Čtyři následující příběhy dělí více než třicet let. A shodou okolností jsou všechny ukázkou rivality dvou nejúspěšnějších týmů historie - Ferrari a McLarenu. V těch dobách Red Bull s Mercedesem ani nebyly na startu.
Americká bitva s příchutí tragédie
6. října 1974 byl v americkém Watkins Glen krásný slunečný den. Ideální kulisy pro titulovou bitvu, o nehynoucí slávu se zde porvali Emerson Fittipaldi a Clay Regazzoni. Brazilec ve službách McLarenu i švýcarský pilot Ferrari dorazili na východ Spojených států se shodným ziskem 52 bodů.
Závodní víkend se začal lépe vyvíjet pro Fittipaldiho, který získal pole position. Regazzoni se kvalifikačním časem zařadil až na šesté místo. Hned po startu šel do vedení Carlos Reutemann, oba adepti titulu se seřadili na šesté a sedmé příčce. Zatímco Brazilec si jistil pozici, Švýcarovo ferrari mělo poškozený přední tlumič.
Očekávání diváků a napětí v boxech přerušila v 10. kole tragédie. Rakušan Helmuth Koinigg při své teprve druhé Grand Prix vyletěl z trati. Protože svodidla byla lajdácky upevněna, prolomila se spodní část a zbytek bariéry 25letému rodákovi z Vídně doslova uťal hlavu. Stalo se to na stejném místě, kde o rok dříve přišel o život Francouz François Cevert.
Emerson Fittipaldi získal v McLarenu svůj druhý titul mistra světa. (1974)
Byla to již druhá smrt oné sezony a dnes by byl závod určitě zrušen. V té době však závod pokračoval. O pět okruhů později zajel zoufale pomalý Regazzoni do boxů, ale nové pneumatiky mu nijak nepomohly. Naopak, ferrari se dál propadalo.
Švýcar dokonce znovu zamířil k mechanikům. Ani to ho nijak nezrychlilo a nakonec byl klasifikován na 11. místě se ztrátou čtyř kol na vítězného Reutemanna. Fittipaldi dojel s přehledem čtvrtý, což mu přineslo tři body a po roční pauze druhý titul mistra světa.
Život je přednější
O dva roky později se kulisy finále F1 přenesly do japonského Fudži. Pod stejnojmennou vyhaslou sopkou se utkali Niki Lauda a James Hunt. Celá sezona 1976 byla námětem pro hollywoodský trhák, čehož před osmi lety skutečně využil režisér Ron Howard a natočil výborný film Rivalové.
O pár týdnů předtím, při Velké ceně Německa, byl ještě jasným lídrem Lauda z týmu Ferrari. Jenže v Zeleném pekle Nordschleife boural a málem uhořel. Zachránilo ho hrdinství pilotů Guye Edwardse, Haralda Ertla, Bretta Lungera a Artura Merzaria, kteří Rakušanovo bezvládné tělo vytáhli z plamenů.
James Hunt se proslavil nejen jako výborný pilot, ale asi nejvíc svým životním stylem věčného playboye. (1976)
Zdálo se, že pro Laudu sezona - a možná celá kariéra - skončily. Jenže jeho nezdolná vůle přinesla malý zázrak. Za pouhých 42 dní už stál na startovním roštu Velké ceny Itálie. Před závodem v Japonsku vedl před jezdcem McLarenu Huntem už jen o tři body. Připomeňme si, že tehdy se za vítězství rozdávalo pouze devět bodů.
Ve Fudži lilo jako z konve a nad okruhem se převalovala mlha. Vedly se dlouhé debaty, jestli se má Grand Prix vůbec odjet. Většina jezdců však chtěla závodit, což se hlavně Laudovi vůbec nelíbilo. Oba rivalové skončili v kvalifikaci hned za sebou (druhý Brit, třetí Rakušan). Hunt odstartoval ze všech nejlépe, naopak pilot Ferrari klesl na desáté místo.
Niki Lauda už nechtěl po hrůzách z Nordschleife riskovat život, za to mu v sezoně 1976 titul mistra světa nestál. Pak stejně získal ještě další dva.
Když v druhém kole dostal John Watson smyk a skončil mimo trať, zajel pilot Ferrari do boxů. Závod vzdal. „Můj život je cennější než titul,“ prohlásil Lauda rezolutně. Hunt se sice na vodě také trápil, ale v posledním kole se probojoval na třetí příčku, přeskočil Rakušana o bod a radoval se z titulu.
Ve stopách Fariny
Své o nevyzpytatelných závěrech sezony ví i dnes už sedminásobný mistr světa Hamilton. Hned na začátku kariéry pilota F1 poznal, jak zrádné i krásné to mohou být závody. V obou případech se formulový thriller konal v Sao Paulu.
V roce 2007 to v boxech McLarenu vřelo. Do týmu před sezonou přišli dvojnásobný světový šampion Fernando Alonso a vedle něj nováček, 23letý Hamilton. Španěl si těžko zvykal na to, že jeho sok, odchovanec stáje z Wokingu, je v zázemí týmu jako doma. Nic mu nedaroval, dokonce mu během Velké ceny Maďarska dlouhým stáním v boxech znemožnil zajet ještě jedno rychlé kvalifikační kolo.
Lewis Hamilton svoji senzační nováčkovskou sezonu k titulu nedotáhl, mistrem světa se stal až o rok později. (2007)
Do Brazílie dorazil v pozici lídra Hamilton, jenže mladík nebyl v ideální psychické kondici. Předtím v Šanghaji promarnil šanci stát se předčasně mistrem světa, když boural v nájezdu do boxů. I tak držel na svoji dobu slušný náskok čtyř bodů před Alonsem. Teoretickou šanci na celkový triumf měl ještě Kimi Räikkönen ve Ferrari, který však ztrácel sedm bodů (za vítězství tehdy bylo k mání 10 bodů).
Na startu byl z tria uchazečů o titul nejvýše druhý Hamilton, za ním se v kvalifikaci seřadili Räikkönen a Alonso. První metry se Britovi vůbec nepovedly, v souboji probrzdil a propadl se na osmé místo. Postupně se snažil probíjet vpřed, o chvilku později ho ale zradila technika. McLarenu vypověděla službu převodovka. Jezdci trvalo celých třicet vteřin, než dokázal systém restartovat a pokračovat v plné rychlosti v závodě. Jenže to se už pohyboval na chvostu jezdeckého pole.
Čelo si kontrolovala dvojice pilotů Ferrari, jinak po celou sezonu jasně pomalejšího. Dlouho vedl Felipe Massa. Ve 49. kole ho vystřídal Räikkönen, který si dojel pro vítězství. Protože Hamilton dokázal postoupit pouze sedmé místo a jeho týmový kolega Alonso skončil třetí, putoval titul o jediný bod do rukou Fina.
V Sao Paulu se Kimi Räikkönen před 14 lety stal třetím finským šampionem F1 a dodnes posledním za volantem Ferrari. (2007)
Räikkönen dokázal to, co před ním pouze v roce 1950 Giuseppe Farina: startovat do poslední Velké ceny na průběžném třetím místě a dojet si pro celkový triumf. V Maranellu na 21. říjen 2007 vzpomínají dodnes. Od té doby Ferrari další korunu šampiona F1 nezískalo.
Triumf v poslední zatáčce
O rok později se drama na okruhu Autódromo José Carlos Pace opakovalo. Novým Hamiltonovým vyzyvatelem se stal Massa. Karty byly rozdány následovně: Brit mířil do Brazílie s 94 body, domácí pilot jich nasbíral 87. Nikdo další se už do jejich souboje nemohl zamíchat.
Brazilec si zajistil nejlepší výchozí pozici v podobě vyhrané kvalifikace, Brit v ní skončil až čtvrtý. Trať byla před startem mokrá, navíc se očekával další liják. Déšť se skutečně spustil čtyři minuty před plánovaným startem. Závodilo se proto s menším zpožděním, jezdci mezitím přezuli na přechodné pneumatiky.
Massa si po startu udržel vedení, stejně jako Hamilton čtvrtou příčku. Pilot Ferrari byl v čele v celém průběhu závodu, zatímco jeho rival se pohyboval nejčastěji těsně za první trojkou.
Radost se mísila se slzami. Felipe Massa sice vyhrál domácí Grand Prix, ale titul mu o jediný bod uzmul Hamilton. (2008)
Drama se rozseklo v samém závěru. Na postupně osychající trať začaly osm kol před koncem dopadat první kapky. Hamilton si dojel pro přechodné pneumatiky v 66. kole, Massa o okruh později. Brit poté prohrál souboj o klíčové páté místo s Vettelem. V té chvíli byl virtuálním mistrem světa Massa. Což také v boxech Scuderie ve chvíli, kdy proťal cílovou čáru, notně oslavovali.
Jenže Brazilec netušil, že bude nechtěným rekordmanem F1. Z titulu se radoval pouhých 38,9 vteřiny. Hamilton totiž vyslyšel volání z týmového rádia a v poslední zatáčce předjel trápícího se Timo Glocka v Toyotě, který zůstal na pneumatikách na suchou trať. Brit si tím pádem dojel pro čtyři body za páté místo, o jediný bod přeskočil Massu a získal svůj první titul světového šampiona.
Férový boj o titul v F1 nečekejte. Rozhodnout mohou poslední metry |
Od té doby se Hamilton musel o následně získanou korunu mistra světa strachovat do poslední Grand Prix už jen jednou, v roce 2014. Potom se britský jezdec stal šampionem vždy s předstihem. Letos už to nestihne, velká bitva s Verstappenem je naplánována na tuto nedělí do Abú Zabí.
