Oba se vznesli zpod Beskyd. "Znám ho jako prcka. Předpoklady měl, to jo, ale býval nesrovnaný. Moc to všechno prožíval, špatně se koncentroval," vzpomíná Raška.
Postupné dozrávání však Jandu zocelilo. "Takových, co vylítli a pak zmizeli, už bylo," připomíná pamětník svého soupeře, olympijského vítěze ze Sappora 1972 Fortunu. Poláci na něj uspořádali sbírku, aby mohl v sedmnácti do Japonska jet. Tam zazářil, ale za rok o něm nikdo nevěděl.
Podle Rašky má Janda ideální fyzické parametry. K tomu je nyní skvěle kondičně nadupaný, mimořádně technicky vyladěný a už i psychicky silný.
"V Harrachově dostal další školu. První den se z toho všeho pos... a druhý dokázal vyhrát. Srovnává se s tou rolí lídra," připomíná Raška minulý víkend na Světovém poháru v Krkonoších. "Skokan se musí naučit poznat sám sebe," říká Raška. Janda se léta potýkal s mentální labilitou. Dokonce už chtěl kariéru zabalit. Ale zarputile pokračoval, stále na sobě tvrdě pracoval. A teď, když konečně přišel úspěch, nezpychl.
Důležitou roli hrál v jeho nastartování slovinský kouč, světoběžník Vasja Bajc. "Český trenér by si to, co on, nikdy nevydupal," tvrdí Raška, který také působil u reprezentace.
S Bajcem přišly peníze, zásluhou jeho kontaktů špičkový materiál, má slovo v zákulisní diplomacii. "A kluci jsou teď v pohodě, soustředí se jenom na skákání."
Jandovi přispívá také vývoj pravidel. Omezení délky lyží i propustnosti kombinéz podporuje skokanské umění. "Kuba to má s váhou na ostří nože, ale přesně mu to pasuje," všiml si Raška.
