Je totiž jediným z českých sdruženářů, kdo má potřebnou výkonnost, a tudíž i náležité body, jež jsou pro start ve Světovém poháru důležité. V Kuusamu a týden poté i v Lillehammeru se ocitne sám, bez Dvořáka, který mu v předchozích sezonách jako o devět let starší kamarád pomáhal a do všech závodních záludností jej zasvěcoval.
Od sezony 2012/2013, kdy jste absolvoval první starty ve Světovém poháru, jste byl dlouho benjamínkem týmu, nyní jej tvoříte jako jediný. Jak jste rozdýchával, když jste se na prahu podzimu dozvěděl, že budete objíždět závody sám?
Co jsem mohl dělat? O místo v reprezentaci jsem vždycky musel bojovat, nebylo snadné prosadit se do společnosti zkušených Tomáše Slavíka, Pavla Churavého nebo Mirka Dvořáka. A bylo nás víc, kteří o to usilovali... Ale povedlo se, starší kluci mi pomáhali, Mirka jsem se vyptával na všechno. A teď na to budu sám.
Mohl jste se na roli osamělého sdruženáře možná připravit už během léta, kdy se Dvořákovi kvůli tehdy ještě neznámé nemoci dařilo méně, než jak jste všichni očekávali?
Snad trochu ano. Když mi reprezentační trenér Vladimír Šmíd oznámil, že Mirek onemocněl mononukleózou, vybavil jsem si právě závody letní Grand Prix. Nedosahoval výsledků, jaké chtěl, což mi bylo divné, protože jsme se oba připravovali stejně. Dřív se na závody těšil, což teď nebylo, ale nechtělo se mi věřit, že by to bylo kvůli jeho chybám. Takže ano, a po trenérových slovech mi bylo definitivně jasné, že po závodech budu jezdit sám. Doufám ale, že to dlouho trvat nebude a Mirek se dá co nejdřív dohromady.
Najednou jste ale tím, s kým reprezentace stojí a padá. Nehroutíte se z toho?
Je to samozřejmě úplně jiná pozice než loni a předloni, když to stálo na Mirkovi. Nikdo na mě netlačil, nikdo se moc nevyptával. Teď si budu muset pomáhat sám, ale tak velký problém bych v tom neviděl. Odjedu tři závody na severu, dva v Kuusamu a jeden v Lillehammeru, pak třeba něco dalšího, ale doufám, že potom se ke mně přidají další kluci, kteří by mohli udělat potřebné body v závodech Kontinentálního poháru.
Na druhou stranu je možná dobré odbýt si tuto zkušenost v devatenácti. Nemůže to být pozitivní?
Asi může. Myslím, že výkonnost mám, připravený jsem dobře. Role osamělého vlka by mi mohla pomoci do dalších let, třeba pak budu silnější.
O koho se tedy budete při konzultacích na závodech a při trénincích mezi závody opírat?
Bude tam trenér Šmíd, dva servismani a spousta mladých závodníků ze Slovinska, Polska a dalších zemí. Není to moc o závodech, při nich už se každý soustředí na sebe. Spíš jde o tréninky, kdy potřebujete odstranit nějaký nedostatek, který mnohem víc rozpozná oko zkušenějšího. Dřív jsem se radil s Mírou, navíc jsme obývali stejný pokoj a měli klid, pohodu i legraci. Teď budu na pokoji sám.
V době internetu to snad není takový problém, taky můžete Dvořákovi zavolat...
To je pravda, poradil by mi i touhle cestou. Ale od toho mám taťku, bývalého skokana Dukly Liberec, který mě vedl ke sportu odmalička a doma v Lomnici s ním dělám kondici, posilovnu a podobně. Táta mi poradí vždycky.
Nebylo by teď lepší říci si: pánové, jsem tady sice sám, ale předvedu vám, že na to mám?
Jasně, to udělat můžu. V některých věcech se ale určitě ohlížím spíš na toho zkušenějšího, kdo tomu rozumí. Protože když mi na tréninku nejde skok, tak si nemůžu rozkázat, že to právě teď půjde, jelikož to nejde pořád. Tudíž se obrátím na toho, kdo ty chyby vidí.
Myslíte na závody Světového poháru, vrcholem pro vás ale bude i mistrovství světa juniorů koncem února v Rumunsku. S čím tedy do sezony vstupujete?
Ve Světovém poháru bych se rád oproti minulé sezoně zlepšil, tehdy se mi občas dařily výsledky do dvacátého místa. A juniorský šampionát? Bude už můj šestý, vlastně poslední. Loni jsem byl po zlomenině ruky pátý, letos v únoru čtvrtý... Neříkám, že chci medaili, ale udělám pro to všechno. Letní Grand Prix se mi povedla, chci se zlepšovat. V přípravě jsme se zaměřili na běh, který mi nešel, skok byl celkem stabilní.
Na obou rukou máte tetování i s anglickými větami „Věř tomu, po čem toužíš“ a „Nevzdávej se jen proto, že jsou věci těžké“. Můžete přiblížit obrázky?
Tady je ptačí křídlo, protože mi kluci říkají Letec, hory zase znamenají, že jsem v kopcích víc než doma. Obrázek přibude vždycky, když si splním nějaký cíl - třeba hory vznikly, když jsem si v letní Grand Prix splnil cíl v podobě umístění do šesté příčky.
Jaký máte další cíl?
Chtěl bych v závodě Světového poháru skončit do desítky, zatím mám nejlepší dvanácté místo, ale ještě nevím, jaký bude obrázek. Nemám tetování jen proto, že se mi to líbí. Hledám v tom něco, abych se posunul dopředu. Táta s tím souhlasí, protože i on chce, abych měl co nejlepší výsledky.
