Do celkového pořadí se Janu Kopeckému počítala jen samá medailová umístění, což samo o sobě ukazuje, jak kvalitní výsledky v této sezoně zajížděl.
Navíc celková suma bodů, které získal, je o více než dvacet větší než u jeho největšího konkurenta. Přesto soutěžní jezdec z Kostelce nad Orlicí ani letos v prestižním seriálu Intercontinental Rally Challenge nepřekročil svůj stín z minulých dvou sezon a skončil potřetí za sebou na druhém místě. S nicotnou ztrátou jednoho a půl bodu na Nora Mikkelsena, jak o tom spolurozhodla hlavně pravidla.
Podle prvního z nich se z jedenácti závodů do konečného pořadí počítalo nejlepších sedm a podle druhého se za poslední dva závody přisoudil jezdcům vyšší počet bodů, v Kyperské rallye, posledním podniku seriálu, dokonce dvojnásobný oproti předchozím.
"Letos jsme byli hodně blízko. I když to bylo pro všechny stejné, bodový systém nás trochu okradl," netají tovární jezdec mladoboleslavské automobilky při pohledu na konečné pořadí.
Avšak stačilo na Kypru vyhrát a mohl jste slavit celkové vítězství poprvé vy.
S tím souhlasím, ale je třeba říct, že Mikkelsen odjel poslední dva závody skvěle a šampionem tak je zaslouženě. I když třeba na Kypru k tomu potřeboval i trochu štěstí.
V čem?
Hlavně ve chvíli, kdy na jedné z rychlostních zkoušek trefil val, ale autu se nic nestalo a mohl jet dál. Ne vždy to takhle proběhne, že můžete téměř hned pokračovat.
Konečný rozdíl mezi Mikkelsenem a ostatními včetně vás ale byl na Kypru dost výrazný, vy na druhém místě jste ztratil minutu a čtyřicet vteřin.
Souhlasím, že je to dost. Mikkelsen ale hned v první super rychlostní zkoušce měl před druhým náskok tři a půl vteřiny, zatímco my ostatní jsme byli narovnaní po desetinkách. To je velký rozdíl, který hodně napovídal.
Vy jste k jistotě prvenství v seriálu potřeboval na Kypru vyhrát. Cítil jste vůbec nějakou šanci na Mikkelsena vyzrát?
Ani moc ne, byl stále před námi. Moc nám nepomohlo ani startovní pořadí, v první etapě jsme jezdili jako druzí a na šotolině, na které se jezdilo, jsme prakticky čistili trať. Ve druhé to bylo v jednu chvíli zase opačně, na asfaltu je lepší jet první, to jel Mikkelsen, na trať se při jeho jízdě dostalo dost nečistot a všichni jsme třeba právě tam na něj dost ztratili.
Pro vás bylo závodění na Kypru zcela nové a hned jste na něm jel o svůj životní úspěch. Byla to velká nevýhoda?
Nešlo ani tak o Kypr jako o šotolinu, na které se jela převážná část závodu. V Česku nikde není, v IRC se na ní také moc nezávodí a naježděné kilometry, které potřebujete k jistotě při řízení, tak chybějí.
Na Kypru vám kvůli nemoci chyběl váš tradiční spolujezdec Petr Starý. Byla to velká ztráta?
Pavel Dresler ho výborně zastoupil, i když je fakt, že si jezdec na nového člověka v autě chvíli zvyká. Každý jinak mluví, má jinou intonaci hlasu, což je dost důležité.
Před lety jste jezdil mistrovství světa, kde jste se dostal až k pátému místu v jednotlivém závodě. Teď se pohybujete v IRC a byl jste celkově potřetí druhý. Dají se tyto úspěchy porovnat?
Těžko. Je pravda, že mistrovství světa je díky speciálům WRC stále nejrychlejší a mediálně nejsledovanější. Na druhé straně v IRC je výborná konkurence, vždyť na vítězství v závodě letos dosáhlo šest posádek, závody mají výbornou úroveň i skvělou atmosféru.
Zůstal jste potřetí na druhé příčce kousek od triumfu, co příští rok?
Třeba už se nenajde někdo nový, kdo mě porazí. Pokaždé to totiž byl někdo jiný, zatímco druhý jsem stále já.
