Paní Bražinová nesleduje pouze výsledky svého muže. Vypisuje si také časové odstupy řidičů kopřivnických tater Karla Lopraise a Tomáše Tomečka a Josefa Macháčka na čtyřkolce. Pokud to jde, tak informuje z týlu kompletní českou výpravu. Kontakt na chíli ztratila v momentě, kdy se motoristický peloton přesunul do Afriky. "Nabíječku doma nezapomněl, asi nemá signál. Z loňska vím, že i přes satelitní telefony je spojení těžké."
Podle aktuálních výsledků však ví, že Oldřich Bražina stále jede. V televizi už krátce zahlédla jezdce s číslem jen o jedno vyšším než má on. "Ale jenom proto, že měl efektní pád. Režie si vybírá pády a pak tři, čtyři nejlepší v cíli. Olin jede na jistotu, takže jsem ho neviděla ještě ani jednou. Možná by jednou také mohl motorku šikovně položit, ať se do televize dostane."
I na dálku manželovy výkony komentuje. Začal prý velmi dobře, v kategorii čtyřtaktů se chvíli držel na šestnáctém místě, ale postupně jeho ztráta narůstá. "Když jsme spolu posledně mluvili, tak říkal, že se drží ve dvojici s kamarádem z Polska. Ten měl nějaké problémy s motorem, takže si myslím, že mu Olin pomáhal a tím řadu minut ztratil. Určitě má na víc."
Strach o svého muže, kterému v květnu bude už čtyřicet, paní Bražinová nemá. Říká, že za patnáct roků jeho motorkářského života už si na stres zvykla. "Na začátku to bylo horší, teď už vím, že jezdí s rozumem a není žádný divočák. Proto ani nemělo cenu ho přemlouvat, aby do Dakaru nejel. Spolu se dvěma dcerami nám teď nezbývá, než mu držet palce, aby se ve zdraví domů vrátil."
