Vždy jsem obdivoval zkušené sportovce, jak zvládají donekonečna se opakující dril. Dovolíte mi na úvod otázku, kde vy v sobě berete psychickou energii a baví vás váš sport stále stejně?
Já samozřejmě nemám každodenně a celoročně spoustu energie a chuti trénovat. Jako u každého člověka i u mě se střídají horší a lepší období, ale zatím převládají ta lepší. Myslím, že to hodně souvisí i s charakterem sportovního odvětví sportovce. Já se věnuji sportu, který není jednotvárný, stále se vyvíjí. Dá se říci, že každý trénink i závod je jiný, tratě i brankové kombinace se mění, pořád se mám co učit, stále před sebou vidím nějakou výzvu ke zlepšení. Je sice trošku zavádějící, že v našem sportu se nedají změřit a vyhodnotit třeba světové rekordy, ale nějakým způsobem se všichni snažíme směřovat k dokonalosti jízdy. Pro mě je rovněž hodně důležité, že trénuji ve skupině s o hodně mladšími kolegy, což na mě pozitivně působí a ovlivňuje tak, že se cítím dobře a tu energii mám.
V souvislosti s mládím vašich kolegů se čas od času objeví názor, že chcete reprezentovat společně s vaším synem. Je toto také jeden z vašich hnacích motorů?
Ta možnost tady samozřejmě je, ale pravděpodobnost asi až tak vysoká není. Určitě to však pro mě není ta hlavní motivace. Je to spíše obrovská senzace pro média a proto se mě do toho poslední dobou nějak snaží vmanévrovat. Každý si přece přeje zúčastnit se olympiády především sám za sebe. Že bychom tam jeli eventuálně spolu by nás rozhodně posilovalo, ale neprožíváme to tak, jak by se od nás asi očekávalo.
Jak budete prožívat olympiádu v Pekingu? Jako aktivní sportovkyně?
Tak to by mě také zajímalo! (smích) Těch kroků, abych do Pekingu skutečně odjela, je ještě hodně. Musím se připravit postupně na nominaci do reprezentačního družstva. Pokud se mi to podaří, mohu vyjet místo pro Českou republiku na mistrovství světa v Brazílii na podzim příštího roku. Anebo ji může vyjet někdo jiný, místa jsou pro státy, ne pro jména. A úplně rozhodující bude na jaře roku 2008 jarní nominace a ta buď vyjde nebo ne. Poprvé v historii bude reprezentovat zemi v každé kategorii jenom jedna loď, což je hodně tvrdé a bude to, upřímně, otázka nejen sportovní připravenosti, ale také otázka štěstí...
...Promiňte, ale domníváte se, že nominaci na olympiádu bude určovat štěstí?
Myslím to tak, že je zde velká vyrovnanost a konkurence. Když se mi to všechno podaří překonat a nominaci získám, budu hodně ráda. Ale musím přiznat, že v tuto chvíli je pro mě Peking sportovně hodně daleko.
Víte něco o tamní dráze?
Nevím vůbec nic. Příští rok v srpnu by se tam měl jet testovací závod. Informace mám zhruba takové, že trať by měla mít přibližně takový charakter, jako měly kanály v Sydney nebo v Aténách. To znamená umělá slalomová trať do nějakého "U" tvaru nebo kolečka s plastovými překážkami. Jak přesně to bude vypadat opravdu nevím, ale domnívám se, že by nás tam nemělo nic dramaticky zaskočit.
Momentálně je pro vás Peking časově daleko, o hodně blíže jsou Vánoce. Jak zvládáte onen pověstný předvánoční shon, jak se vám daří skloubit roli domácí hospodyně a sportovkyně?
Já jsem si již dříve řekla, že Vánoce si budu připouštět pouze v pozitivním duchu. A musím se pochlubit, že každý rok se mi to daří více a více. Nenechám se do oné role hospodyně nikým tlačit ale dělám jen to, co pro mě samotnou ty Vánoce symbolizuje. To znamená určitá výzdoba bytu, upeču vánoční perníčky, aby to doma vonělo a pořídím nějaké dárečky pro rodinu. Dávám jenom maličkosti, nejsou to žádné drahé elektrické spotřebiče, spíše dárky typu kniha, CDéčko, kosmetika. To jsou všechno věci, které mě nijak mimo můj sportovní program nezatíží. Vůbec nechápu, proč všichni hovoří o ohromných finančních výdajích, uklízecí dřině po nocích a podobně. To jsou věci, které podle mě k Vánocům ani nepatří a nenechám si je ani zvenčí nadiktovat.
