Ne, tato sezona mu zatím nevychází.
Trápí se, nelétá mu to.
Ve Světovém poháru skončil individuálně nejlépe na sedmém místě a v celkovém hodnocení mu patří až 16. pozice.
„Nejsem spokojený. Nejde mi to,“ přiznává šestadvacetiletý Japonec. „Ale zároveň věřím, že se zlepším a to nejlepší na mě ještě čeká.“
Vzestup by chtěl ideálně zahájit na Turné. Na tradičním skokanském předělu roku. Ve čtyřech areálech, na které má úžasné vzpomínky.
V roce 2019 zde Kobajaši pronikl mezi skokanskou elitu, když oslavil Grand Slam, vítězství ve všech čtyřech zastávkách. Loni zapsal tři triumfy a vyhrál s náskokem 24,2 bodu před Norem Mariem Lindvikem.
„Úžasné vzpomínky,“ ohlížel se za loňským ročníkem. „Byl to můj první opravdu velký úspěch v sezoně, všechno jsem tam odstartoval.“
Loni dominoval
Kromě triumfu na Turné loňský rok završil s osmi triumfy ve Světovém poháru a ziskem velkého křišťálového glóbu. Na olympijských hrách v Pekingu vybojoval zlato na středním můstku a stříbro na velkém.
Byl to zkrátka jeho rok, lépe si ho snad ani nepředstavoval.
„Kdybych ho měl nějak obodovat, určitě by se přiblížil sto bodům ze sta,“ povídal. „Ano, párkrát byl nahoru-dolů, ale vždycky jsem se vrátil na vrchol. A hlavně, na olympijských hrách jsem získal medaili. Na to jsem se celou dobu připravoval.“
Právě zlato na olympijských hrách pro něj bylo celoživotním cílem. Už když ho jako klučinu jeho otec Hironori spolu s dalšími třemi sourozenci učil prvním skokům, snil, že jednou pod pěti kruhy stane na nejvyšším stupínku.
„I malé děti vědí, co je olympiáda a jak velká to je akce,“ říkal kdysi. „A v Japonsku to je tak, že pokud ji nevyhrajete, nikdo vás tolik nebere.“
Což cítil i on.
Jasně, už před Pekingem byl obrovskou hvězdou, skokanským fenoménem. Po hrách ale odstartoval ve své domovině mánii.
Vítaly ho davy lidí, ke sportu přivedl nové naděje.
„Přiznávám, že mi to lichotilo,“ usmívá se. „Nebral jsem to ale jen z osobního hlediska. Chci skoky v Japonsku zpopularizovat, chci, aby se zde konalo spoustu závodů a dělalo je hodně lidí. A budoucnost toho všeho leží právě v takovýchto medailích.“
Favoritem není
Po sezoně si Kobajaši dopřál delší odpočinek. „Těším se, že si zahraju golf. A že si dám ramen (vydatný nudlový vývar),“ usmíval se, když v březnu odložil lyže.
Do tréninku se vrátil v květnu. Vše šlo podlé plánů. V Japonsku vyhrával letní soutěže, a když se v říjnu přesunul do Evropy, slušně si vedl i na Grand Prix.
„Doufám, že v zimě přidám další vítězství ve Světovém poháru. Hlavně bych chtěl vyhrát při domácí zastávce v Sapporu,“ líčil optimisticky.
Jenže realita je jiná.
Sezonu sice zahájil nadějným sedmým místem ve Visle. Jenže potom? V druhém závodě v Polsku třicátá pozice, v Ruce jedenačtyřicátá, pak třiadvacátá…
A ne a ne krizi překonat.
Jediným českým skokanem na Turné čtyř můstků bude veterán Koudelka |
I proto se jeho jméno před středečním startem Turné čtyř můstků kvalifikací v Oberstdorfu jako vítězné neskloňuje.
„Největším favoritem je lídr Světového poháru Dawid Kubacki,“ vyhlíží někdejší dvojnásobný vítěz Rakušan Gregor Schlierenzauer. „Za ním mám Anžeho Laniška a Halvora Egnera Graneruda. Intuice mi ale říká, že to bude Kubacki versus Granerud.“
Kobajaši v jeho soupisu nefiguruje. „Samozřejmě ale Turné v minulosti několikrát ukázalo, že je možné vše,“ dodává Schlierenzauer. „Svou roli hraje i štěstí. Jednou vyhrajete, dostanete se na vlnu a bude to o něčem jiném.“
V což Kobajaši jistě doufá.