Jaké jsou dojmy z Turné?
Průšvih to není. Ostudu jsem neudělal. Skončil jsem do desítky, to je výborné. Ale čekali jsme víc. Ne snad boj o titul, spíš jsem si myslel, že být do pátého místa by bylo super. Tajně jsem doufal v elitní trojku. Ale v každém závodu k tomu bylo daleko, to si nebudu nalhávat. Naštvaný nejsem.
Berete to jako další zkušenost?
Určitě, velkou. Bavili jsme se s Richiem (trenér Richard Schallert - pozn. red.), který si myslel, že jsem byl v prvním závodě v Oberstdorfu nervózní. Ale já jsem v sobě ani před Turné neviděl favorita, možná mě to sráželo. První dva závody jsem byl klidný, až unuděný, chybělo mi vyhecování. Možná to chtělo větší sebevědomí. Určitě zajdu za psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou, až budu v Čechách.
Komunikoval jste s ní během Turné?
Každý den mi psala smsky, já psal jen pocity. Ona mi napsala, tady na víc nebylo. Možná zahrála roli i únava. Od začátku to bylo zvláštní a ani jsem si to neužíval, což mě mrzí, protože to byl hlavní cíl. To mě mrzí nejvíc.
Mohlo hrát roli, že jste byl v roli favorita velké akce poprvé v životě?
Byla to nová zkušenost. Musím se z toho do budoucna poučit, je dobré to zažít. Vždycky, když se mi dařilo v Engelbergu, tak následné Turné bylo špatné. Možná jsem to měl v hlavě.
Chtělo to ještě víc tréninku?
Moc jsme to nerozebírali. Jedeme dál v normálním rytmu. Teď čekají lety v Kulmu, pak Zakopané, bude to nahuštěné. Tři dny doma, o víkendu závody, jinak to teď nejde. Za Turné uděláme tlustou čáru, teď čekají lety, to bude jiná disciplína.
Neplánujete si dát na chvíli pauzu, která už jednou zafungovala?
Teď budu ještě dva dny tady v Rakousku, dám si jeden normální trénink. Cítím, že nohy jsou unavené. I psychické napětí. Ale bylo to pro všechny stejné. Původně bylo v plánu, že bych nejel do Japonska na závody v Sapporu, teď plánujeme vynechat jen lety ve Vikersundu, poslední závod před mistrovstvím světa. Místo toho si dáme ostřejší trénink a zaměříme se na techniku. Do té doby pojedu všechno.
