Ona čtveřice zakladatelů už dávno odešla, jeden pamětník začátků olomouckého veslování tu však stále je.
Dvojskul, dřevěná cvičná loď, na níž začínaly generace místních závodníků, po letech odpočinku znovu vyplula na vodu. Bývalý olomoucký veslař Radek Šťovíček se ji rozhodl zrenovovat. „Tahle loď má totiž duši,“ říká přesvědčivě.
Muž, který v Českém Krumlově provozuje voroplavby, přišel s nápadem zachránit loď možná na poslední chvíli. Z kapacitních důvodů už se bezmála deset metrů dlouhý dvojskul do loděnice nevešel, a tak ho museli vystěhovat ven. Na větru a vlhku by se nejspíš brzy rozpadl. Tam si ho při jedné ze svých návštěv všiml Šťovíček a vedení klubu přesvědčil, že může zase jezdit.
„V Olomouci jsem studoval na vysoké škole, během té doby jsem začal chodit do loděnice Lokomotivy veslovat a našel jsem tu kamarády, které mám dodnes. Domluvili jsme se, že loď zrekonstruujeme a vrátíme jí detaily, které jí patřily. Ať už to byly mosazné doplňky, krakorce, havlinky, slajdy, nohavky a tak dále. Dřevěný plášť opravíme, aby loď vypadala zase tak, jako v minulém století,“ popisuje nadšeně.
Nikdo už dnes přesně neví, jak se loď do Olomouce dostala, se vší pravděpodobností však byla v klubu už od počátku. První loděnice vznikla na Nových Sadech, vlastní zahradu pro ni ochotně zapůjčil pan Neoral, jehož dcera pro veslování zahořela.
Ze současné zástavby tehdy nestálo vůbec nic, jen na opačném břehu bylo vojenské cvičiště, takže veslaři naskákali do pramice, přepluli Moravu a mohli pracovat na kondici. K výuce správných záběrů sloužila speciální pomůcka. „Z loděnice se vynesla škatule a dala se na břeh. V té bedně byla kolejnice, na které jezdila sedačka. Do ní si sedl nováček a učil se veslovat,“ vzpomínal před lety nejstarší žijící pamětník v klubu Zdeněk Vičík.
Vychovával budoucí mistry světa
Teprve potom mohl nováček usednout do opravdové lodi a většinou právě do dvojskulu. „Na místo kormidla chodíval s kluky trenér, který je mohl přímo učit. Také se jezdilo na prudší vodě, protože jez ještě nestál a veslování bylo obtížnější. Začínalo na ní mnoho budoucích úspěšných závodníků, mezi nimi i juniorští mistři světa Dušan Vičík a Honza Kabrhel, který mi vyprávěl, jak na té lodi jezdili skoro jako na čundry,“ vypráví Šťovíček.
„Na dvojskul si pamatuju, tehdy to byla jedna z těch lehčích a lepších lodí, na kterých jsme trénovali,“ vybavuje si také Miroslav Vraštil starší, účastník olympiád v letech 1972, 1976 a 1980.
V dnešní době moderních konstrukčních materiálů mohou slova o nízké váze znít úsměvně, vždyť dvojskul má kolem čtyřiceti kilogramů. Vyrobený je z červeného cedru pro jeho vynikající vlastnosti.
Dřevěný dvojskul v dobách své největší slávy
„Loď je sestavená z plátů dřeva, které jsou k sobě sesazené a snýtované, nedrží je tedy u sebe žádné lepidlo. Jen jsou přetřené lakem, který vše uzavřel. Je to krásná truhlářská práce, řekl bych až modelářská. Když se ta loď někde objeví, tak je to úžasné. Je to kus nábytku,“ líčí zaníceně Šťovíček.
Vyplul na počest kamaráda
K těmto gigovým lodím patřila vesla s dlouhými úzkými listy, jimž se říkalo biče. Ta se však ke dvojskulu nedochovala a než se nějaká seženou, nahradil je Radek Šťovíček s Václavem Chalupou švýcarskými.
Právě s legendárním skifařem a olympijským medailistou poprvé dvojskul vzali na vodu. Projeli se po Lipenské přehradě, kde má Chalupa veslařský oddíl. „Druhá plavba byla v květnu v rámci vodních slavností Navalis pod Karlovým mostem v Praze. Byl to pompézní návrat, každý vnímal, že olomoucký dvojskul pluje společně s jednou z nejstarších lodí z Jindřichova Hradce, na níž se učil jezdit právě Václav Chalupa,“ vysvětluje Šťovíček.
Také nechal vyrobit speciální vlajku olomouckého klubu ve známé červeno-žluto-bílé trikoloře s moravskou orlicí, aby přihlížející Pražané měli jasno, odkud dvojskul pochází.
„I vesla byla v podobném provedení jako ta, která měl olomoucký oddíl ve 40. letech. Původně měl na lodi se mnou pod Karlovým mostem jet náš parťák a můj velký kamarád, bývalý olomoucký veslař a držitel světových medailí Petr Kováč, který nedávno zemřel. Proto měla regata i pietní charakter na jeho počest,“ doplnil 55letý milovník starých lodí.
Z Prahy si loď odvezl zpět do Českého Krumlova, kde je vystavená, než se dočká dalších oprav. I nadále však bude připomínat generace veslařů, které vychovala na řece Moravě.
„Vždycky se bude na významných akcích prezentovat jako olomoucký dvojskul a poslední dochovaná gigová loď, která v Olomouci ve 40. letech byla. Je to kus života olomouckého veslování a hrdost klubu. A tak to i zůstane,“ slibuje Radek Šťovíček.
