V očích má pyšné dojetí. Neumannová poprvé vyhrála doma.
Čím vás zaujala, když jste ji uviděl poprvé?
Jak se dovedla vydat, jak bejčila, to absolutní chtění. Na krajském přeboru na Šumavě dojela jako úplně neznámá holka těsně za mými svěřenkyněmi ze střediska. Kdo to je? divím se. Byl tam Petr Honzl, trenér reprezentace, a povídá: O ní ještě uslyšíme.
A to byla kanoistka. Co kdyby od osmi lyžovala, dotáhla by to ještě výš?
Kdo ví? (obrátí oči k nebi) Já ani nevěděl, že jezdí na vodě. Řekli mi to až později rodiče. Byla rostlá, měla bednu. Jenže byla šíblá ke straně, doktoři jí chtěli zakázat sportovat. Lyžování ji srovnalo.
Vaše sportovní partnerství vypadá jako ideální souznění. Kdy jste se naposledy pohádali?
Nikdy.
Cože?
Vyměnili jsme si párkrát názory, ale nehádali jsme se. Nikdo není stoprocentní. Ale máme k sobě úctu.
Tak si vzpomeňte, prosím. Aspoň krizový moment...
Loni v Oberstdorfu (Neumannová po sérii výher vzdala skiatlon, protože měla špatně namazáno, pozn. red.). Jedeme v autě a hodinu mlčíme, pak jsme to od Mnichova rozebrali. Oba jsme to chtěli co nejlíp. Jenže já jí ten klistr na lyže skoro vnutil. Měli jsme ho vytestovanej, ale byl to extrém. Oba jsme byli smutní. Přijel za ní autobus fanoušků ze Šumavy, měla formu. Strašně dlouho mě to vnitřně mrzelo.
Vážně jste ji za patnáct let neposlal někam? Nebo ona vás?
Ne. Je to přece jen sport, nejde o život. Když jsme se potkali, bylo jí sedmnáct a mně přes třicet. Vypěstovali jsme si mezi sebou vztah, máme svoje režimy.
Ani vás nikdy nenaštvala?
Já se doma v lese projdu v mlžným oparu kolem těch svejch krmelců a za den jsem dobrej.
Co jste jí nejvíc vyčítal?
Že někdy trénuje až moc. Ale ukáznila se. Poznala, že méně někdy znamená víc.
Skutečně nemá neřest?
Možná dřív. Byla nezodpovědná ve výživě. Prostě jedla. Teď po porodu má jiný organismus, může si to dovolit, ale jen si zobne.
A mimo lyže?
Nezlobte se, ale to jsou osobní věci.
Před dvěma lety, po dlouhé přípravě, těsně před sezonou oznámila: Jsem těhotná. Netušil jste to ani vy. Co jste jí řekl?
Vzal jsem to jako chlap. Nebylo co řešit. Bude to tak a hotovo. Už dřív mi dvě holky, co jsem vedl, přišly do jinýho stavu. Na průsery jsem připravenej.
Věřil jste, že se po čtrnácti měsících dokáže vrátit jako královna?
Absolutně. Jak mi řekla, že čeká dítě, hned se zeptala: Stando, budeš pak se mnou zase spolupracovat? Nenaštval ses? Odpověděl jsem: Nemůžu se přece naštvat, je to šťastný okamžik. Je mi jen líto sezony. Pak jsem viděl její přístup, jak se v těhotenství udržuje ve formě, a hned mi bylo jasný: vrátí se. Jak si něco vezme do hlavy, dokáže to, kdyby čert na koze jezdil.
Potom začala dcerku vozit s sebou po soustředěních a závodech. To jste se na ni trochu mračil, že?
Na miminko ne. Nakrmíte ho, usne a můžete jít na čtyři hodiny do lesa. Jenže větší dítě vyžaduje pozornost, visí na mámě, je to obrovská starost, je to deset hodin hlídání. Museli jsme to omezit, vysvětlit si pár věcí. Nečekal jsem, jak vážně rodinu pojme, jak se jí oddá na svůj úkor.
Trenéři to vědí: je těžší vést dívky a ženy než muže. Proč?
Holky mají větší chtění, cílevědomost. Nechají se chlapem zmotivovat, ocení jeho fluidum a přístup. Mladej kluk to nepozná, je to ještě vůl. Ale časem tam jdou hormony, holky jsou zranitelnější, musíte s nima mluvit, vyslechnout je.
|
Stanislav Frühauf Lyžařský trenér, 49 let Vychoval Kateřinu Neumannovou Několik let vedl ženskou reprezentaci Je pevně spjat se Šumavou, kde žije ve Stachách Velký nimrod, miluje les a zvěř Kouří, ale jen tři denně. "Nejsem závislý," říká. Manželka Petra, dva synové |
Ptala se vás: Stando, mám kluka, co mu říkáš?
Schválil jsem jí všechny, potřebovala se odreagovat. Dlouho to v sobě dusila, vztahy neřešila. Možná měla smůlu, možná to neuměla. Vždycky hledala staršího, autoritu. Nešlo o to fyzično.
Kateřina tvrdí: Mám ráda společnost. Jak se tváříte na její cesty mezi lidi, do světa velkoměsta?
Potřebuje to. Věděl jsem, že nebude do třiceti pořád jen se mnou na Šumavě. Má image, tenhle svět vyhledává, vyplynulo to z jejího postavení ve sportu i v reklamě. Já mám jiné hodnoty. Ale věřte mi, teď má barák na Šumavě, cest do Prahy ubude.
Vrátí se k vám - do světa ticha, lesů a zvěře?
Jednou jsem ji vzal do auta poslouchat jeleny. A když běží kolem Kvildy, sama, myslím, že se cítí dobře. Že prožívá nádherné pocity. Zamilovala si Šumavu kvůli mně, vzala ji za srdce.
Vytáhl jste ji do světa špičkového sportu. Proč vás teď nevezme na oplátku s sebou do showbyznysu?
Já pro to nejsem stavěnej. Zanevřel jsem na tuhle naši společnost, je to hochštapleřina největšího řádu. Všechno je vzhůru nohama, lidem chybí vychování, hodnoty, charakter. Společnost se rozkastovala a já tenhle svět morálně špatně koušu.
Ani ona by vás do něj nedokázala aspoň na chvíli uvést?
Udělala ze mě světáka, bez ní bych asi nevytáhl paty ze země.
Ke světu vrcholového sportu patří i doping. Brojil jste proti němu, ale upřímně - marně. Zvykl jste si, jak žít vedle něj?
Nic s tím nenadělám. Já jen ty lidi, co s ním byli spojení a vrátili se, přestávám zdravit. Jsou pro mě out.
Dá se tenhle boj vyhrát?
Ne. Jsou v tom šílený prachy. Velký týmy hodně investují a požadují návratnost. Mafie fungují. Je to jako v byznysu.
Tlačilo na vás někdy okolí - sponzoři, funkcionáři, abyste Kateřinu "přisolil"? Výsledky přece mohly být ještě lepší...
Jsem strašně hrdej na to, že jsme všechny medaile udělali na čistotě. Já víc nepotřebuju. To je pro mě absolutní priorita. Ale to víte, že i u nás najdete hromadu šíbrů na tyhle věci. Tlak byl. Jména po mně nechtějte.
Kateřině chybí velké zlato. Má k jeho zisku zřejmě dvě poslední šance - mistrovství světa a olympiádu v Turíně 2006. Byl byste ze své kariéry zklamán, kdyby se nepodařilo ho získat?
Částečně bych zklamaný byl. Ale věřím tomu, že to vyjde. I když... Vnitřně už dvě zlaté mám, jsou tam u pánaboha.
Odkdy?
Na olympiádě v Naganu jela životní pětku. Předjela čtyři závodnice a před sebou už měla jenom Lazutinovou. Najednou se proti nám příroda vzbouřila, za dvě minuty měla stopu před sebou plnou sněhu. Čtyři sta metrů sjezdu do cíle! Kdyby jí někdo projel ten napadanej hnůj, vyhraje. Ví to celý odborný svět
.
A podruhé?
O Salt Lake City se nebavím. Víte, jak to dopadlo. Ona tu Beckie Scottovou ve finiši úplně přehlídla, jak jela podél reklam. (Dvě první Rusky byly později z olympiády 2002 diskvalifikovány za doping, pozn. red.)
Kateřina připouští, že hned po olympiádě neskončí. Záleží to na výsledku? Co jí doporučujete?
Zasloužila by si pohodu, zklidnění. Když jsme teď viděli servanou vrásčitou babičku Pedersenovou, co závodí ještě ve čtyřiceti... Myslím, že by Káča neměla pokračovat.
A vy? Opustíte v klidu svět velkých lyží?
Nebude to těžké. Klidně zůstanu na Šumavě u mládeže. Jsem naplněnej, užil jsem si, chci si odpočinout. Patnáct let jsem byl pod tlakem. Samý stresy, k tomu fluoridy a tolueny v lyžárně, zlobí mě ledvina. Na olympiádu do Vancouveru 2010 pojedu na výlet, s manželkou a dětma, jestli ušetříme nějaký drobný. Užít si lyže, hokej, hory a moře.
Pak začnete hledat novou Neumannovou?
Asi ne, nechci už obětovat rodinu. Mám dva kluky a celé to s nimi odkoučovala moje žena. Jsou na ni fixovaní. Učí je, krmí, obléká i trénuje. Se mnou si zastřílejí z kulovnice nebo se projedeme rychle autem - pak jdou zase za ní.
Patří po těch letech sportovního soužití Kateřina do vašeho domu?
To ne. Nikdy jsem to nechtěl, máme tam kus zábrany. Tyhle vztahy končí průsery. Jsme navzájem vítáni, ale má to svý hranice.
Vaše žena je bývalá lyžařka. Rozebíráte s ní "práci"?
Ona má spády to někdy probírat. Ale já se ventiluju jinak.
Jak nesla, když se před časem uvažovalo, že otcem Kateřinina dítěte můžete být i vy?
Ona to nesla klidně, přirozeně. Ale někteří příbuzní se dívali divně: Tak vidíte, on ten Standa... Manželka v žádném případě. Ona věděla, že jsme s Katkou každej jinak stavěný. My máme jiné cíle než spolu skončit v posteli.
Schválil jste jí, že zachová tajemství ohledně otce své dcery?
Ano. Takových případů je ve světě hodně. Já to respektuju.
 Stanislav Frühauf. |
