Ale Kaštan zná ještě riskantnější podniky: „Jet po dálnici z Brna do Prahy je stokrát nebezpečnější.“
Čtyřicetiletý pilot může srovnávat, na legendární štreku se jako závodník vydává pošesté.
„Když na Dakaru uděláte chybu, víte, že si za ni můžete sám. Zato na dálnici vás může sestřelit kdekdo.“
Pokud se Kaštan chyb vyvaruje, tuší úspěch. „Měl bych být vidět,“ říká opatrně.
V absolutním pořadí by rád vylepšil své dosud nejlepší 27. místo z roku 1997, chce skončit kolem dvacítky. „A bude fajn dojet do pátého místa ve třídě čtyřistapadesátek.“
Kaštana přitom čeká největší konkurence v historii rallye. Mezi motocykly je nevídaná tlačenice: k cíli u Růžového jezera v Dakaru touží dorazit 230 motorkářů, maximem dosud bylo 200.
Avšak modrý speciál KTM 450, na němž Kaštan pojede, mu pumpuje do žil sebevědomí. Na lepším stroji prý nikdy nejel.
„O tom se mi ani nesnilo, když jsem v šestadevadesátém začínal na Dakaru jako batůžkář,“ líčí s nadšením.
Se zkušenostmi i technikou je dnes už Kaštan jinde. A přece se něco nemění: Dakar je stále výzvou. Zkouškou, jak si sáhnout na dno sil. „Být psychicky odolný je důležitější než kvalita stroje či jezdecké umění,“ míní Kaštan.
Den co den se po klidně jen dvouhodinovém spánku vyhrabat z vyhřátého spacáku do promrzlé pouště, vyrazit do tmy a pak dlouhé hodiny polykat zvířený prach. Takto zvládnout 9500 kilometrů s vědomím, že sebemenší nepozornost může znamenat krutý konec. Neromanticky vypadá Dakar z motocyklového sedla.
A jak vypadá z pohledu silného kuřáka, jímž Kaštan je? „Jedna cigareta po budíčku, jedna při tankovaní a zbylých osmnáct se musí zvládnout při večeři,“ usmívá se jezdec.
 Ivo Kaštan, KTM 450 Rally. |
