A není jediným jezdcem, který mluví o pekle.
Proč je letos Dakar peklem?
Bavil jsem se s lidmi z organizace závodu a je na nich vidět, jak je uráželo, když si z nich loni dělali srandu, že to bylo jednoduché. Že to nebyl správný Dakar. Tak si prostě řekli: My vám ukážeme, co jsou správné závody, ať si z nás neutahujete. Přitom se jede po stejných místech jako loni. Poznávám je, jenže pak trasu někam zahnou, kde vás úplně ztrestají, vykoupou a zničí.
Prosím?
Pošlou vás do terénu, o kterém si myslíte, že ho nikdy nemůžete projet. Já až dosud měl za nejhorší místo, kde jsem jel, tankodrom u nás v Jihlavě. Jenže ten není proti tomu tady nic. Loni se jelo rychle, občas to bylo proložené nějakým pískem. Ale letos je každá erzeta proložená těžkým offroadem. Létáme přes velké díry, jedeme skrz křoví. Prodíráme se terénem bez cest. Zpočátku jsem měl obavy o auto, teď to tam peru hlava nehlava. Dnes jsem třeba uvázl na skále.
Musí být pilot bezmozek?
Naopak – mozek se hodí. Peterhansel, Loeb mají závodní mozek hodně dobrý, najdou si cestu nejsnáz a nejrychleji, i když nemají nejlepší auta. A podívejte, kdo první z Dakaru letos vypadl: právě „bezmozci“ Attíja a Sainz. Tím, jak jedou, to nešlo ustát. Peterhansel si pár dní počkal a už je vpředu.
Řekl jste: Jsem zničený. Zažil jste někdy podobný stav v rallyovém šampionátu, který jezdíte?
Ne! Dnes jsem úplně v háji. Jsem rozbitej, bolí mě celé tělo. Mám toho plné kecky. Auto je dobité, přitom letí úplně úžasně, jenže nám letos nejde navigace. Bloudili jsme, a ztratili tak strašně moc času.
V čem je potíž? Že vaše rakouská navigátorka je na Dakaru novic?
Když jsem jel loni poprvé, nebyl Dakar navigačně složitý. Jenže letos se organizátoři chtějí předvést ve všem a udělali to navigačně šíleně složité. Bloudí i starší navigátoři, co tady jezdí 20 let. Ztratí se každý, ale jde o to, za jak dlouho se vrátíte na správnou cestu. A tam jsou zkušenosti třeba. Přiznám, že tenhle tah se mi úplně nepovedl. Nejvíc mě mrzí neprojetí jednoho kontrolního bodu a následná hodinová penalizace. Nebýt té, byli bychom v první desítce.
Co říkají na těžkosti Dakaru jiní?
I staří „dakaráci“, co dřív jezdili na motorkách, třeba Peterhansel či Roma, kňučí, že je to těžké. My, kluci z WRC (mistrovství světa rallye), na to koukáme jako blázni. Takové věci prostě neznáme.
K tomu se kvůli povodním ruší etapy, tolik se nezávodí.
Štve mě to. První týden jsme kvůli špatné navigaci nabrali velkou ztrátu a potřebovali se chytit. A zrovna se zrušily erzety, které nebyly navigačně složité, ale byly tam velké kilometry. To nám uškodilo. Jenže příroda si dělá, co chce. To, co jsme v Bolívii zažívali s deštěm, bylo opravdové peklo.
Proč?
Pro naše auta je voda nejhorší věc, protože nedokážeme projet hodně velkými koryty. Tam klidně auto utopíte. Přitom na trati je dost řečišť a třeba dneska byla po cestě řeka, kdy jsem si myslel, že v ní navždy zůstanu. Vletěl jsem tam na plný plyn, ale v půlce mi došel výkon. Děs.
Hlavně v bivaku bylo podle fotografií bahno všude, že?
Ano. Ve středu pak kvůli povodním nedokázal doprovod dojet do cíle. Dorazila mi jen rychlá asistence (okleštěná část mechaniků), tak abych nemusel spát v písku nebo v autě na sedačce, lehl jsem si na náklaďáku do vyklápěcí sajtny (bočnice). Ale tak to tady má každý, ne že bych trpěl víc než ostatní. Když to ovšem srovnám s loňskem, to byla procházka růžovým sadem. Letos všichni dostáváme sodu.
Prý chybí hlavně písek.
Proti loňsku je tu ale spousta dun. Jsou to sice úseky po pěti deseti kilometrech, ale loni byly jen jeden den, teď už jsme si nějaký píseček zažili. Ale spíš tady zažíváme rozbíječky a asi to není ten Dakar, co se před roky jezdil v Chile. Já doufám, že se to tam vrátí, abych si taky projel ty velké chilské duny.
Takže Dakar vás neodradil?
Na začátku jsem měl v hlavě otázku: Co tady dělám? Teď – i když jsem zničený – už ten pocit nemám.
Pozitivní zprávou aspoň je, že auto funguje bez velkých potíží.
Ano, jenom jednou nás zpomalilo, že jsme zapadli a nešel nám hydraulický hever. Asi 40 minut jsme pak kopali. To byl jediný zádrhel. Takže zatím největší brzdou toho auta jsem já sám.
Ale mezi elitou, kterou tvoří bohaté tovární týmy, jste jako ryzí soukromník ojedinělý. Má to odezvu?
Přiznám, že má. Pořadatelé jsou rádi, protože pro ně jsem zpestřením. Vpředu mají pořád stejná auta. Říkají, že tohle je podstata Dakaru, že si doma někdo postaví něco vlastního a jde závodit. Tak se to dělalo dřív. A jim se líbí, že i tak proháníme auta z fabriky.
Po desáté etapě byl Prokop fyzicky na dně:
