Z diváckého pohledu letos vypadalo vaše vítězství snadně. Jak jste to viděl vy?
Tak to vůbec nebylo. Hned v první erzetě jsem udělal hloupou jezdeckou chybu, spadl jsem do příkopu a jel v něm asi padesát metrů. Brzy jsme sice ztrátu stáhli, ale zase do toho začalo promlouvat počasí.
A to na Šumavě bývá zrádné, že?
Sice jsou tady technické zkoušky, ale i na vodě se jezdí dost rychle. Musel jsem hlídat, abychom nedostali aquaplaning. Jsem rád, že jsem si v sobotu dopoledne vypracoval náskok a nemusel jsem jet poslední erzety úplně naplno.
Při poslední zastávce v servisu to vypadalo, že jste dlouho váhal s volbou pneumatik.
Ani tak nešlo o pneumatiky, ale spíš o nastavení podvozku. To se muselo dostatečně změkčit, aby měl správnou přilnavost a auto se do toho opíralo. Nad tím jsem přemýšlel víc než nad pneumatikami.
Dá se triumf na Šumavě nějak srovnat s nedávným vítězstvím v Českém Krumlově?
To srovnat nejde. V Krumlově jsme museli jet od začátku naplno, nebyl čas vymýšlet nějakou taktiku. Tady jsem si výsledek spíš hlídal, nasazení nebylo maximální. Šlo hlavně o to neudělat v těžkých podmínkách jezdeckou chybu.
Takže naplno jste tentokrát jet nemusel?
Opravdu naplno jsem jel asi dvě erzety. Ono je to ale zavádějící, protože pořád jsme museli jet hodně rychle. Jen byl větší prostor eliminovat riziko.
Na trati to vypadalo, že vám jízda za deště pomáhá. Cítíte se i vy osobně v těchto podmínkách silnější?
Není to tím, že bych byl lepší. Ale ostatní vozy mají víc koní než náš miník a za deště to snáz eliminujeme. Záleží pak víc na jízdních vlastnostech auta než na výkonu.
Vyhráváte jeden závod za druhým, nebudete mít teď problém s motivací?
Ne, vítězství nikdy neomrzí. Ono to možná na pohled vypadá jednoduše, ale je za tím spousta práce. Ani na Šumavě to nebylo jednoduché, jelo se ve velkém tempu. Přitom asfalt je tady často zrádný, na spoustě míst hrozilo uklouznutí.
