Zúčastní se totiž závodu Olympia Supermoto Night Show v disciplíně supermoto, v cizině nazývané supermotard.
"Závodnický duch z člověka jen tak nevyprchá. Jet v balíku bok po boku s dalšími jezdci je úplně jiný pocit než skákat sám na rampě," vypráví "Kuchta" Kuchař. "Pořád mě to baví. Jakmile se odstartuje, tak to ve mně vře a chci dopředu. Žádné konkrétní cíle si nedávám, ale budu rád, když se prokoušu do finále."
Jak často se ve vás ten závodnický duch probouzí?
Po těch letech motokrosového závodění to ve mně pořád je. Občas si potřebuju s někým zasoupeřit a zazávodit klasicky na trati. Freestylové závodění je trošku jiné, to je přece jenom spíš předvádění, kde nemáte ten cíl a pořadí v cíli. To právě v Olympii bude a na to se těším.
Jak často se k takovému závodění dostanete?
Jednou za rok. Jenom tady u té Olympie.
Křištálová lupa
Co se vám honí hlavou, když se vám vyskytne ta vzácná příležitost a stojíte na startu vedle soupeřů?
Snažím se hlavně maximálně soustředit. On člověk to závodění s hromadným startem trochu zapomene a hlavně na těch motardech je na startu velká tlačenice. Já to nechci zbytečně někde přehnat, protože je to pro mě zábava a jen takový doplněk. Proto to nechci hrotit a posílat někoho k zemi nebo se naopak sám kvůli někomu přerazit.
Takže jezdíte spíš opatrně?
Když se odstartuje, tak tam závodní duch pořád je. Takže se stejně snažím jet dopředu, ale ne za každou cenu.
A když v zatáčce předjedete soupeře, dá vám to stejný pocit, jako když se vám povede parádní trik?
No, skoro. Ale to by těch zatáček asi muselo být víc. (smích)
Dá se adrenalin při hromadném startu srovnat s tím freestylovým? Adrenalin tam proudí na startu, v tom závodě už to pak jede. Je to úplně jiný adrenalin než při freestylu, tam je ta nálož větší v daném momentu, v těch pár vteřinách.
Vypadáte docela zdravě. Znamená to, že se vám poslední dobou vyhýbají ošklivé pády?
Sakra, ani to nechci vyslovovat, abych to nezakřikl. Letos se mi zatím daří být plně funkční.
Jak vlastně vypadá váš freestylový kalendář?
Víceméně víkend co víkend někde lítám, každý víkend se někde předvádíme. Teď hlavně po Česku, i když momentálně jsem na cestě z Itálie, kde jsme v Miláně lítali takovou pěknou dvoudenní show.
Objíždíte i závody, nebo jenom exhibiční vystoupení?
Soutěže moc nejezdím. Někde se ta show udělá jako soutěž, aby z toho lidi měli něco víc. Ale ty opravdové soutěže, jako jsou Světový pohár nebo Red Bull X Fighters, to už není pro mě. To je spíš pro mladé.
Ani vás nelákají akce jako závody v býčí aréně ve Španělsku?
V televizi se na to rád podívám. Ale vím, o čem to je, je to dost vyhrocené a opravdu je to spíš pro ty mladé kluky. Je dobře, že máme třeba Petra Piláta nebo Libora Podmola, kteří v tom jsou dobří. Já se na to už radši jen podívám a pak se předvedu někde na nějaké exhibici, kde můžu jet to, co chci. Sám za sebe. A nemusím se tak snažit kvůli porotě.
A jak vám to létá? Lepšíte se s přibývajícími léty, nebo spíš naopak?
S věkem to je čím dál opatrnější. Loni a předloni mě to párkrát vyškolilo, takže to už nijak nehrotím. Právě na těch soutěžích bych to musel hrotit, musel bych předvést víc, než chci. A to by bylo špatně, protože bych zase hodně riskoval. Na těch exhibicích předvádím to, co sám chci, na co se cítím a na co jsem připravený. To je pro mě daleko bezpečnější a pohodovější.
Zranění už jste zažil dost. Máte vůbec v těle nějakou kost, co jste si ještě nezlomil?
Bylo toho dost a už v tom nemusím dál pokračovat. Samozřejmě jsou nějaké nezlomené kosti, ale nemusím to dohánět. Mít za každou cenu všechno zlomené rozhodně nemusím. (smích)
Jsou ještě nějaké výzvy, které vás motivují? Nějaké nové prvky jako třeba dvojité salto?
Tak třeba tohle souvisí s tím hrocením. Pořád mě někdo hecuje, co ten double backflip, ale zatím to dokázali jen dva (ukazuje dva prsty) lidi na světě. Tohle už určitě nechám mladým, tohle mě mine.
A zkoušíte ještě nějaké nové triky, nebo už jen pilujete ty stávající?
Dopilovávám to zažité, ale rád bych přidal ještě něco nového. Zatím nebudu říkat co, to se ještě uvidí.
Kolik času vlastně trávíte tréninkem na motorce?
Nedá se říct, kolik hodin denně a kolik dnů týdně, protože dost záleží na počasí a na tom, jak se cítíte. Protože když se na to necítíte hlavně psychicky, tak nemá cenu trénovat, to vám nic nedá a spíš riskujete kůži. Když se mi zadaří trénovat dvakrát za týden a na motorce sedím pokaždé tak hodinu, tak to bohatě o stačí. Když trénujete celý den, tak to neznamená, že toho natrénujete víc. V tom freestylu to tak není. Tam musíte mít pořád čistou hlavu a být ready na to, co se učíte.
Kde trénujete?
V Hustopečích mám takový areálek s tratí, mám tam pět ramp, a když to jde, tak jdu na to. Ale freestyle je dost o počasí, musí být hlavně sucho a nesmí foukat vítr, takže těch příležitostí zase tolik není.
Dovolte možná nevhodnou otázku: měl jste už někdy nutkání, že byste motorku odložil do kouta?
On mi to někdo jako vy pořád připomíná. Samozřejmě v sedmatřiceti už málokdo skáče, to už jsem takový přezrálý za horizontem. Je pravda, že už na to věk nemám. Ale horší je, že mě to pořád baví a ještě se mi nechce skončit. Kalendář mám pořád plný, tak je škoda neskákat. Možná to potřebuju. Jakmile musím kvůli něčemu přestat, že jsem třeba nemocný nebo mě něco bolí, tak stačí dva tři týdny a už jsem protivnej a nervózní. Prostě to potřebuju.
Takže myšlenky, co budete dělat po kariéře, vás ještě nehoní?
Myslet na to samozřejmě musím, je dobré na to být připravený. Protože sebou můžu praštit zítra a už to třeba dál nepůjde. Ale to je věc delší diskuze, protože mám víc věcí, které připravuju, až nebudu skákat. Ale určitě bych se rád kolem toho freestylu motal dál, protože mě to baví, mám kontakty a můžu v tom dál pokračovat.
