V úterý nad ránem na curyšské klinice zemřel. Bylo mu sedmdesát. „Není žádná příčina smrti. Byl to dlouhý proces, na jehož konci pacient odešel. Niki Lauda bojoval, byl to skvělý muž. Ale bylo nám už nějaký čas jasné, že ho nedokážeme přivést zpět na ‚závodní dráhu‘,“ řekl Walter Klepetko z vídeňské kliniky, kde se Lauda léčil dříve.
Lauda byl ikonou formule 1, trojnásobný mistr světa, který vůbec neměl být pilotem.
Budeš byznysmen!
Laudovi rodiče patřili mezi rakouskou smetánku. Vlastnili řetězec papíren, jeho strýc byl bankovním ředitelem v První rakouské a rovněž mladý Niki měl vstoupit mezi vídeňskou elitu.
Jenže on se ke zděšení a nepochopení všech stal automechanikem. Jeho vášeň pro auta v rodině nikdo nesdílel. „Jméno Lauda by se mělo objevovat na ekonomických stránkách novin. Ne těch sportovních,“ opakoval mu dědeček Hans.
Jenže ve škole to Nikimu nikdy nešlo. Nebavilo ho dřepět nad knihami. Učaroval mu zvuk silných motorů. Dokonce si vyrobil i falešný diplom, aby ukázal rodičům, že mu škola jde. Chtěl je přesvědčit, aby mu koupili první auto. Marně.
Zemřel Niki Lauda, trojnásobný šampion formule 1 a idol generací |
Zkusil to tedy jinak. Zažádal o půjčku ve výši 125 tisíc šilinků v bance, ale byl to právě jeho dědeček Hans - člen dozorčí rady - který ji vetoval.
„Zatelefonoval jsem mu a řekl, jestli by mohl, prosím, dát ruce pryč od mého podnikání,“ vyprávěl Lauda. „On mi na to řekl, že ne. A že žádný Lauda nebude závodit v autě. Od té doby jsem s ním už nikdy nepromluvil.“
Jeho žízeň po rychlosti byla neuhasitelná. Peníze sehnal jinak, vzal si úvěr, který kryl životním pojištěním. Koupil si cestu do formule 1 a s rodinou se rozkmotřil nadobro. Přes tým BRM se díky týmovému kolegovi Clayi Regazzonimu dostal do Ferrari.
Italský tým byl ve velké krizi a on měl být mužem, který ho z ní dostane. Že byl správnou volbou, ukázal už po dvou letech, kdy celý šampionát ovládl.
A i v následující sezoně formuli absolutně dominoval. Vyhrál čtyři z úvodních šesti závodů, v těch dalších dvou dojel druhý.
Vypadal nepřemožitelně, jeho úhlavní rivalové Jody Scheckter a James Hunt měli na kontě polovinu bodů. Že bude podruhé mistrem světa? To v tu chvíli vypadalo jako formalita.
Jenže pak přišla Velká cena Německa v Nürburgringu.
Boj o život i comeback
Častokrát ten okruh kritizoval. Byl tak dlouhý (23 kilometrů), že pořadatelé nebyli schopni na všech místech zabezpečit rychlou pomoc. „Pokud bude mít vaše auto během závodu problém, jste na sto procent po smrti,“ prohlásil před závodem na schůzi pilotů s pořadateli.
Ti sice přikyvovali, ale stejně závodili. O pár hodin později se Laudova slova skoro potvrdila.
Prezident, herec Schwarzenegger a další. Svět truchlí nad smrtí Laudy |
Bylo 1. srpna 1976, když se po výměně pneumatik prokousával startovním polem zpátky dopředu. Z doteď neznámých důvodů vylétl Lauda v mírné levotočivé zatáčce z trati a jeho ferrari narazilo do drátěného plotu. Rudý monopost se v okamžiku ocitl v plamenech. Lauda přišel o přilbu a plameny začaly pohlcovat jeho obličej, chráněný jen kuklou.
Když se ho podařilo vyprostit, okamžitě ho odvezli do blízké nemocnice, kde upadl do kómatu. Šance na přežití byly malé. Vdechl tolik toxického plynu, že mu to zničilo plíce. Na hlavě a v obličeji měl popáleniny třetího stupně, přišel prakticky o celé pravé ucho, neměl obočí, víčka. Byl poznamenaný na celý život.
„Probral jsem se na posteli a neměl sílu se pohnout. O něco později se někdo dotkl mých ramen. Byl to kněz a dával mi poslední pomazání. Myslel si, že už jsem mrtvý,“ vzpomínal Rakušan. „Dost mě to naštvalo. Možná to ve mně vzbudilo ještě víc úsilí přežít.“
Po čtyřech dnech i lékaři pochopili, že má naději se uzdravit. Nikdo ale nečekal, že se už za 40 dní opět posadí do kokpitu formule 1.
Šílenství, řekli byste.
Ve Velké ceně Itálie dojel čtvrtý. Ohnivzdornou kuklu měl nasáklou krví z nezhojených ran. Když se ji snažil sundat, nešlo to. Strhl ji i s kůží.
Byl to jeden z nejodvážnějších činů v historii sportu. „Byl inspirací pro všechny v tom, jak se snažit překonat překážky, když se člověk snaží dosáhnout svého cíle nebo snu,“ řekl Tomáš Enge, jediný český pilot F1.
Letectví i transplantace
Od nehody nosil na hlavě neustále kšiltovku, která se stala jeho symbolem po dalších 40 let. A jeho úchvatný souboj s anglickým playboyem a bonvivánem Jamesem Huntem o titul se stal jedním z nejsledovanějších duelů sportovní historie vůbec. Prohrál ho o bod poté, co v japonské Šizuoce odmítl závodit v brutálním dešti.
„Vážně jsem tehdy panikařil. Bál jsem se nasednout do formule a závodit. A byla to chyba,“ přiznal s odstupem času.
Jejich fenomenální bitva inspirovala hollywoodské filmaře k natočení filmu Rivalové. Byl to nejdramatičtější a nejvíc fascinující moment Laudova života.
„Čím změnil formuli? Svým příběhem a svou osobností. Byl nositelem vlastností, které jsou inspirací pro mnohé, i daleko mimo obraz motorsportu formule 1. A to je neuvěřitelná píle, silná vůle, vytrvalost a nezlomnost,“ vyjmenoval sportovní komentátor Tomáš Richtr pro Seznam.cz.
Po jeho nehodě se ve formuli více začalo mluvit o nebezpečnosti závodů. Přijímala se nová bezpečnostní opatření.
Piloti přestali umírat. A Lauda? Ten dál vítězil. Rok po své nehodě přidal druhý titul ve Ferrari.
Po sezoně odešel k Berniemu Ecclestoneovi do Brabhamu. Se špatným autem ale neměl šanci na úspěch a ztrácel i motivaci. Na dva roky se z kolotoče formule 1 vytratil. Když se vrátil, v McLarenu získal svůj poslední, třetí titul mistra světa.
Týmového kolegu Alaina Prosta porazil v roce 1984 o půl bodu v nejtěsnějším ročníku historie. Pak už se natrvalo vrátil do rodného Rakouska, založil leteckou společnost Lauda Air, které se naprosto oddal.
Niki Lauda před svým airbusem na vídeňském letišti.
Svou první lásku ale nikdy definitivně neopustil. Působil jako týmový poradce Ferrari, vedoucí týmu Jaguaru, komentátor pro RTL a čestný předseda Mercedesu. Byl to on, kdo hrál v roce 2012 klíčovou roli při jednáních s Lewisem Hamiltonem, který měl nahradit Michaela Schumachera.
Dvakrát také podstoupil transplantaci ledvin. Tu první dostal od bratra Floriana, tu druhou od druhé manželky Birgit. Problémů ale přibývalo. V červenci loňského roku mu lékaři diagnostikovali závažnou plicní infekci.
Znovu podstoupil transplantaci a říkalo se, že mu zbývají dny, maximálně týdny života. „Že bych se vzdal? To není nic, co by Lauda dělal,“ bylo jedno z jeho hesel.
I tentokrát se jím řídil. Stejně jako před čtyřiceti lety se vrátil. „Přežil jsem horší věci. Už to se mnou vypadalo špatně, ale zase jsem dělal to, co jsem dělal vždycky - bojoval. A pořád jsem tady. Vlastně už žiju svůj třetí život,“ usmíval se ještě loni v listopadu.
Ten třetí život trval už jen krátce. V lednu Laudu zasáhl zápal plic. Znovu ho odvezli do nemocnice ve Vídni, znovu bojoval, rval se s nepřízní osudu.
Tenhle boj už ale vyhrát nedokázal.
