„Znamená to pro mě hodně. Děkuji celému týmu za spolupráci. Hodně nám pomohly zkušenosti a to, jak jsme měli auto nachystané,“ vzkázal přerovský rodák ve videoreportáži z cílového Dakaru.
V roce 1986 se na Rallye Paříž–Dakar objevily dvě šestikolové tatrovky poprvé, následovaly ve stopách liazů, jež se v dunách objevily ještě o rok dříve. „Letos to tedy je třicet let od prvního startu Tatry. Historii otevřeli Stachura, Loprais, Kalina a po nich přišli další. Mně bylo tehdy patnáct let a nasával jsem to ze sdělovacích prostředků. Tenkrát jsem se do toho zbláznil a začal pracovat na tom, abych se sem sám dostal,“ vzpomínal v cíli Tomeček na dětství v Olomouci.
Poprvé se na nejslavnějším závodě objevil v roce 1995 jako navigátor legendárního Karla Lopraise a v cíli spolu slavili vítězství. O tři roky později prožil horké okamžiky jako člen posádky, která byla při závodě přepadena ozbrojenými lupiči.
V roce 1998 už startoval s českobrazilskou posádkou v barvách vlastního Letka Racing Teamu. Zažil i stěhování Rallye Dakar do Jižní Ameriky v roce 2009, ale táhlo ho to zpět. „Dakar je jen jeden, ten v Africe,“ říkává. A tak zatímco svět se na přelomu roku vždy obrací do Jižní Ameriky, komornější a méně sledované Africa Eco Race se téměř stranou zájmu vydává po stopách původního závodu. A s ní i Tomeček. V letech 2011, 2012 a 2014 v kamionech vyhrál, loni byl za dvěma kamazy třetí. Letos se musel prát s problémy už od úvodu. Ve druhé etapě skončil pro neopravitelnou poruchu doprovodný kamion, téměř celý závod tak musel Tomeček s navigátorem Ladislavem Lálou absolvovat bez podpory.
Málem se to týmu Promet Excalibur stalo osudným o dva dny později. Ve čtvrté etapě totiž po třech defektech ztratili tři hodiny. „Tři defekty, to se mi snad nikdy nestalo. Vozíme s sebou jen dvě náhradní gumy, takže jsme na té poslední jeli až do roztrhání a pak jsme vyzkoušeli tatrováckou abecedu – vyvěsili jsme zadní kolo a jeli jsme rychlostí patnáct kilometrů jen po třech. Naštěstí nás dojel asistenční kamion a gumu nám půjčil,“ vyprávěl Tomeček.
V depu nasadili poslední náhradní pneumatiku a pak museli s mechanikem Ladislavem Lálou obcházet konkurenty a ptát se, jestli by nějakou neprodali.
Problémy byly zapomenuty, jakmile přišly náročné mauretánské etapy s dunovými poli. „Čím hůř, tím pro Tatru lépe,“ usmíval se zkušený pilot. Ačkoli jeli stále bez asistence a Tatru v depu po celém dni závodění s trochou nadsázky jen oprašovali, dokázali být v 8. etapě druzí. To však byl jen začátek, následující dva dny v dunách vyhráli. Smazali tím ztrátu z úvodu, navíc po problémech jednoho z kamazů se spojkou poskočili na druhé místo. A do cíle už ho nepustili.
Na vítězného Rusa Antona Šibalova ztratili téměř tři hodiny, před třetí Portugalkou Elisabete Jacinto měli k dobru tři čtvrtě hodiny. „To je odměna afrických bohů, že jsme se upřímně snažili celou dobu. Ukázali jsme, že Tatra rozhodně nepatří do starého železa, kam ji někteří posílali,“ pochválil svůj vůz Tomáš Tomeček, tatrovák do morku kostí.
