Sehranou a pohodovou partu čeká v neděli dopoledne finále závodu na pět set metrů.
„Když už se tam člověku povede postoupit, tak jde do finále uvolněný a sebevědomý,“ myslí si Šlouf, nový zadák dlouhodobě úspěšného „čtyřáku“.
A také jeho nový mluvčí.
Co nezmeškat?Neděle 27. srpna: |
Od chvíle, kdy se na lodi se Štěrbou prohodili, mluví k novinářům nejčastěji z celé posádky. „Převzal jsem od něj to blekotání,“ směje se.
A všichni ostatní také, mezi českými reprezentanty panuje skvělá atmosféra. Ta ostatně byla jedním z důvodů, proč od olympijských her v Rio de Janeiru, kde čtyřkajak vybojoval bronz, došlo na personální změny.
Odešel Lukáš Trefil a hlavně Josef Dostál, individuálně nejsilnější závodník. „Není žádným tajemstvím, že ke konci už atmosféra nebyla dobrá,“ připouští Štěrba.
Dostál se chtěl soustředit na singlové závody, viděl spoustu věcí jinak. Odchozí borce nahradili právě řečník Šlouf a Špicar, podle ostatních „lamač dívčích srdcí.“
„Pořád uhání holky,“ říká pobaveně Havel. Společně uháněli v sobotu dopoledne za něčím jiným - za světovým bronzem z kilometrového závodu deblkajakářů.
Oba se jeho ziskem naladili na semifinále a poté bitvu o cenné kovy na „čtyřáku“. Ta bude výrazně odlišná od té, kterou Havel pamatuje z brazilské olympiády.
Pětistovka? Včelička
„Je tu více adeptů na medaili,“ uvědomují si domácí závodníci. Trať je poloviční, místo kilometru se jede pět set metrů. „Je to taková včelička, bolí jenom chvilku,“ tvrdí Špicar.
„Neopisuj,“ okřikuje ho Štěrba a všichni se rozchechtají. Ryšavý „háček“ si od bývalého zadáka totiž vypůjčil termín, který padl na poslední tiskové konferenci před mistrovství světa.
Jiná je i posádka lodi, obsazení „děr“. „Jede nám to takhle lépe,“ vysvětluje Štěrba, proč se prohodil se Šloufem. „A hlavně se na Radka nedalo koukat,“ pobaví.
Smysl pro humor kvarteto Čechů patrně nikdy neopouští. Ani na vodě, kde čtyřkajakem zní slova hitu kapely Děda Mládek Illegal Band. „Pořád mi zpívá, že Honza nemožný je zadák,“ říká Štěrba o Šloufovi.
Ten, prý fyzicky nejsilnější ze současné posádky, hned dodá: „ A je laj, laj, lajdák.“
Zase se všichni culí, různé špičkování je u nich na denním pořádku. Budou se usmívat za pár hodin také na stupních vítězů?
O tom se rozhodne těsně před dvanáctou, kdy je vyprodaná račická tribuna požene za vytouženou „plackou“.
