O jeho kladném vlivu na tým svědčí výsledky v kombinaci na olympijských hrách v Salt Lake City. Dvě místa za ním skončil Borek Zakouřil, do první dvacítky se vešel ještě Jan Holický a výborně jedoucí Ondřej Bank přišel o bodované umístění pouze vinou pádu ve slalomu.
"Stanley je silná individualita. Jde klukům z týmu příkladem a dokáže ostatní strhnout," potvrdil Hayerův přínos předseda lyžařského svazu Roman Kumpošt.
O české sjezdařské reprezentaci se v minulosti neslo, že si každý hraje na vlastním písečku a vzájemná spolupráce je pouze fantasktní myšlenkou. Podle Hayera jsou však tyto časy nenávratně pryč. "Konečně trénujeme společně," pochvaloval si. "Vzájemně si fandíme a pomáháme si. Dříve to byl spíše vzájemný boj. Teď je to super."
To byl také jeden z důvodů, proč se rozhodl pokračovat v kariéře. "Společné tréninky ve Špindlerově Mlýně s Bohumírem Zemanem jsou skvělé. Vážmě mě to baví." Podle vlastních slov by to chtěl dotáhnout až do zimní olympiády v roce 2006, to mu bude třiatřicet. "Starý ještě nejsem. Snad nepřijde žádné zranění."
Do kontrastu se současnou českou realitou postavil kanadskou sjezdařskou reprezentaci. "Tam bylo zázemí na té nejvyšší úrovni. Dávali nám první poslední, ale nálada tam nestála za nic. Neustále bylo cítit napětí. V Čechách se mnou trénují mladí kluci a těm je nějaká rivalita téměř cizí."
Přátelský a upřímný Hayer se nebojí uvést konkrétní jména: "Například Bank s Krausem jsou hodně v pohodě. Rodinný klan Záhrobských však je stále mimo. Ty prostě společně trénovat nechtějí. Obecně platí, že negativní přístup ke společné přípravě vždy vychází od rodičů-trenérů a nikoli závodníků."
Česko reprezentuje Hayer od roku 2000 a od té doby se jeho čeština výrazně zlepšila. Již ztratil anglický přízvuk, komolení některých slov se však nevyhne. "Nejhorší ze všeho jsou číslovky." S učitelem češtiny se však nikdy nesetkal. "Já se učím jiný jazyk - němčinu. To se mi může při závodech hodit," vysvětlil s pokrčením ramen.
Ač se narodil v Kanadě, český jazyk doma slýchal. "Táta na mě česky mluvil." Stanley však odpovídal anglicky a v osmi letech se zařekl úplně a do dvaceti ze sebe nevydal jediné české slovo. "Připadal jsem si divně. Všichni kolem mě mluvili anglicky a rodiče na mě zkoušeli nějakou divnou řeč. Měl jsem k tomu docela averzi," přiznal.
V Čechách se cítí dobře, i když po rozlehlých severoamerických pláních se mu stále stýská. "Snažím se včlenit do zdejší společnosti. Hraju hanspaulku ve fotbale a nějakou nízkou ligu v basketbalu," připomněl svou téměř dvoumetrovou výšku. "Nemohu říct, že se cítím Čechem. Snad po pěti pivech," nemohl nedoříct známý vtipálek.
