„Vážně nevím, možná tak tři roky zpátky? Těch závodů je moc... Už nejsem nejmladší, takže když jsem projížděl cílem, trochu mi slzely oči,“ přiznal matador z litomyšlské stáje Orion Racing, z něhož čišela po dojezdu vskutku velká euforie.
„Pacov je pro mě vždycky více emotivní. Jezdil jsem tam jedny ze svých prvních závodů. Chodí hodně diváků a všichni se tam moc těší. Je to ten správný motokros,“ řekl sedmatřicetiletý Bartoš.
Za sebou nechal účastníky prestižnějších šampionátů, Martina Michka, Filipa Neugebauera či Jaromíra Romančíka. Už čtvrtá startovní příčka po kvalifikaci byla předzvěstí, že Bartošovi trať na Vysočině opět sedí. Následným triumfem ovšem překvapil i sám sebe.
„Už jsem tomu skoro nechtěl věřit, že bych se v té konkurenci ještě vyšplhal na bednu,“ připustil Bartoš, jenž se do čela dostal v závěru poté, co využil svých zkušeností. Nad Pacovem totiž začalo drobně pršet. Zatímco vedoucí Michek upadl, tak horší následky pro něho mělo odložení brýlí. Bartoš pokračoval s nimi a pouze odlepoval takzvané strhávací slídy. I díky tomu Michka předstihl.
„Asi o mně ani nevěděl. Já jsem brýle otíral rukavicemi, nad jejich sundáním jsem vůbec neuvažoval. Jak vám padají kapky do očí, je to ještě horší,“ popisuje Bartoš.
Ve druhé jízdě si dojel pro čtvrtou příčku, ovšem pozice mimo trojici nejrychlejších ho absolutně nemrzela. Jeho cílem totiž bylo skončit v součtu obou jízd na stupních, což se mu druhým místem splnilo.
„Chtěl jsem být hlavně na pódiu. Signalizovali mi z depa, že mi stačí skončit čtvrtý. Jel jsem opatrně a nikam jsem se nehnal. Navíc Šimko za mnou byl daleko, takže nebylo kam pospíchat,“ prohlásil Bartoš.
Po třech z osmi podniků se prodral v průběžném pořadí na třetí příčku. Další klání v českém šampionátu čeká na motokrosaře až na začátku července, kdy se pojede na trati v Opatově u Svitav. Do té doby hodlá Bartoš posbírat ještě body do hodnocení Mistrovství Evropy, kde figuruje průběžně také třetí.
