Dnes je Synkovi 24 roků, měří dva metry, váží metrák a rok před Pekingem z něj vyrostl neporazitelný král skifu. I Dolečkovou zásluhou.
Trenére, jak se "vyrábí" takový neporazitelný veslař?
Je to trochu alchymie, tvrdá práce, ale základem je přírodní talent.
Jak jste ho v tom "pavoukovi" poznal?
Měl už tehdy neuvěřitelné výsledky v testech. Ondrovou obrovskou výhodou je, že začíná veslovat na kyslíkový dluh později než ostatní. Jestliže dřívější elitní skifaři Chalupa nebo Slovinec Čop začínali jet na dluh při výkonu zhruba 400 wattů, Ondra se teprve rozjíždí. Jeho práh dnes leží o 70 wattů výš. Proto si se soupeři dělá, co chce.
Ale to až letos. Dřív občas vyhrál, jenže příště ho "zmrskali". Nezvládal finiše, v nichž teď exceluje. Pomohla alchymie, kterou jste zmínil?
Nehledejte v tom chemii. Tvrdě makáme. Když k nám přišel z jiné tréninkové skupiny Vašek Chalupa, byla to tak velká změna, že dostal po posilování svalovou horečku. A důležitá je i psychická pohoda. To je ta alchymie: Ondrovi všechno vychází jak na vodě, tak v soukromí. Má relativně dost peněz, byt, vysněnou motorku, hodnou holku.
A to všechno můžete ovlivnit?
Poradil jsem mu třeba, aby si koupil byt, než aby ty těžce vydělané peníze rozházel jen za auta a motorky.
Mluvíte mu i do výběru žen?
Proboha, jen to ne! To je zakázané pole. Samozřejmě je rád, když mu ji jako chlap pochválím (směje se), ale tady moje role končí. On je naštěstí rozumný, našel si skvělou a vtipnou holku. I to je velké plus.
Budíte se strachy, kdy se něco zadrhne?
To zase ne. Ale mívám mrazení v zádech, když Ondra volá v neobvyklou hodinu.
Neporazitelný skifař mívá potíže s životosprávou?
Ne že by ponocoval, ale on je magnet na průšvihy. Jednou si těsně před mistrovstvím světa poranil žebra při koupání. V juniorech mu dokonce hrozilo vyřazení z Dukly. Nedostal se do reprezentace, protože zkazil kontrolní závod. Večer před startem ochutnal slivovici. Nesedla mu.
Jak se vlastně stal Synek skifařem? O Chalupovi se tradovalo, že své přání napsal na lístek v anketě při soustředění, ale trenér Pecka ho prý zpočátku od toho zrazoval.
U nás v tom nebyla žádná anketa, ale i já jsem Ondru ze začátku zrazoval. Nebo spíš jsem se snažil jeho přechod na skif odložit. On chtěl být sám už na olympiádě v Aténách, ale přesvědčil jsem ho, ať ještě jede dvojskif s mým synem. Ne kvůli mladému, který to teď zkouší shodou okolností s Chalupou na dvojskifu, ale právě kvůli Ondrově skifařské budoucnosti. Potřeboval vyzrát. Prospělo mu to.
A váš syn? Ten nebral jako zradu, že jste ho po Aténách "odvrhl" a pustil se do sólové práce se Synkem?
Právě naopak! Ten byl rád, že bude po letech konečně trochu dál od táty. Než se nedávno vrátili s Chalupou ke mně, pracovali se skupinou párové čtyřky ruského trenéra Krutjakova, a tak jsme vlastně i my měli přehled, co se děje u "konkurence".
|
Týden bolestí nespal. I tak se chystá skifař na Peking P r a h a (ve) - Šest pracovních dní v týdnu a dřina tak tvrdá, že občas člověk kvůli bolesti ve svalech nemůže usnout. To není úryvek z dopisu zdejšího stavebního dělníka, který píše rodině daleko na východ od Česka, nýbrž pohled do tréninkového deníku nejlepšího českého veslaře Ondřeje Synka. Borce, který na skifu letos ve světě neprohrál. A zároveň muže, jehož cílem je zlato z Pekingu. "Mně to přijde úplně normální, jsem za léta s trenérem Dolečkem zvyklý, že intenzita naší práce se každým rokem stupňuje. Už to ani moc nebolí," tvrdí Synek. Přesto se sportovcovo tělo občas zkouší bránit. Někdy se mu ke konci tréninku dělají mžitky před očima, všechno ho pálí a klepe se. "To nic není. Většinou to rychle odezní." Ne tak letos zjara. To už zátěž přerostla únosnou mez. Na soustředění v Itálii prožil Synek skoro týden, kdy v noci nedokázal zamhouřit oči. "Tělo bylo z tréninku tak vyřízené, že jsem jenom ležel, klepal se a nemohl spát." Jestliže pětinásobný olympijský vítěz ve veslování Brit Redgrave přiznal před časem vMF DNES, že trénování vždycky nenáviděl a bral ho jen jako prostředek nutný k dosažení úspěchů, český skifař šokuje: "Mě trénink baví." Pondělí, úterý, čtvrtek a pátek od půl deváté do půl páté, k tomu ve středu a v sobotu dopoledne. Při celodenních "směnách" zvládne tři hodiny veslování, hodinu a půl v posilovně plus aspoň půlhodinu běhání. Mezitím jídlo a krátká regenerace. V létě prodloužené víkendy na závodech, v zimě týdny v cizině. Kdo by chtěl takového muže doma? "Mám štěstí. Moje holka je na mě hodná a vaří mi dobroty. To spíš já si na závodech, když jsem nervózní před startem, někdy říkám: Co tu děláš? Proč nejsi na pláži? Nebo v hospodě?" Dobře vychází i s trenérem. Občas mu veslař sice předhazuje, že se tréninky opakují, přesto na Milana Dolečka nedá dopustit: "Od začátku mu věřím, máme výsledky." Tvrdě se za něj postavil i ve chvíli, kdy měl po olympiádě přestoupit k Sergeji Krutjakovovi, jenž dovedl čtyřku ke stříbru z her: "Milan je pro mě jediný přijatelný trenér." Synek s Dolečkem nechodí na pivo ani nejezdí na společnou dovolenou, ale když je potřeba pomoc, "přítel na telefonu" je připraven. A tak trenér skifaře i stěhoval. Všechno pro společný cíl. "Dřív jsem vesloval kvůli partě, teď chci vyhrát mistrovství světa i olympiádu," hlásí dva měsíce před šampionátem a rok před hrami skifař. |
