Jen 22 setin jste byla dnes vzdálena od medaile. Přemýšlíte o tom?
No… Musím říct, že jsem spokojená, že jsem zakončila sezónu takhle namísto těch výkonů, jaké jsem předváděla při svěťácích v Erfurtu nebo Heerenveenu. Ale měla jsem i myšlenky, že kdyby se mi zadařilo, mohlo to i na medaili být. Ve sprintu se to strašně střídá. Fatkulinovou jsem několikrát v téhle sezoně porazila a ona tady dneska vyhrála. Je to jiné než dlouhé tratě.
Zjevně máte ráda těsné koncovky. Včera jste v rozjížďce porazila Rusku Skokovovou o šest tisícin, dnes Američanku Richardsonovou o tři setiny.
Já už jsem myslela, že ji nepředjedu. Ale nějak jsem se tam vmáčkla. Jsem ráda, je to zase o místo lepší než na patnáctistovce.
Richardsonovou jste porazila potřetí v řadě. Už z vás začne mít mindrák, ne?
To bylo pošesté, co jsem s ní letos jela v rozjížďce, od svěťáku v Calgary se to táhne. Máme to 3:3. Asi bychom si měly dát nějaký rozhodující závod.
V pátek jste skončila šestá, dnes pátá, zítra by to mohlo být na pětistovce třeba čtvrté místo, ne? A škoda, že v pondělí se už nic nejde.
Jo, třeba desítka. (rozesměje se)
Nevypadáte tak zničeně jako v pátek.
To bylo včera tou patnáctistovkou. Celou noc jsem po ní kašlala, ani jsem se nevyspala. Ta patnáctka je pro mě nejtěžší závod. A myslím, že i pro ostatní. Kilák není na dýchání tak hrozný.
Máte hodně dobrý pocit, že jste překonala krizi z pohárových závodů v Erfurtu a Heerenveenu?
Určitě. V Erfurtu to bylo i psychicky hodně špatné. Teď můžu končit sezonu pozitivně na dvou pro mě hodně důležitých tratích.
Zbývá ještě pětistovka. Co od ní čekáte?
Nevím. Už nechci žádné velké nervy. Tam jsou ty specialistky někde jinde. Rozběhy za 10,3 ještě neumím. Nějaké úplně velké ambice před ní nemám.
Dnes to naopak byly velké nervy?
Po patnáctistovce jsem si říkala, že se nebudu nervovat. Ale přišla jsem do haly a říkám si: Kilák je má nejoblíbenější trať, když ho zajedeš dobře, potvrdíš ten včerejšek.
Když stály na startu poslední dvě rychlobruslařky a vy jste byla průběžně třetí, věřila jste v medaili?
Šance tam je vždycky. Myslela jsem si: Kdyby měly obě špatný den, mohlo by to na stupně vyjít. Ale neměly.
Tlačila jste je očima dozadu?
Já trochu koukala na tu tabuli, když jely, ale dělala jsem, že mě to nezajímá. Pak už jsem věděla, že jsem pátá a říkala si: Taky dobrý.
Na olympiádě už budete pomýšlet výš?
Na to se mě neptejte, je teprve konec sezóny.
Martina Sáblíková už si představuje, jaká bude hala v Soči během olympiády.
To já si ji zatím s olympiádou vůbec nedávám dohromady. Je to prostě taková nová hala, pěkná, se staveništěm kolem ní.
