A už dnes a zítra ho čekají další dvě akce v Anglii. "Není to nijak náročné. Ze sezony jsme všichni zvyklí, že je závodů hodně," říká 21letý talent české ploché dráhy.
Co vás ještě v této sezoně čeká?
Dnes a zítra pojedu dva závody. A pokud dostanu včas víza, tak za 14 dní ještě zamířím do Kalifornie. Tam bych ukončil sezonu, a navíc si udělal takovou menší dovolenou.
Naposledy jste jel v pondělí Tomíčkův memoriál. Je pro vás kvůli vztahu k vaší rodině výjimečný?
Sice jde, stejně jako u Zlaté přílby, o volný závod, ale určitě je to pro mě něco víc. Volné závody jsou většinou memoriály, tenhle však nese jméno mého dědy, a tak si ho odjakživa přeju vyhrát. Ale v pondělí jsem, bohužel, neměl svůj den.
O vás se říká, že jste „jezdec horká hlava“. Tedy že když se daří, porazíte kohokoli – a když se nedaří, prohrajete všechno. Má na vás psychika větší vliv než na jiné?
Určitě umě hraje velkou roli. Psychika a vyrovnanost závodů je to, na čem musím zapracovat do příštího roku – chci v ploché dráze něco dokázat. Na zimu už mám připravený speciální mimozávodní plán.
O co přesně jde?
Budu spolupracovat s jedním psychologem.
Takže vaše ambice pro nadcházející rok budou vypadat jak? Máte nějaký konkrétní cíl?
Letos mi těsně unikla účast v Grand Prix (série závodů mistrovství světa). Proto se chci co nejvíce soustředit na kvalifikaci, ze které se do Grand Prix postupuje. Ale ještě je předčasné o tom mluvit.
Kromě vypjatých bojů o mistrovství světa jezdíte i polskou, anglickou a švédskou ligu. Zkuste tyto soutěže porovnat.
Každá ta liga má v sobě něco jiného a je nějak náročná. Pro mě je nejtěžší polská liga – jezdí tam nejlepší plochodrážníci, jede se o největší prémie, chodí tam nejvíc lidí. Když se vám daří, polští diváci vás milují. Ale když selžete, dají vám to hned sežrat. Naopak v Anglii jsou techničtější dráhy, to je pro mě takový relax.
 Dva nejúspěšnější Češi na Zlaté přilbě 2007: Luboš Tomíček (v popředí) a Lukáš Dryml. |
