Konkurence na poli kamionů byla tentokrát trochu jiná. Nestartoval totiž tým Kamaz, který se finančně a technicky vyčerpal na Master rallye v září 1996. Zato však nové stroje postavilo japonské Hino, které po letech opět nasadilo tovární tým s perfektně fungujícím zázemím. Technická trasa lehkým japonským strojům sedla. Dva kamiony nasadilo i Mitsubishi s jezdci Versinem a Granjonem.
Ani v 19. ročníku nechyběli čeští motocyklisté. V týmu CermAktivity jeli Ivo Kaštan a bývalý mistr světa v enduru Stanislav Zloch. Do Afriky se pustili také soukromníci Rostislav Bílek a Petr Ligocký na americkém pickupu Dodge Ram.
Soutěž kamionů začala dobře pro Lopraise, který jel na druhém místě. Ve třetí etapě však ztratil dvě hodiny pro poruchu turbodmychadla. V popředí jej nahradil Buchtyár, který jel s velkým nasazením. V ojedinělé formě však soutěžil Rakušan Reif na Hinu, který se definitivně usídlil v čele. Tatry náskok sice stahovaly, ale daleko menším tempem než by odpovídal výkonovému rozdílu hovořícímu ve prospěch českých kamionů. Na zatáčkovité trase nebylo Japoncům kde ujet.
Management týmu Tatra nezvládl logistické zajištění a pustil těžkou šestikolku do soutěže, místo aby ji nechal jet kategorii T5. Sklenovského posádka totiž musela už v první polovině odstoupit kvůli zadřenému motoru. Ve stejný moment zcela "odešly" tlumiče Buchtyárovy Tatry, ale veškeré zásoby tlumičů vezla odstoupivší šestikolka.
Osud Buchtyárovy posádky byl zpečetěn o etapu dál. Na terénním skoku, který vůz jedoucí prakticky bez tlumičů nezvládl, došlo k těžké deformaci zadního diferenciálu. V Agadésu posádka odevzdala jízdní kartu. Lopraisovo auto bylo technicky relativně v pořádku a bylo jasné, že Loprais posádka musí útočit. Reif se však nedal a hned další etapu opět vyhrál. 15. ledna v etapě Oclan - Kidal definitivně skončilo účinkování poslední Tatry.
Lopraisův vůz potkala neobvyklá závada: prasklý hřídel chladící turbíny. Provizorní oprava stačila pouze k dojetí do cíle se šestihodinovou ztrátou, kde posádka odstoupila. Kamionům Hino stačilo jen dojet. Podařilo se jim vítězství ve stylu 1-2-3, což se Tatře ani Kamazu nikdy nepovedlo.
Tatrovácké posádky se mezitím dostávaly do Dakaru mimo soutěž. Tatra 6x6 byla naložena na vlak, ale ten provázely časté poruchy. Průjezd tropickou oblastí poznamenal tři z tatrováků, kteří si domů přivezli malárii.
Kategorii automobilů opanovaly vozy Mitsubishi. Všechny čtyři vozy jely v čele s naprosto minimálními rozestupy a s obrovským nasazením. Pár etap před koncem týmový šéf rozhodl, že vyhraje Shinozuka, který pro Mitsubishi jezdil nejdéle a vítězství si tak nejvíc zasloužil. Tímto nepříliš sportovním způsobem alespoň zabránil případným ztrátám plynoucím z vyhecovaného závěru soutěže.
Jezdci na KTM si opět vylámali zuby na Peterhanselovi. Ten soutěži motocyklistů panoval se zatím největší suverenitou, navíc třetí dojel jeho týmový kolega Castera. Oba mezi sebe pustili jen Španěla Sotela na Cagivě. Pro Peterhansela to bylo páté vítězství a zároveň výzva stát se jediným závodníkem, který vyhrál šestkrát.
Oba čeští motocyklisté během soutěže utvořili výbornou dvojici, která se ve výsledcích neustále posouvali vzhůru. Cílem projel Ivo Kaštan na 27. místě a Stanislav Zloch byl 28. Oba obsadili 2. a 3. místo v kategorii do 500 cm3. Bílek s Ligockým odstoupili poté, co jim někdo vypustil vodu z chladiče. Do Dakaru dojeli mimo soutěž.
V kategorii aut získalo páté místo duo Kleinschmidtová – Boutaire. "Když jsem se stala první ženou, která vyhrála na Dakaru etapu, přišli závodníci všech týmů, aby mne políbili a pogratulovali mi. V tu chvíli jsem cítila jak obrovské štěstí tak obrovské přátelství. Proto je Dakar tak báječný!" vzpomíná Jutta Kleinschmidtová, pozdější vítězska celého rallye.
1997
MOTO: 1. Peterhansel (F/Yamaha) 65:14:37, 2. Gallardo (E/Cagiva) +2:35:16, 3. Castera (I/Yamaha) +2:56:25, 27. Kaštan +21:44:40, 28. Zloch (oba CZ/Suzuki) +21:46:56.
AUTO: 1. Shinozuka, Magne (J) 61:56:31, 2. Fontenay, Musmarra (F) +4:16, 3. Saby, Serieys (F, vš. Mitsubishi) +9:12.
CAM: 1. Reif, Deinhofer (A), 2. Sugawara, Hamura, Matsumoto (J), 3. Petit, Wagner, Hashimoto (B, J, vš. Hino).
