Absolvovali jsme jednu z nejtěžších etap, shodli se v bivaku v Ayoun El Atrouss jak Tomečkův, tak Lopraisův tým. Trasu etapy popisují jako kličkování mezi stromy, křovinami a dírami.
"O první zpětně zrcátko jsme přišli na patnáctém kilometru, o druhé na kilometru číslo dvacet tři. Jen těžko se mně hledají výrazy ve spisovné češtině, abych mohl etapu popsat," uvedl Jaromír Martinec z Tomečkova týmu.
Tomeček se na trať vydal jako druhý za Kabirovem, který nasadil tradiční vysoké tempo. Jenže po zhruba 70 kilometrech už stál. Měnil kolo. Jako první z kamionů, ale vůbec ne poslední. Došlo na něj ještě jednou. Došlo i na Tomečkovu Tatru.
"Stejná legrace nás potkala v jedné z vesnic, jichž bylo na trase tak deset. V uličce jen o něco málo širší než naše auto, kde jsme se ploužili ještě pomaleji než předepsanou třicítkou, bylo potřeba odbočit. Jenže nebylo moc kde si nadjet a navíc se Tom nemohl podívat do zrcátka, takže jsme pneumatiku řízli čistě po celém profilu o rohový kámen. Opravili jsme to za slabých deset minut," konstatoval Martinec. "Ovšem za tu dobu stihl kolem projet Čagin a hned po něm Karel Loprais."
Obě Tatry pak dojely do cíle etapy téměř společně. Tomečkovu týmu spadl kámen ze srdce, když viděl cílový ukazatel.
"Kabinu jsme měli zaprášenou a plnou listí, auto je špinavé a omlácené od větví. Nicméně kromě drobností, jako byl únik vzduchu v předním kole a utržený silentbok kabiny, jsme opět nic vážného řešit nemuseli. Vlastně ještě jednu věc - v levé přední pneumatice byl zalomený kousek klacku a kolo začalo ucházet, až když jsme ho vytáhli. Takže jsme plášť preventivně vyměnili," doplnil Martinec.
