O Allgäuerovi jste loni říkal, že je blázen a dělá vám naschvály.
Jsem moc rád, že už u něj nejsem. Ani to nechci řešit. Těší mě, že můžu závodit opět v českém týmu jako kdysi se Standou Matějovským. Je to velká výzva i šance.
Ale Kress prý dokáže být ras, dokud není tahač dokonalý.
Jde do toho se srdcem, s duší. A opravdu je to na autech vidět. Ladí detaily, co by mě v životě nenapadly. Mario sedí v dílně ve dne v noci, o půlnoci. Vymýšlí a piluje. Díky tomu dokáže zrychlovat, proto loni vyhráli Pohár konstruktérů.
Trefil jste do Židovic u Roudnice napoprvé?
Jasně. Vysvětlili mi, že to je u pštrosárny. Jednou týdně tam jezdím.
Viděl jste už pštrosí farmu a jatka?
Kdyby mi to neřekli, ani mě nenapadne, že tam jsou. Přes zimu jsem pštrosy neviděl, v létě se tam ale prý normálně prohánějí.
Jaký máte cíl v šampionátu?
Každý chce vyhrát. Já taky. Hlavně bych ale měl splnit úkol být do pátého místa. Rád bych skončil do třetího, ale to jsou silnější slova.
Co vás vůbec fascinuje na trucích, když se k nim pořád vracíte?
Vždy říkám, že tahače jsou oproti cestovním vozům trošku kontaktní sport. Jediná nevýhoda je, že to všem na rovince jede stejně, nepomůže se schovat do pytle. Musíte pilovat a pilovat.
Jste mladý, budete i dravý?
Kdysi jsem jezdil tahač na tahač, loni už jsem se snažil nebourat, závodit čistěji. Víc se kouká na pravidla, na to, ať se moc nenaráží, nebourá, neničí. Chci dojíždět.
Jak vnímáte rivalitu vaší stáje MKR s roudnickou Buggyrou?
Neřeším to. Každé auto, každý šofér je soupeř, i oni. Nemám problém zajít za Davidem Vršeckým k nim do stanu na kafe. Nemám důvod bojovat v depu, bojuji jen na trati. A bavím se s kýmkoli - tedy akorát ne s Allgäuerem.
Jaký vůbec máte ještě motoristický sen?
Každý jezdec chce do F1, ale když se podíváme na moje proporce, já na formuli stavěný nejsem. Ještě bych si někdy chtěl zajet Grand Turismo. Teď jsem v tahačích, kvůli kterým jsem se přestěhoval z Monaka do Prahy, smlouvu mám na dva roky, chci někdy vyhrát titul.
