"U lidí to má velkou odezvu, chtějí si to vyzkoušet," říká 34letý dvojnásobný držitel bronzu z amatérského mistrovství světa.
Proč tyhle exhibice děláte?
Je to o tom, aby lidi k boxu přičuchli. Zjistili, že to není jen bezhlavé mlácení do hlavy. Že to může být vhodný sport pro děti i ženy. A aby také viděli, jak náročný je trénink.
Jak si vybíráte soupeře z řad zájemců?
Snažím se, aby byl výběr různorodý. Dítě, holka a nakonec nějaký pořádný chlap, který vypadá větší než já.
Nejsou zápasy nebezpečné?
Vždycky se může něco stát, ale nikdo se nemusí bát, že bych ho zabíjel. Zatím jsem maximálně jen někomu narazil žebra. Na dítě nebo holku jdu lehce. S někým, kdo to umí, si ale dokážu bouchnout i do břicha.
Už se povedlo některému amatérovi vás nepříjemně trefit?
Občas se zadaří, že inkasuji nějaký úder a zavrávorám. Většinou je to od někoho, kdo to neumí, protože ho podcením. Ale jako profík jsem na rány zvyklý. Hlavně si musím hlídat, abych někomu neublížil.
Jsou i tací, kteří si na vás chtějí honit ego?
Stalo se mi na diskotéce, že jeden trochu posilněný borec to lehce přehnal. Na závěr jsem si na něm smlsnul, aby poznal, co je skutečný box. Ale tak, abych mu nic neudělal.
Jak často tyto exhibice pořádáte?
Zatím jsem jich zvládl okolo deseti. Tenhle měsíc budou dvě po sobě. Jinak ale času moc není. Věnuji se jim, jen když jsem mimo přípravu na zápas.
Co vás ještě žene dopředu v profiringu?
Ještě bych si chtěl zaboxovat nějaké lukrativní zápasy se známými boxery. Počítám, že v březnu bych se mohl v ringu ukázat. Ale nechávám tomu volný průběh. Je to starost manažera.
