Ve Starém Městě aby chystali čestné místo v klubové vitríně. Klub má nového hrdinu - útočníka Jiřího Kowalíka. Ten dvěma góly v Drnovicích zařídil Synotu první vítězství v nejvyšší soutěži. "Hráli jsme, jako bychom byli v lize ne první, ale desátý rok, že?" vykládal po utkání dvaadvacetiletý Kowalík. Hrál svůj první ligový zápas, minule proti Slavii totiž nenastoupil. Ale v týdnu před odjezdem do Drnovic upoutal pozornost trenéra Františka Komňackého natolik, že dokonce z útoku vyšoupnul opěvovaného kanonýra Vladimíra Malára do zálohy.
Musel jste být hodně překvapen, když jste nastoupil. Měl jste takovou formu?
Nečekal jsem, že budu hrát, o to větší jsem měl motivaci.
Který z obou gólů, jimiž jste porazil Drnovice, byl z vašeho pohledu důležitější?
Oba byly důležité. Ale vzhledem k tomu, že kdybych druhý nedal, tak jsme stejně vyhráli 1:0, tak asi větší význam měl ten první. Je pravda, že byl šťastný, ocitl jsem se úplně sám na velkém vápně, a navíc střela Vaniakovi propadla mezi rukama.
Netajili jste se úmyslem zaskočit Drnovice v jejich obraně, kde nejsou nejjistější. Na co jste se spoléhali?
Věděli jsme, že nebude hrát Kadlec a Holeňák že hru na liberu nemá zažitou. A Drnovice měly už proti Blšanům v obraně problémy. Měli jsme hrát odvážně a překonat jejich hráče rychlostí a po krajích.
Druhý poločas jste odehráli naprosto suverénně. Kde se ve vás ta psychická převaha vzala?
Zápas hodně ovlivnilo vyloučení Holeňáka hned na začátku druhé půlky. My jsme měli výhodu jednoho muže v poli, pěkně jsme si dávali míč, přihrávku dostal vždy ten, kdo byl volný. Parádně jsem to sehráli a mohli jsme klidně ještě tři nebo čtyři další góly dát.
Bývá zvykem mluvit o nováčkovském nadšení. Jak vypadá atmosféra před zápasem ve vaší kabině?
Úplně stejně jako ve druhé lize, jen se každý víc těší, zápasy mají jinou příchuť. Vyběhnout na trávník je najednou mnohem víc zavazující.
- pondělí 7. srpna 2000
