Říká se, že obhájit je těžší než vyhrát poprvé. Platí to?
Jenom to potvrzuju. Trať byla totiž letos mnohem těžší. René Metge, stavitel tratě a sám mnohonásobný účastník dakarské rallye, upozornil, že povede trasu po stopách Thierryho Sabineho (zakladatele rallye Paříž - Dakar). To je hlavní důvod, proč obhajoba byla pro mě těžší. Ale psychický tlak jsem si nepřipouštěl. Normálně jsem chtěl dojet jako každý závodník.
Nehecovali vás organizátoři, že byste měl příští rok uzavřít hattrick?
Neříkám ne. Ale hlavně mě hecoval letošní absolutní vítěz Jean Louis Schlesser, který to vyhrál už čtyřikrát. Měl nějaké připomínky, že bych měl přidat, trochu do mě ryl.
Tomáš TomečekNarodil se v roce 1970, vystudoval Fakultu strojní VUT Brno, obor konstrukce automobilů. Od roku 1993 do roku 1998 pracoval ve společnosti Tatra Kopřivnice, přesně v jejím soutěžním oddělení Tatra Marathon Team. Závodit začal v roce 1992, tehdy se věnoval truck trialu. První velkou rallye (Granada - Dakar) jel v roce 1995 jako navigátor Karla Lopraise. Nyní se specializuje na dálkové terénní soutěže, technickou přípravu a reklamu s tím spojenou. Je ženatý, má čtyři děti. |
Kdy vám bylo na trati nejhůř?
Asi když jsme bloudili. To mi bylo asi pocitově nejhůř.
V Africe jste trávili i Silvestra. Jaký byl?
Tahle rallye není tak velká, lidi se tam znají, panuje tam přátelská atmosféra. A ten Silvestr je o to lepší. Na jihoamerickém Dakaru je přes tisíc lidí, nás tam bylo tak čtyři sta. Spousta lidí je tam třeba počtvrté, už se navzájem znají, pořadatelé jsou milí. Na Silvestra se udělal dobrý steak, byl i přípitek, René Metge všem popřál šťastný nový rok. Ale oslava se nepřeháněla. Všichni počítali s tím, že v sedm nebo v osm hodin ráno startuje další etapa. V Africe to má své kouzlo, je to něco jiného než doma s dětmi. Já jsem vlastně nebyl na Silvestra doma dlouho, od roku 2000. Od té doby jezdím v tu dobu po závodech. Ale zato uvítání bylo úžasné. Manželka upekla oranžový dort, protože máme oranžovou tatru, tak aby byl v barvách, a děti do něj zapíchaly špejle s papírovými modely auta, co samy vyráběly. Rodina mé závodění bere skvěle.
Vaším největším soupeřem byla Elizabet Jacintová. Jaké to je soupeřit se ženou? Gentlemanství jde stranou?
Je to neobvyklé. Já to moc nechápu. Jiná ženská by byla s dětmi doma, ona je bezdětná a všechno podřizuje závodění. Pracuje na sobě, na autě, na týmu, pořád se zlepšuje.
Nakonec jste mohl slavit u Růžového jezera triumf. Jaká byla oslava? Nebo ta pořádná teprve bude?
Oslava byla v Dakaru v hotelu u bazénu. Poseděli jsme tam, bylo příjemně, třicet stupňů, dali jsme si místní senegalské pivo Gazela a šampáňo k tomu. Myslím, že jsme tam tatrám udělali docela dobré jméno.
Proč zůstáváte věrný Africe? Neláká vás přece jen Jižní Amerika?
Je to takový návrat ke kořenům, nejvíc mě oslovilo to, že se jelo po stopách Thierryho Sabineho. Je to taková zkouška, dobrodružství, moc se nejí, moc se nespí, moc se nemyje. Je to takové trošku drsné. Taková zkouška sebe samotného. Bohužel, ten jihoamerický Dakar je o penězích. Samozřejmě i Afrika je o penězích. Kdybych je neměl, tak nemůžu jet.
Dá se třeba říct, o kolik je africký závod levnější?
Odhadl bych to na polovinu nebo spíš o třetinu levnější. V jižní Americe se o vás více zajímají novináři, ale stojí to mnohem více peněz.
Ona slavná dakarská rallye se přemístila kvůli bezpečí závodníků před možnými teroristickými útoky. Vy z nich nemáte strach?
Respekt mám. V roce 1998 jsem takové přepadení sám zažil a člověk je opravdu před nimi jak nahatý. Říká jen: No please, no please. Nezabíjejte mě. Nezbývá než čekat, co ten jiný člověk s jiným vyznáním a kvérem v ruce udělá. Když by tam zase najela ta obrovská rallye, celý ten cirkus, tak by tyhle týpky asi zase nalákal. V Africe totiž bílý znamená bohatý. Ale když ten závod není tak veliký, tak pro ty extremisty není tak zajímavý.
Neláká vás do jižní Ameriky třeba možnost poměřit se s větší konkurencí?
Mám v živé paměti naši tamní účast. Dvakrát jsem tam jel, dvakrát jsem se docela vážně naboural a ani mě to tam neláká. Je to pěkná věc, ale já se na to musím dívat i z pohledu partnerů a sponzorů. Kdybychom jeli do Ameriky, auto by si vyžádalo další investice, na které prostě nejsou finance.
Jaký je váš nejbližší program?
Slíbil jsem ženě, že se budu starat o děti. Dva nebo tři měsíce jsem nebyl doma, chystal jsem se na závod. A teď mám dětskou službu.
Na jak dlouho?
Nevím, minimálně na půl roku.
