"Zvládám základní skoky. Na trojná salta si musím počkat," vypráví Valenta. Za půl roku bude obhajovat v Turíně olympijské zlato a v přípravě má manko stovky skoků.
Dva měsíce musel po operaci odpočívat. "Stal se ze mě zahradník, mistr světa v sekání trávy," žertuje 32letý lyžař.
Kolik jste během pauzy přečetl knih?
Spíš jsem viděl hodně filmů. Knížky jsem přečetl asi tři, což je můj nadprůměr. Ale zařizoval jsem hlavně různé papíry kvůli Acrobat Parku ve Štítech.
Užila si vás aspoň víc rodina?
Byl jsem víc doma, takže jsme si zablbli s Denisem a Amélií. Oba jsem vzal na vrchol můstku ve Štítech, aby se podívali na svět zeshora.
Viděli i podrážděného tatínka?
Nebylo to veselé bez tréninku, ale já to nijak moc neřeším. Prostě to nešlo. Nic jsem s tím nemohl dělat.
Nemrzelo vás ani to, že vám na mistrovství světa vyfouknul váš skok Ledový dech jeden ze soupeřů? Už nebudete první, kdo ho skočí.
Měl jsem radost! Gratuloval jsem mu po mailu. Ale mezi námi: Moc mu nevěřím, že to skočil. S tím jeho stylem... Nevím, jestli to skutečně provedl čistě. Chci se na něj podívat v tréninku.
Na olympiádě v Turíně vás může výpadek v přípravě mrzet.
Pro mě je důležitější Světový pohár než olympiáda. Uvidíme, sezona teprve začíná. Mám natrénováno z minulého roku.
A jak probíhá příprava?
Teď už se do toho dostávám, doháním fyzičku, posiluju, běhám, skáču tak dvakrát denně. Dělám hodně strečinku. Podle instrukcí doktora Koláře, procvičuju vnitřní svaly, abych zpevnil páteř.
Jak těžké bylo se ty cviky naučit?
Hodně. Zjistil jsem, kolik různých svalů v břiše mám. A to si sportovci zakládají na tom, jak znají své tělo. (smích)
Byl jste nervózní, když jste po operaci poprvé sjížděl z můstku?
Ne. V motorice problém nebyl, jen v kondici, při skocích se mi rozjely nohy, jak byly slabé. Ale jinak to šlo. To se nedá zapomenout.
Třeba jako jízdu na kole?
Myslím si, že až prostě jednoho krásného dne přestanu skákat vrcholově, tak i za 20 let budu pořád schopný skočit salto.
Dá se akrobatické lyžování dělat rekreačně?
Dá. To asi všechny sporty.
A bude vás to bavit?
Když jste ležel v nemocnici s ochrnutýma nohama, myslel jste na konec kariéry? Vybavil jsem si, že máme doma schody a že by to byl problém. Na závody jsem v tu chvíli nemyslel. Na pokoji v nemocnici jsem byl s jedním pánem, který mi říkal, že určitě přehodnotím žebříček hodnot.
A stalo se?
Ne, já už to měl předtím, že nejvýš byla rodina a zdraví.
Po olympiádě jste dostával od fanoušků hodně negativních ohlasů o tom, že jste se změnil k horšímu. A vy jste jim volal zpátky a obhajoval se. Kdy jste volal naposledy?
To bylo jen ten rok po zlaté olympiádě. Pak jsem měl převážně kladné ohlasy. Jen trenér mi řekl, že bych měl věnovat víc času přátelům. Myslím, že se to daří.
|
Aleš Valenta Povolání: akrobat na lyžích |
Máte víc času i kvůli tomu, že už nejste příliš vidět na různých akcích vašich partnerů. Pociťujete to i na na menších příjmech za reklamu?
Ani ne.
Roman Šebrle tvrdil, že by za 10 milionů klidně natočil reklamu na tabák, i když je nekuřák. Co vy?
Museli by mi dát mnohem víc, třeba miliardu. Bohužel každý se dá koupit.
Několik reklamních agentů tvrdilo, že po olympiádě skončíte, že se jen snažíte ještě vydělat na reklamách. Co byste jim vzkázal?
Já jsem jim řekl, že po olympiádě skončím?
Většina vašich kontraktů údajně vyprší v roce 2006, tedy v roce, kdy je olympiáda v Turíně.
Já nevím, kdy skončím. Fyzioterapeut Pavel Kolář, který mě léčí, mi řekl, že můžu klidně skákat tři čtyři roky. Rozhodnu se po této sezoně, podle výsledků.
Jaký máte cíl?
Abych měl ze skoků radost. To mi bude stačit.
Kdo po vás bude sportovní hvězda reklamy? Desetibojař Roman Šebrle nebo skokan na lyžích Jakub Janda?
Sportovních osobností máme moc. Jsme stát sportovců. Nemám žádný tip. Sport je vrtkavý. Kdyby to byl Jakub Janda, bylo by to dobré pro lyžování.
Máte pro svého následovníka nějakou radu?
Důležité je vyzkoušet si všechno: fandovství i zášť. Obojí vás může posílit. To nejdůležitější je, aby dali příklad pro mladé sportovce.
