Po celou dobu konstrukce, vývoje a vlastní stavby jeho nevšedního vozu se mu však podařilo dokonale utajit, co v týmových dílnách anglického Ripley vlastně vzniká. Žádný z mechaniků, techniků, či zástupců firmy "elf", která stavbu nového vozu financovala, tajemství neprozradil.
P34 - to nebyl žádný žert
V žádném případě se ale nejednalo o nějaký reklamní žert sponsora (i když byl mediální ohlas již teď gigantický). Od čtyř maličkých kol vepředu si Derek Gardner sliboval snížení odporu vzduchu, zlepšení chování vozu při brždění a celkové zvýšení přilnavosti přídě. Jak Ken Tyrrell zdůraznil, neujel Project 34 před touto prezentací ještě ani metr a na vůz čekaly rozsáhlé testy, kterých se ujal hlavně Patrick Depailler.
Malý Francouz se pro tento projekt - v protikladu k druhému továrnímu jezdci Scheckterovi - hned zapálil. Zodpovědní chtěli nový vůz nasadit, až když všechny testy potvrdily jeho zralost. Fandové tak museli na jeho debut čekat až do čtvrtého
závodu roku 1976 v Jaramě, kde Depailler šokoval svět třetím místem v tréninku.
V belgickém Zolderu pak měli nový P34 k dispozici oba Tyrrellovi piloti. Jihoafričan Jody Scheckter dojel čtvrtý a získal tak první body nové konstrukce. Show modré senzace pokračovala i v další Grand Prix v Monacu. V ulicích malého knížectví pokořil tyrrelly pouze dominátor sezony, Niki Lauda na ferrari: Scheckter dojel druhý a Depailler třetí. Další závod sezony 1976, Gislaved Grand Prix of Sweden, se konal 13. června ve švédském Anderstorpu. Pokud by tyrrelly v jejich výkonnostním vývoji pokračovaly jako doposud, mohlo to teoreticky znamenat jen jedno: vítězství v teprve čtvrtém podniku, kterého se revoluční P34 zúčastnil... A ono to doopravdy vyšlo.
Trénink v Anderstorpu
Již v trénincích se šestikolkám dařilo. V prvním pátečním měření sil byl nejrychlejší Depailler a v posledním sobotním tréninku si Jody Scheckter dokonce zajistil pole-position. Jeho čas byl o 0,45 sec. rychlejší, než nejrychlejší kolo nejlepšího konkurenta, kterým byl Mario Andretti. Mimo tohoto úspěchu měli v týmu Tyrrell i další důvod k úsměvu. Při průjezdu rychlou šikanou za rovinkou cítil Scheckter, že někde kolem přídě vozu něco není v pořádku.
"Byl jsem si jistý, že mám buď rozbitý tlumič, nebo pomalu ucházející kolo. Když jsem se ale podíval okénkem ve stěně kokpitu (to byla další inovace na P34), zírala na mě jen holá brzda. Někde na dráze jsem ztratil jedno z mých malých koleček, aniž bych si toho všiml! Také cestou do boxů se vůz choval výborně. Když jsem dojel k naší garáži, přišli Tyrrell s Gardnerem ke mě a aniž by si všimli, co se stalo, začali mi klást standardní otázky k průběhu tréninku. Plánoval jsem, že až mi Ken dá znamení pokračovat v tréninku, tak ho pěkně poprosím ještě o jedno kolo... Můj mechanik ale můj plán zhatil, když si chybějícího objektu všiml," popisoval Scheckter příhodu ztraceného kola.
Trénink proběhl úspěšně i pro druhý tyrrell, Depailler zajel s vozem číslo čtyři čtvrtý nejrychlejší čas. Nutno dodat, že anderstorpský trénink vyprodukoval nejedno překvapení. Vedle senzačních tyrrellů prožíval své obrození i tým lotus. Andretti postavil svůj JPS77 do první řady vedle Schecktera, tam kde vozidla Colina Chapmana již delší dobu nestála. Mladá dvojka týmu, švédský talent Gunnar Nilsson, se kvalifikoval jako šestý. Největší senzací soboty však byl Chris Amon, který se svým ensignem dosáhl třetího nejlepšího času. Tak daleko vepředu se tato značka nikdy před tím, a bohužel ani potom, už neobjevila.
Ve špatné formě se zato ukázaly doposud neporazitelné ferrari. Favorit ročníku, Niki Lauda, byl "pouze" pátý a Regazzoni až jedenáctý. Ani oba McLareny nehrály ve Švédsku žádnou rozhodující roli. James Hunt, který se ještě téhož roku měl stát mistrem světa, byl ještě za Laffitem na ligieru osmý a jeho týmový kolega Mass až třináctý.
I hvězdy týmu march zklamaly. Miláček publika, Ronnie Peterson, musel startovat až z deváté pozice a Brambilla, který před rokem téměř vyhrál, stál ještě o tři řady za ním. Ještě dál vzadu se nalézal mistr světa z let 1972 a 1974, Emerson Fittipaldi. Jeho copersucar stačil jen na 21. místo, Emerson tenkrát ale ještě pořád věřil, že brazilský projekt dovede k úspěchu.
Postavení na startu GP Švédska 1976:
1. Jody Scheckter.............Tyrrell P34-Ford............................1m 25,659s
2. Mario Andretti................Lotus JPS 77-Ford.......................1m 26,008s
3. Chris Amon...................Ensign N176-Ford........................1m 26,362s
4. Patrick Depailler............Tyrrell P34-Ford...........................1m 26,362s
5. Niki Lauda.....................Ferrari 312 T2..............................1m 26,441s
6. Gunnar Nilsson..............Lotus JPS 77-Ford.......................1m 26,570s
7. Jacques Laffite...............Ligier JS5-Matra..........................1m 26,773s
8. James Hunt...................McLaren M23-Ford.......................1m 26,958s
9. Ronnie Peterson............March 761-Ford............................1m 27,040s
10. Carlos Pace.................Brabham BT45-Alfa Romeo............1m 27,133s
11. Clay Regazzoni............Ferrari 312 T2...............................1m 27,157s
12. Tom Pryce...................Shadow DN5-Ford.........................1m 27,527s
13. Jochen Mass................McLaren M23-Ford.......................1m 27,568s
14. Jean-Pierre Jarier..........Shadow DN5-Ford.........................1m 27,618s
15. Vittorio Brambilla...........March 761-Ford...........................1m 27,640s
16. Carlos Reutemann.........Brabham BT45-Alfa Romeo...........1m 27,762s
17. John Watson................Penske PC4-Ford.........................1m 28,065s
18. Alan Jones...................Surtees TS19-Ford........................1m 28,207s
19. Arturo Merzario.............March 761-Ford............................1m 28,221s
20. Hans-Joachim Stuck.....March 761-Ford............................1m 28,230s
21. Emerson Fittipaldi.........Copersucar FD04-Ford..................1m 28,670s
22. Larry Perkins................Boro (Ensign) 001-Ford.................1m 28,815s
23. Harald Ertl....................Hesketh 308D-Ford.......................1m 28,885s
24. Brett Lunger.................Surtees TS19-Ford.........................1m 29,343s
25. Michel Leclere..............Williams (Hesketh) FW05-Ford.......1m 29,597s
26. Loris Kessel.................RAM-Brabham BT44B-Ford.............1m 30,020s
Nekvalifikoval se:
27. Jac Nellemann..............RAM-Brabham BT42-Ford...............1m 30,259s
Velká Cena Švédska 1976 - závod
Zvláštností Anderstorpu bylo, že místo startu nebylo totožné s rovinkou, kde se nacházely i boxy týmů. Za chladného a zamračeného počasí se tedy pole za asistence mechaniků seřadilo a absolvovalo pomalu půl okruhu až na místo vlastního startu. Odmávnutí startu praporkem si Andretti vyložil po svém (rozjel se, už když startér prapor zvedal a ne teprve, když jej nechal poklesnout) a ujal se tímto evidentním předčasným startem vedení. Za jeho černozlatý lotus se zařadily oba tyrrelly se Scheckterem a Depaillerem, následovány Amonem, Nilssonem a Laudou. V průběhu dalších třiceti kol se Andrettimu podařilo vybudovat až osmisekundový náskok. Brzy ho však jeho box informoval o tom, že za svůj optimistický start obdržel minutovou časovou penaltu. To ale už beztak nehrálo roli. Delší dobu totiž tušil, že s jeho motorem něco není v pořádku.
"Motor začínal ztrácet na výkonu a bylo mi jasné, že nevyhraji. Chtěl jsem se tedy jen pokud možno dlouho udržet v závodě," komentoval Andretti bez trpkosti. Po Anderstorpu byl totiž přesvědčen, že jeho návrat k lotusu brzy ponese ovoce... (Právem: kombinace Andretti-lotus byla nejrychlejší už v roce 1977 a Mario korunoval své působení ve formuli 1 dominantním vítězstvím v šampionátu roku 1978.)
Scheckter tedy začal svou ztrátu na vedoucího dotahovat a ve 46. kole (z celkových dvaasedmdesáti) převzal vedení: Andrettiho Cosworth explodoval. Jody teď měl osmnáctisekundový náskok na svého týmového kolegu ve druhém P34 a musel si jen dojet pro vítězství. "Vypadalo to pak sice jednoduše, ale mohu vás ujistit, že vyhrát tento závod bylo z psychického hlediska útrapné. Naslouchal jsem zvuku mého motoru, jako by to byl tlukot mého vlastního srdce. K tomu jsem se modlil, aby se mi nepřihodilo to samé, jako Andrettimu. Při předjíždění opozdilců jsem byl tak opatrný, jako nikdy před tím. Auto ale běželo jako hodinky. Můj velký dík patří Derekovi Gardnerovi, který toto auto vymyslel. Je to ten nejrevolučnější vůz od těch dob, kdy John Cooper umístil motor vzadu," radoval se ze svého čtvrtého vítězství v Grand Prix Jody Scheckter.
Lauda dojel třetí a jeho zdánlivě nedostižitelný náskok v celkovém hodnocení mistrovství světa činil po polovině sezony 32 bodů na druhého Schecktera. Pozdější šampion James Hunt byl dokonce 47 bodů za Laudou. Jen veliká smůla ještě mohla Rakušanovi zabránit v obhajobě titulu z roku 1975...
Na dalších bodovaných místech dojeli Laffite (o rok později v Anderstorpu slavil první vítězství pro Ligier), Hunt na mclarenu a Regazzoni na druhém ferrari. Peterson se oproti tréninku nemohl příliš zlepšit a ke zklamání publika dojel jen na nevděčné sedmé pozici. Ani druhá švédská naděje neudělala domácímu publiku radost. Gunnar Nilsson již ve třetím kole nezvládl zatáčku ústící na rovinku a "napasoval" svůj lotus do zídky boxů. A to právě v místech, kde stál jeho boss, Colin Chapman.
Ještě hůře dopadl výlet na sever Evropy pro Chrise Amona. Až do 38. kola se držel na výborné čtvrté pozici a dokonce pomalu dotahoval i třetího Depaillera. Na konci cílové rovinky však jeho ensign nevjel do zatáčky, ale pokračoval při plné rychlosti rovně. Štěrkové pásmo vůz přelétl bez zpomalení, protrhl dvě řady záchytných plotů a ve velmi tupém úhlu vlétl do svodidel.
Pilot seděl několik sekund bez hnutí v kokpitu a pak k ulehčení všech pozorovatelů z vlastní síly opustil vrak. "Ne, nebyl jsem těch pár okamžiků omráčen. Jen jsem sám sebe musel přesvědčit o tom, že ještě žiji," vysvětloval Amon. "Na konci rovinky vůz jednoduše nezatočil. Asi se jedná o defekt řízení," popsal začátek nehody Amon, který utrpěl zranění zad, pro které musel vynechat příští GP v Le Castelletu. Tato příhoda a i neméně těžká nehoda s přemetem v předminulé GP v Zolderu Chrise Amona jistě utvrdily v předsevzetí se závoděním brzy skončit.
Výsledek Velké Ceny Švédska 1976:
1. Jody Scheckter................Tyrrell P34-Ford.............................1h 46m 53,729s
2. Patrick Depailler...............Tyrrell P34-Ford.............................1h 47m 13,495s
3. Niki Lauda........................Ferrari 312T2................................1h 47m 27,595s
4. Jacques Laffite..................Ligier JS5-Matra............................1h 47m 49,548s
5. James Hunt......................McLaren M23-Ford........................1h 47m 53,212s
6. Clay Regazzoni................Ferrari 312T2.................................1h 47m 54,095s
7. Ronnie Peterson...............March 761-Ford.............................1h 47m 57,222s
8. Carlos Pace.....................Brabham BT45-Alfa Romeo.............1h 48m 05,342s
9. Tom Pryce.......................Shadow DN5-Ford..........................- 1 kolo
10. Vittorio Brambilla.............March 761-Ford..............................- 1 kolo
11. Jochen Mass...................McLaren M23-Ford.........................- 1 kolo
12. Jean-Pierre Jarier.............Shadow DN5-Ford..........................- 1 kolo
13. Alan Jones......................Surtees TS19-Ford.........................- 1 kolo
14. Arturo Merzario................March 761-Ford.............................- 2 kola
15. Brett Lunger....................Surtees TS19-Ford .......................- 2 kola
Neklasifikováni:
0 kol........John Watson...............Penske PC4-Ford..........................nehoda
2 kola......Carlos Reutemann.......Brabham BT45-Alfa Romeo..............motor
2 kola.......Gunnar Nilsson...........Lotus JPS77-Ford...........................nehoda
5 kol........Loris Kessel................RAM-Brabham BT44B-Ford.............nehoda
10 kol.......Emerson Fittipaldi.......Copersucar FD04-Ford...................handling
18 kol.......Larry Perkins..............Boro 001-Ford................................motor
20 kol.......Michel Leclere............Williams FW05-Ford.......................motor
38 kol.......Chris Amon................Ensign N176-Ford...........................nehoda
45 kol.......Mario Andretti.............Lotus JPS77-Ford...........................motor
52 kol.......Hans-Joachim Stuck...March 761-Ford..............................motor
54 kol.......Harald Ertl..................Hesketh 308D-Ford.........................nehoda
Neslavný konec šestikolového konceptu
I zbytek ročníku 1976 se dá z hlediska týmu Tyrrell hodnotit jako velmi úspěšný. K triumfu z Anderstorpu přidal Scheckter (vedle Monaca) ještě další druhá místa v Anglii, Německu a USA, což pro něj znamenalo třetí místo v konečné tabulce MS za Huntem a Laudou. Také Depailler dojel ve zbývajících závodech roku ještě třikrát druhý (GP Francie, Kanady a Japonska) a celkově skončil čtvrtý. V poháru konstruktérů obsadil Elf Team Tyrrell za Scuderií Ferrari a za týmem Marlboro McLaren třetí místo. Nejeden člen britského týmu byl přesvědčen o tom, že tyrrell bude díky novému konceptu Project 34 brzy zase bojovat o titul mistra světa, tak jak se to již podařilo v letech 1969, 1971 a 1973 s Jackie Stewartem.
Koncem roku tým opustil Jody Scheckter, který se s šestikolkou nikdy nespřátelil tolik, jako Depailler. Tyrrelovi se zato pro útok na titul podařilo získat Ronnie Petersona, jednoho z nejtalentovanějších závodníků všech dob. I z finančního hlediska byl tým na rok 1977 výborně připraven: vedle dlouholetého mecenáše "elf" jej teď podporovala i banka "First National City", jeden z největších sponsorů motorsportu sedmdesátých let.
Nikdo si však ani v nejhorším snu nedovedl vymalovat, jak katastrofálně bude sezona 1977 probíhat a jak rychle Project 34 ze závodních drah zmizí do muzea. Z dnešního hlediska se dá dokonce tvrdit, že ročníkem 1977 byl zahájen úpadek týmu Tyrrell, který nakonec našel smutný konec v prodeji týmu firmě BAT v roce 1998.
Výrobci pneu, firmě Good Year, se již nikdy nepodařilo vyvinout "obutí", které by s P34 ladilo. Gardner se problém nedostačující teploty předních kol snažil řešit neustálými modifikacemi rozvržení zátěže v přídi vozu a experimentoval i se šířkou závěsů. Všechny tyto zásahy do původního konceptu se však ukázaly být slepými uličkami. Vrcholem roku bylo jediné lichotivé druhé místo Depaillera v Mosportu. Sponsoři ztratili náladu, stejně tak jako Peterson, který odešel k lotusu a chtěli vidět výsledky. Pro rok 1978 tedy Tyrrell prezentoval konvenční typ 008.
Chlebodárce ale již nepřesvědčilo ani Depaillerovo vítězství v Monacu. National City se sponsoringem motorsportu koncem roku skončila a "elf" vsadil své žetony na francouzské projekty ligier a renault. Koncept šesti kol se ve formuli 1 potom objevil ještě dvakrát. March představil začátkem roku 1977 vůz se čtyřmi koly vzadu - typ 2-4-0. Výplod jinak geniálního Robina Herda se však brzy prokázal jako pouhý reklamní výstřelek. Podobným řešením se relativně vážně o čtyři roky později zabýval i Williams, vůz ale nikdy do žádné GP nepřihlásil.
 Prezentace Tyrrellu P34. Zprava stojí: Jackie Stewart, Derek Gardner a Ken Tyrrell. |
 Start v Anderstorpu: Andretti sledován Scheckterem, Depaillerem, Amonem a Nilssonem. |
 Jeden ze smutných hrdinu závodu: Amon byl rád, ze vubec prezil. |
 Ronnie Peterson domácí publikum zklamal. Zde má plné ruce práce udržet se před Pacem a Regazzonim. |
 Jody Scheckter dotahuje vedoucí lotus Andrettiho. |
 Scheckter na Tyrrellu P34. Všimněte si okénka na straně. |
 Scheckter v boxech. Vedle vozu stojí Derek Gardner. |
 Senzace je tady: Vůz se šesti koly vyhrál Grand Prix formule 1. |
 Stupínek vítězů: Depailler, Scheckter a Lauda. |
