Loni byl Jiřík prvním českým pilotem, který si vyzkoušel tehdy nový seriál ME. A úspěšně. V obrovské konkurenci vybojoval i první mistrovské body. Letos se do seriálu, který si získává stále větší popularitu, vrátil a společně s mladým olomouckým jezdcem Erikem Janišem tvoří posádku bílého Lamborghini Gallardo GT3.
Jaromír Jiřík zůstává věrný i lékařské profesi. Dříve osobní lékař tenistky Heleny Sukové nyní pečuje o fyzickou i psychickou kondici některých českých automobilových závodníků. Tato práce ho přivedla i na letošní závod 24 hodin v Le Mans, kde pečoval o jezdce českého týmu Charouz. Nyní ho čeká druhý velký vytrvalostní závod - v Belgickém Spa-Francorchamps si odbude jezdeckou premiéru ve zdejším 24 hodinovém závodě.
Jak jste se coby jezdec motocyklového endura dostal k automobilovému závodění?
Asi 12 let jsem trénoval Helenu Sukovou a závodil jsem na motorkách. Jezdil jsem motocyklové soutěže, ale k autům jsem se nikdy nedostal, protože to pro mě bylo drahé. Studoval jsem medicínu a po studiu nikdy nebylo peněz nazbyt. K autům jsem se dostal až někdy v roce 1999, kdy za mnou přišel Petr Bold z Metalexu a nabídl mi jestli bych nechtěl závodit v nově vzniklém seriálu PUMA Cup.
Hned jste se dohodli?
To ještě ne. Tehdy jsem mu řekl, že asi ne, protože bych to neuměl. A tak mě vzal na trať a začal mě učit. Takhle mě vlastně k tomu přivedl. On sám tehdy ještě závodil, ale když jsem ho pak začal porážet, tak toho nechal a řekl mi: "Tak už ti to stačí a teď můžeš jezdit sám!"
A jak se vám jezdí s mladým Erikem Janišem?
To spojení je perfektní, mám Erika hrozně rád. Beru ho jako hodně mladšího kolegu, ale i když se hodně smějeme, on k tomu skutečně přistupuje naprosto profesionálně. Co si řekneme, tak vždycky uděláme. Erik je rychlý a šikovný. Bude časem ještě rychlejší.
Máte téměř stejně starou dceru jako je Erik, věkově by to tedy mohl být váš syn. Na dráze si s ním očividně velmi dobře rozumíte. Takže ideální dvojice?
Ano, s Erikem si perfektně rozumíme i mimo vůz. Nemám pocit, že jsem o tolik starší. Asi je to tím, že mě Erik bere za sobě rovného a já jeho též.
Na rozdíl od Erika mnohé z okruhů, na kterých letos závodíte, znáte. Pomáháte mu s jejich poznáním?
Tratě, které znám, si vždycky spolu projdeme a něco málo mu pomohu. Ale on toho tolik nepotřebuje, aby se ode mě učil. Ale jídlo, trénink fyzický a psychický mu, myslím, dost pomůže.
A nevadí mu, že je tak moc pod dohledem?
Nijak se tomu nebrání. Myslím, že to vítá. Vyhovuje mi taky, že jsme stejně vysocí, skoro stejně vážíme, skoro stejně rychle jezdíme (úsměv), jsou tam rozdíly v desetinách - samozřejmě. Myslím, že časem bude hodně rychlý a nevím jestli se ho dokážu udržet. Líbí se mi to a baví mě to víc než minulý rok, i když některé věci nám nevychází. Pořád je to parťák, na kterého se mohu spolehnout.
Vaším koníčkem jsou také bojová umění. Jste dokonce mistrem Kung-Fu a Tai-chi. Uplatníte je nějak i na závodních okruzích?
Samozřejmě uplatním, hlavně při sebeovládání v krizových situacích.
Při závodě v Bukurešti jste téměř úplně rozbil auto. Co se přesně stalo?
Za zatáčkou zastavilo pro poruchu lamborghini řízené Martinem Matzkem a nikdo z traťových maršálů nesignalizoval překážku na trati. Já se právě snažil zajet rychlé kvalifikační kolo a předjížděl jsem jedno ascari. Jeho jezdec si stojícího vozu všiml až na poslední chvíli a začal prudce brzdit. Všude na trati byl olej z poškozeného vozu a tak neměl šanci. Já jsem jel v těsném závěsu za ním, právě v tomto úseku jsem ho totiž chtěl předjet, tak jsem strhnul auto do zdi, abych nenarazil do jeho boku, což by pro něj mohlo být osudné. Pocity to byly nepříjemné, hlavně mě to ale mrzelo kvůli Erikovi, protože jsme tím přišli o možnost startu a tím i o cenné body do ME.
Procestoval jste již řadu závodních okruhů. Který se vám nejvíc líbí?
Na to není snadná odpověď. Všechny okruhy jsou krásné a každý má něco specifického kvůli čemu ho mám rád. A hlavně si ale vážím toho, že se mohu svést na stejných okruzích jako ti nejlepší závodníci na světě!
Letos se jeden závod seriálu ME GT3 uskuteční i na okruhu v Brně. Jak se na závod v domácím prostředí těšíte?
Těším se moc a hlavně bych tam rád uspěl, už protože to je doma.
V Brně budete, i vzhledem k dosavadním výsledkům, patřit k favoritům závodu. Chystáte nějakou speciální přípravu?
Ano. Už nyní začínáme tvrdě trénovat fyzickou kondici a také bychom chtěli realizovat některá zlepšení v týmu i na samotném voze.
Letos jste se zúčastnil i závodu 24 hodin v Le Mans. Nebylo to však za volantem žádného závodního vozu. Co vlastně bylo vašim úkolem?
V Le Mans jsem byl hlavně jako trenér a lékař a mým úkolem bylo udržovat jezdce po celý závod v dobré kondici.
Doslova jen za pár hodin vás teď čeká něco podobného. V belgickém Spa se postavíte na start 24 hodinovém závodu. Účastnil jste se již někdy podobného vytrvalostního závodu? A jak se těšíte?
Ne, tak dlouhý závod jsem ještě nikdy nejel, ale těším se moc, protože konečně budu mít dost času si to naše „lambíčko“ pěkně užít!
Máte nějaký cíl nebo sen, který by jste si ještě chtěl splnit?
Chtěl bych se v tomto seriálu dostat co nejvýše, abych se aspoň trochu vyrovnal své dceři (pozn. red.: Lucie Jiříková v roce 2002 vybojovala 3.místo na MS a 1.místo na ME Aerobiku).
