Usmíval se do kamery, zdvihl palce směrem vzhůru a chtěl ještě demonstrovat spokojenost tím, že vyhodí lyže do vzduchu. Jenže cirkusácký kousek neukočíroval a jednu z lyží nestihl chytit. Ta následně spadla přímo na jednoho z kameramanů. Jedenadvacetiletý český reprezentant Vojtěch Štursa - nejlepší český skokan v letošní sezoně.
„S tou lyží to byl omyl. Chtěl jsem se zaradovat, ale špatně jsem si ji chytil a vylétla mi z ruky. Naštěstí z toho žádný problém s kameramanem nebyl,“ vysvětloval s úsměvem.
Už jste s odstupem času vstřebal nedělní osmé místo ve švýcarském Engelbergu? Pro vás doposud nejlepší umístění ve Světovém poháru.
Stále z toho mám obrovskou radost. Skoky se mi daří a všechno jde přesně tak, jak si představuji.
To vše při vašem osmém startu v elitním skokanském seriálu. Není to symbolické?
Možná trošku ano. Doufám tedy, že se ty výsledky budu stále vylepšovat směrem k pódiu. Na druhou stranu se tím nechci nechat stresovat. Konečný výsledek je něco, co neovlivníte. Záleží totiž na podmínkách, rozhodčích a dalších aspektech. O tom výsledném čísle za vás rozhodne někdo jiný.
Takové jsou ale dnešní skoky na lyžích...
...přesně tak. Patří do toho odpočty za vítr, za špatný telemark. Já se snažím užít si závod. Pro mě je nejdůležitější, abych byl volný a měl z těch skoků radost a mohl se po každém skoku smát do kamery.
Už v Lillehammeru jste před týdnem skončil na desátém místě. Nyní jste svůj výsledek dokázal ještě vylepšit. Kdy tedy doskočíte až na stupně vítězů?
Možné je úplně všechno. V tomhle sportu jeden skok stačí k tomu dostat se na špici. Naopak přijde jeden špatný skok - a člověk je na dně.
Vojtěch Štursa21 let Se sportem začínal v Novém Městě na Moravě, odkud pochází. Na skokanský můstek se poprvé postavil v šesti letech. U severské kombinace vydržel až do patnácti let. Důležitým milníkem v jeho kariéře byl následný přestup do Dukly Liberec. „Od té doby jsem se začal zaměřovat pouze na roli profesionálního skokana na lyžích. Debut ve Světovém poháru prožil Štursa v roce 2011 v norském Lillehammeru. Tehdy skončil na 49. místě. Od té doby nakoukl z Kontinentálního poháru mezi elitu pouze jednou v soutěži družstev. Až letošní sezona je pro mladého skokana průlomovou. V celkovém hodnocení Světového poháru Štursovi aktuálně patří 20. příčka, což je nejlepší umístění z českého týmu. |
Není to právě aktuální případ Romana Koudelky, v minulém roce jasné české jedničky?
Roman se nyní trošku trápí, v Engelbergu nepostoupil z kvalifikace. Ale to jsou přesně skoky na lyžích - člověk je jednou nahoře a pak se to může okamžitě zlomit. Roman zůstává stále v pohodě, normálně se se všemi reprezentanty baví a věřím, že se velmi rychle vrátí nahoru, kam patří.
Situaci do jisté míry svými výsledky zachraňujete vy. Vnímáte pozici aktuální české jedničky?
Tím, jak jsou závodnici strašně vyrovnaní, tak stačí dva body ztratit a člověk je úplně někde jinde. Každá chybička se strašně tvrdě trestá. Proto v jednom závodě skončím na sedmnáctém místě a další den na osmém. Nějak se tím ale opravdu nezaobírám. Snažím se hlavně pravidelně bodovat, což se zatím celkem daří.
V českém reprezentačním týmu patříte společně s Tomášem Vančurou k nejmladším členům. Jak vás zkušení harcovníci Janda, Koudelka nebo Hlava berou?
Já už kluky znám delší dobu. V roce 2011 jsem poprvé debutoval ve Světovém poháru a od té doby se s nimi potkávám. Dá se říct, že mě berou téměř za vlastního.
A necháte se od nich poradit?
Občas Jandis (Jakub Janda) poradí. Mám docela problém s tím, kdy vyjít z buňky nahoru na můstek. Vždycky se ho tedy musím zeptat.
Mám to chápat tak, že nerad trávíte minuty před svým skokem společně s ostatními závodníky na můstku?
Je víceméně jedno, kdy nahoru přijdete. Ale je opravdu zbytečné, aby člověk nahoře čekal zbytečně dlouho, když dole v české kabině panuje skvělá atmosféra a mezi jednotlivými koly tam dokážete na skoky zapomenout. Na druhou stranu nemá cenu tam dobíhat na poslední chvíli. Nahoře už se každý soustředí sám na sebe a svůj svět. Kdybyste se zeptal, s kým jsem se bavil a kdo tam seděl, tak si to vůbec nepamatuji. Už se soustředím pouze sám na sebe.
V tak mladém věku působíte velmi psychicky vyrovnaně. Zaměřujete si i na tuto stránku svého výkonu?
V minulosti jsem do svěťáku pouze nakoukl, odskákal třeba dva nebo tři závody za sezonu. Nebyly to tedy vyrovnané výsledky a musel jsem zamířit zpět do Kontinentálního poháru. Přesto jsem věděl, že svéťák skákat můžu. Výsledky v tréninku tomu nasvědčovaly, jen jsem to nedokázal přenést do závodu. Začal jsem spolupracovat s psycholožkou a nyní se výsledky opravdu dostavily. Dokázal jsem se se zvednout v hlavě a právě to dělá ve skocích šíleně moc. To, co umím v tréninku, prodám i v závodě.
Pocházíte z Nového Města na Moravě, které v posledních dnech patřilo biatlonu. Jak jste si vůbec našel cestu na skokanské můstky?
Začínal jsem se severskou kombinací v roce 2000, kdy bylo v Novém Městě vše založeno na klasickém lyžování a severské kombinaci. Ale v posledních letech, a je mi to strašně líto, se od těchto sportů úplně upustilo a vůbec je tam nezajímá nic jiného než biatlon.
Přesto k biatlonu nemáte daleko, že?
Spolužák z gymplu Martin Kalous dělá servisáka u biatlonového áčka, takže si občas napíšeme. Biatlonu fandím a přeju mu jen úspěchy.
Nyní máte dva týdny závodní přestávku a poté vás čeká premiérové představení na Turné čtyř můstků. Jak bude probíhat příprava?
Po víkendových závodech jsme zůstali v Engelbergu, ale dnes tu fouká vítr, takže přemýšlíme, kam vyrazit jinam. Vypadá to, že přejedeme potrénovat do Garmisch-Partenkirchenu. O svátcích chci úplně na skoky zapomenout, odpočinout si a načerpat síly právě na Turné.
A výsledkové ambice?
Budu se opakovat. Nechci se vázat na výsledky. Chci se po závodě opět smát do kamery, protože potom jsem spokojený a skoky na lyžích mě opravdu baví.
