„Zlato sice nemám, ale je to povedený víkend, dvě medaile z letošní premiéry jsou parádní. Musím být spokojený,“ hlásil dobře naladěný rodák z Nymburka.
Jenže pětistovka je vaše oblíbená trať, na které jste úřadujícím mistrem světa...
Ono se to asi zdá jednoduchý, když na ní většinou vyhraju, jenže tak to není. Ten Sergej z Moldávie je sakra rychlej. Mladej a rychlej, v červnu mu bude devatenáct. Budu se snažit ho v průběhu sezony dohnat, abych byl rychlejší než on.
Proč jste tady vlastně nejel i olympijskou dvoustovku, na které rovněž budete závodit v Riu?
Časově by to vycházelo, ale tři disciplíny bych asi nezvládl, navíc bych tu na dvoustovce medaili nejspíš neměl. A medaile, ať je z čehokoli, mě povzbudí mnohem víc, než kdybych dojel na dvoustovce třeba šestý. Takhle si odsud povezu dvě medaile, což je lepší i pro psychiku.
Co s Tarnovischim, který byl na sobotním kilometru druhý? Neměl jste z něho respekt?
Jo, krapet jsem z něho podělanej byl, na trati jsem na něj hrozně myslel. Pořád jsem se koukal doleva, ale nikde nebyl. Říkám si: ty vole, vedeš, ale kde je? Prostě jsem to trošku pokazil hlavou. Pak přišel finiš, on se začal posouvat dopředu a já z toho byl úplně hotovej. Možná jsem to předtím krapet přepálil, ale jinak se mi jelo dobře, až na ten závěr. Ale i stříbrná je fajn.
Takže vás Moldavan překvapil?
Tolik zase ne, on byl dobrý už na loňském mistrovství světa v Miláně - na kilometru byl třetí, hned za mnou. A jeho o pět let starší brácha Oleg byl v Miláně na pětistovce druhej, taky hned za mnou. Jsou to hvězdy, dneska tady spolu vyhráli debla. Doufám, že je všechno legální...
Máte nějaké pochybnosti?
Kdepak, to vůbec ne. To moje hlava spíš hledá výmluvy... Nedá se nic dělat, příště musím být lepší já.
Takže máte rozmyšleno, co pojedete v Riu - kilometr a dvoustovku...
Jasná věc. Rád bych ještě jel debla s mladším bráchou, ale to nevyjde.
Nestačily by vám dvě olympijské medaile?
Tři by samozřejmě byly lepší! (smích)
