Le Mans slaví devadesátku. Proč se stala legendou?

Le Mans (Od našeho zpravodaje) - Detaily toho setkání už možná nebudou úplně přesné, vždyť za ta léta se mnohé skutečnosti změnily - symbolicky jako celý závod - v legendy. Ale na počátku to bylo zhruba takto: Psal se rok 1922 a na výstavě automobilů v Paříži na sebe narazila trojice mužů jménem Charles Durand, Charles Faroux a Emile Coquille. Ten první vlastnil okruh u Le Mans, ten druhý měl zase coby motoristický novinář kontakty a ten třetí jako zástupce motocyklové firmy peníze. Slovo dalo slovo a oni se shodli, že už je nebaví závody, ve kterých jde jen o rychlost, ale je potřeba otestovat i spolehlivost.

Jak?

"Co takhle závodit celý den?"

Za pár týdnů sepsali pravidla, v nichž třeba stálo, že se v autě smějí střídat dva jezdci, start bude ve čtyři odpoledne, aby piloti byli čerství na noční jízdu, a že sice mohou mít mechaniky, ale na auto smí sáhnout jen ten, kdo řídí. Za rok se skutečně na Durandově okruhu první čtyřiadvacetihodinovka jela a vítězné duo Lagache a Leonard ji zvládlo s průměrem 92 kilometrů za hodinu.

Zrodila se legenda, která právě tuto sobotu slaví 90!

"Je to závod náročný fyzicky i psychicky a já se na něj připravoval tři měsíce. Jak se dá zvládnout? Snažím se, když nejedu, jít dvakrát třikrát na dvě hodiny spát," vypráví Jan Charouz, sedminásobný účastník a jediný Čech, který je letos na startu. "A když je mokro, což dnes asi bude, tak musíte být pořád v pozoru, protože každou zatáčkou může závod skončit."

Až odpoledne jezdci vyrazí směr 24hodinovému dobrodružství, čeká ty nejlepší přes pět tisíc kilometrů (rekordem je 5410 kilometrů z roku 2010). Na pětikilometrové Hunaudieres, která je jinak běžnou silnicí, se poženou rychlostí okolo 340 km/h.

A to bývalo hůř.

Před čtvrt stoletím, kdy na této ranveji ještě jezdce nebrzdily dvě dodatečné šikany, naměřili Rogeru Dorchymu rychlost 405. A rovinky straší i jinde: na té před zatáčkou Indianapolis před 14 lety vyděsil okolí Peter Dumbreck, když najednou ve třístovce vzlétl k nebi jako letadlo!

Památná nehoda mercedesu - přeskočte do 8. minuty videa

zdroj: www.youtube.com

Skončilo to bez zranění, jenže happy end tu obvyklý nebyl.

Třeba v roce 1955 se v Le Mans odehrála nejděsivější a nejtragičtější nehoda v historii motoristického sportu. Závod měl za sebou jen dvě a čtvrt hodiny, když se Lance Macklin vyhýbal odstavenému vozu, aniž si všiml, že má za sebou další a rychlejší. V jednom z nich seděl padesátiletý Pierre Levegh, který musel rázem strhnout na stranu a v rychlosti 240 kilometrů v hodině narazil do svodidel. Z auta se pak rázem stal zabiják.

Plná nádrž explodovala a na diváky, kteří se tehdy mačkali přímo u bariér, najednou začaly létat kusy pneumatik, plechů i motoru. "Jako byste mezi ně hodili granát," psal dobový tisk.

Ukončí Toyota vládu Audi?

Závod startuje v 15 hodin, přímým přenosem ho vysílá Eurosport. Mezi favority tradičně patří Audi (od roku 2000 tu vyhrálo 11krát) a rovněž stáj Toyota, která se tu prezentuje s hybridním motorem.

Ve dvou tříčlenných posádkách za ní jezdí i bývalí piloti F1 Alexander Wurz, Sébastien Buemi, Anthony Davidson a Kazuki Nakadžima.

Audi zase ve svých sestavách má Allan McNishe, Lucase di Grassiho či Marka Gené. A rovněž Toma Kristensena, který tu vyhrál už osmkrát, což je absolutní rekord.

Nejvíc účastí na Le Mans má Francouz Henri Pescarolo - na startu stanul 33krát

Masakr nepřežilo 86 lidí včetně Levegha, který zůstal zaklíněný pod autem a uhořel. Po té nehodě se z motoristického sportu na téměř čtyřicet let stáhla automobilka Mercedes, za kterou Levegh jezdil, ve Švýcarsku pak jednou provždy zakázali i samotné závody, což platí dodnes.

Mimochodem, za Macklinův vůz Austin-Healey, jenž dostal přezdívku "auto smrti", před pár lety vysázel jistý kupec v aukci 843 tisíc liber.

Těm penězům se nedivte. Le Mans je legenda, fenomén, který se stal předlohou i pro slavný film se Stevem McQueenem, a pro jezdce i fanoušky je společně s F1 v Monaku a 500 mil v Indianapolis jedním ze svaté trojice.

A stejně jako hokejisté touží po tzv. trojkoruně, tedy vyhrát olympiádu, mistrovství světa a Stanley Cup, snem automobilových jezdců je dobýt Le Mans, Indianapolis a být mistrem světa F1. Zatím se to povedlo jedinému muži, na přelomu 60. a 70. let Grahamu Hillovi.

Jiní byli blízko. Toužili, leč nebylo jim přáno. Tak jako Mariovi Andrettimu. Už měl triumf z Ameriky, byl i formulovým šampionem, ale nesmrtelnost z Le Mans mu unikala. Chtěl vítězství tolik, že se o ně naposledy rval v šedesáti, ale jeho maximem zůstalo druhé místo. Sám pak říkal: "Když jedete v Le Mans a zdá se vám, že máte vše pod kontrolou, pak nejste dost rychlí."

Le Mans je plné nástrah - mění se tu počasí, řídíte tu v noci a už pár desítek minut po startu musí ti nejrychlejší dávat pozor na ty, kterým nadělí kolo.

Ale právě proto je tak tenhle závod i v 90 letech nádherný.