Truchlit ale motokrosař litomyšlského Orionu rozhodně nemusel. Dál vévodí evropskému šampionátu třídy open. A díky vydařenému podniku v litevském Siauliai navýšil svůj náskok před druhým Ukrajincem Morozovem už na 22 bodů.
"Ale zatím jsem jen v půlce mistrovství," připomněl Bartoš.
V Pobaltí jste jel dva závody. O týden dříve jste vybojoval čtvrté a šesté místo v estonském Türi. Jste spokojen s těmito dvěma podniky?
Určitě jsem. Výsledek na písku v Estonsku jsem bral jako velký úspěch. A povedla se mi i Litva.
Zase jsem svému největšímu konkurentovi o trošku odskočil.
Písek není oblíbeným povrchem pro české motokrosaře. Vy jste asi výjimka, že?
Snažil jsem se doma na písku trénovat. Ale stejně to tam bylo trošku jiné. Naštěstí písek nebyl tak hluboký, jako bývá v Nizozemí. Takže to bylo dobré, dařilo se mi.
V Estonsku vás porazili pouze domácí jezdci, kteří ale v šampionátu nestartují pravidelně. Snažil jste se s nimi závodit?
Estonci jeli jen doma. Já se ale soustředím na celkové pořadí, ne na výsledek v jednom závodu. Proto jsem s nimi nebláznil a myslel jsem spíše dopředu a hlídal si Ukrajince.
Byl závod v Estonsku těžší než v Litvě?
Určitě. Už jen kvůli trati. V písku byl sem tam kámen a dost se proráželo. I já jsem ve druhé jízdě přijel na prázdné gumě. Měl jsme trošku štěstí, že jsem vůbec dojel do cíle. Naštěstí na písku není tak hrozné dojíždět na prázdné pneumatice. Ale s technikou to nemám lehké. Snažím se šetřit lepší motorku na české mistrovství, navíc jsme byl na závodech sám bez mechanika. Nebyla to sranda.
Litevská trať byla lepší?
Tam bylo písku méně. A především byla hodně uskákaná, což mi sedělo mnohem víc.
Na konečném výsledku to bylo znát.
Je jen škoda, že jsem blbě odstartoval do první jízdy. Vyrážel jsem někde z dvanáctého nebo třináctého místa. Během dvou kol se pole jezdců roztáhne a je těžké se posouvat dopředu. To mě mrzelo, protože v Litvě jsem si věřil na dvě vítězství. Ale druhá jízda se mi povedla. Rychle jsem odpálil. Během chvíle jsem měl dvousetmetrový náskok, který jsem si v pohodě hlídal.
A zajel jste svůj nejlepší závod v mistrovství Evropy.
Určitě se mi vydařil nejvíce. Ale v příštích závodech zkusím udělat ještě lepší výsledek. Především však musím dál jezdit hlavou, protože chci být první i na konci šampionátu.
Nyní máte náskok 22 bodů před druhým Morozovem. Dává vám tento rozdíl klid do dalších závodů?
Jsem nyní klidnější. I kdybych nedojel jednu jízdu, pořád to bude dobré. I když teď mi hrozila větší ztráta. Nebýt kamarádů, neměl bych vízum do Ruska a nejel bych na další závod.
V Rusku pojedete za necelé dva týdny. I když je před vámi ještě pět závodů, myslíte si, že je to poslední možnost, kde na vás mohou výrazněji Ukrajinci zaútočit?
Určitě. Další závody se jedou v Polsku, v Německu a v Dánsku. Tam už se budu cítit jako doma já.
Tušíte, že o mistru Evropy se rozhodne už jen mezi vámi a Morozovem?
Nejspíše jo. První závod vyhrál Pašinskij. Jenže jel doma, a to se závodí jinak. Teď už takovou formu nemá. Naposledy odstartoval těsně za mnou, a skončil až šestý. Takže se nejspíše rozhodne mezi námi dvěma.
Když je potřeba hlídat si pouze jednoho soupeře, přizpůsobíte tomu taktiku do dalších závodů?
Rozhodně. On je však velmi dobrý, v Litvě mě jednou porazil. Má výborné motorky. Když přijede na závody, vytáhne z auta rovnou čtyři. Na rozdíl ode mne si může odpočinout, zatímco já musím pracovat, když jsem byl bez mechanika. Za ta dva dny jsem toho měl dost.
V neděli jedete třetí díl mezinárodního mistrovství republiky v Šumperku. Tam určitě budete mít mechanika, takže by to mohlo být klidnější. Samozřejmě mechanika mít budu, ale klidnější to nebude. Tady zase pojede víc paličů.
Mezi ně se ale řadíte i vy. Určitě zkusíte zaútočit na lídra Čepeláka, že?
To určitě, ale Jirka je bojovník. I když Šumperk mu až tolik nesedí. Naopak já se těším.
Takže v neděli večer budete v čele domácího šampionátu?
Není to vyloučené. Jenže za mnou je Žerava. V Šumperku je skoro doma, má velkou formu a na mě ztrácí jen jedenáct bodů. Bude to boj.
