Stojí u dráhy, na níž ten pocit zažila poprvé.
Právě na dohled nejhlubšího německého jezera se Fernstädtová prvně položila na skeleton a rozjela se ledovým korytem s prudce klopenými zatáčkami. Bylo jí tehdy čtrnáct a ač z prvního pokusu nebyla nadšená, u zimního sportu zůstala.
Teď, o osm let starší, chtěla čtvrt hodiny jízdy od svého domova v Schönau am Königssee zazářit na mistrovství Evropy. Před zraky rodiny, kamarádů. „Přijede i babička s dědou,“ těšila se ještě ve čtvrtek večer.
Nikde jinde toho nemá tolik natrénováno, trať kousek od Orlího hnízda, někdejšího horského útočiště Adolfa Hitlera, zná dokonale.
Sanitky by neprojely
Příval sněhu ale Fernstädtové plány zkřížil. „Škoda,“ stručně a výstižně hodnotí zrušení závodů na její domácí dráze a smutně se dívá na masy sněhu na střeše koryta. Právě nebezpečí, že by na závodníky spadl během jízdy sníh, bylo pro organizátory jedním z důvodů pro přesun ME do Innsbrucku. Pojede se tam za týden.
„Navíc jsou silnice špatně sjízdné, třeba sanitky z nemocnic by nemohly přijet, kdyby se něco stalo,“ přidává Fernstädtová další faktor, který pořadatelé zohlednili.
Pro dvaadvacetiletou skeletonistku, šestou na loňské olympiádě v Pchjongčchangu, je jejich rozhodnutí nešťastné.
Na rozdíl od řady soupeřek se na rakouské dráze Innsbruck-Igls příští pátek nepředvede. Proč? „Protože už mám 18. ledna naplánovaný Interkontinentální pohár v Americe,“ zmiňuje Fernstädtová smolnou kolizi termínů.
Do Park City poletí pro důležité body. Potřebuje je sbírat, aby si vybojovala návrat do Světového poháru, v němž po nedávném přestupu z německé do české reprezentace nemůže v sezoně 2018/2019 startovat.
Potřebuju nějaké body
„V Americe dostanu body, zatímco na evropském šampionátu se neudělují. Navíc dráha v Innsbrucku není moje oblíbená a vím, že bych tam nezajela dobře,“ vysvětluje. Působí smířeně, byť vnímá zrušené domácí závody za promarněnou šanci
Chtěla se předvést doma. Rozjásat své nejbližší. Blýsknout se v areálu, kde ji každý zdraví. Verdikt pořadatelů mrzí Fernstädtovou i kvůli tomu, že si vybrala Königssee na úkor jiných akcí.
„Kdybych věděla, že to tu zruší, tak jsem mohla být jinde. Je Evropský pohár v Altenbergu, je Severoamerický pohár v Calgary, tam bych mohla jet. Nebo bych někde trénovala,“ přemítá.
Sálá z ní touha závodit. Zase se na skeletonu řítit hlavou dolů korytem. Jenže rozmarná příroda ji na takřka třicetikilové saně z kevlaru a karbonu nepustila.
