tokio by bylo vyvrcholení sportovní kariéry, ale předtím je ještě spousta dílčích cílů. Letos jsem se soustředil na to, abych se vůbec kvalifikoval na mistrovství Evropy. Až když se mi to povedlo, tak jsem se začal soustředit dál.
A co teď?
Teď už moc soutěží nebude. Trochu si odpočinu a budu se snažit potrápit na tréninku Jardu Ježka, aby se před olympiádou dostal do formy. A budu doufat, že mě se to bude týkat příště.
