"Měl hrozné podmínky a pak předvede nejdelší skok. Neuvěřitelné," podivoval se Němec Freund. Taky obhájce celkového prvenství v poháru Rakušan Schlierenzauer se výkonnosti veterána klaněl: "Mám pro Noriakiho jen to nejvyšší uznání. Je to důkaz toho, že když máte dobrou techniku, můžete skákat s těmi nejlepšími i ve vyšším věku."
Vítěz Turné čtyř můstků Thomas Diethart ještě nebyl na světě, když Kasai už nakukoval do Světového poháru. Poláku Stochovi, aktuálnímu lídrovi seriálu, byly v onom roce 1989 dva roky. "Důvěřuju si," řekl Kasai o svém receptu na dlouhověkost.
Tenkrát v Lahti mu bylo šestnáct, když se z můstku spustil poprvé. Lyže ještě postaru u sebe a daleko tehdy nedoletěl - 57. místo z jeho premiéry bylo. Od té doby odskákal víc než 430 pohárových závodů a jestliže si neužíval takové popularity jako Goldberger nebo Nykänen, lidé si jeho jméno zapamatovali. Poznají jeho obličej a samozřejmě vědí i to, kolik je mu let.
Kasai závodil už na olympiádě v Albertville 1992 a ve stejném roce slavil i titul mistra světa v Harrachově. O dva roky později na hrách v Lillehammeru získal v týmové soutěži stříbro, na domácí hry v Naganu se však paradoxně nedostal - zranění ho na můstky nepustilo a Japonci tam pak slavili týmové zlato.
Když ho v lednu posedmé nominovali do národního týmu pro olympijské hry, zajímal se hned, jestli se díky tomu dostane do Guinessovy knihy rekordů. "Panečku, posedmé," culil se. "To je dvaadvacet let! To už je něco, ne? Neměl bych se brzy objevit v Guinessovce?"
Po sobotním supervýkonu tam má možná nakročeno podruhé.
Že má na tváři vrásky a tělo už není tak ohebné jako u mladých dravců? Že ho v minulých letech ničily problémy s kolenem a zády? Tady jsou důkazy, že to nic neznamená: v této sezoně už jednou vystoupal na pódium v poháru (samozřejmě jako nejstarší závodník historie), pak skončil pátý v Turné a navrch přidal sobotní triumf.
V Soči má však pravděpodobně jen malou naději na úspěch, on sám přesto říká: "Jsem v takové formě, že i ve svém věku můžu mířit na medaili. Nikdy jsem neměl tak dobrou sezonu jako je tato." Proto je chlapík z ostrova Hokkaidó necelý měsíc před startem her plný optimismu a odhodlání.
I po 24 letech profesionální kariéry mluví jen málo anglicky, jednu frázi má přesto naučenou snad úplně nazpaměť: "Skončit se skákáním ještě nemůžu, pořád mi schází olympijské zlato!"
