Olympijské stříbro nic nepřebilo

Karlovarský kraj - Sportovec roku? Olympijskou medaili nikdo nepřebije. Předloni o tom přesvědčila ašská pistolářka Lenka Hyková, která stříbro vystřílela v Aténách, letos ji na zimní olympiádě v Turíně napodobil božídarský lyžař Lukáš Bauer. Stříbro na klasické patnáctce navíc lyžař z Božího Daru doplnil desátým místem ve skiatlonu.

Stříbrná patnáctka
Stříbro na klasické patnáctce navíc lyžař z Božího Daru doplnil desátým místem ve skiatlonu. Víc letos ze sportovců na Karlovarsku prostě nikdo nedokázal. Přes léto zaskočil okolí tréninkem s německými reprezentanty, jak se mu příprava osvědčila ve Světovém poháru se ale zatím nedozvěděl.

Vleklé potíže s mandlemi odsouvají jeden start za druhým. „Nedá se nic dělat. Závody jsem musel vynechat. Chtěl jsem být v poháru do pátého místa. Teď už je to ale téměř nereálné,“ ví Lukáš Bauer.

Individuální sportovci mají ve sportovních anketách výhodu. O své úspěchy se nemusí s nikým tolik dělit. Konkurovat jim mohou snad jen zástupci dvou nejpopulárnějších sportů v české kotlině, fotbalu a hokeje.

Kapitán a reprezentant
Mezi extraligovými hokejisty Karlových Varů letos nejvíc vyčníval útočník Václav Skuhravý. Nejen svou vysokou postavou, karlovarský kapitán dostává pravidelně pozvánky do národního výběru kouče Hadamczika pravidelně. Byl dokonce jedním z těch, kvůli kterým se rušila výjimka o maximálním počtu startů na turnajích Euro Hockey Tour.

Skuhravý řádí i v extralize, společně s pravým křídlem Kumstátem je nejproduktivnějším hráčem Energie. Play-off klubu dlouho uniká, letos má k němu z pátého místa blíž než kdykoli předtím. A právě výkony karlovarského kapitána k tomu hodně pomáhají. „Je tu spousta jiných hráčů, kteří hrají skvěle. Pozvánku do reprezentace by si taky zasloužili,“ říká skromně.

Zpackaná štafeta
Olympiáda v Turíně měla i své skandály. Ten největší se v české výpravě točil kolem karlovarského lyžaře Milana Šperla. České štafetě měl pomoci k návratu do slavných časů.

Místo toho se jen smutně díval do zpackaného zápisu manažera Žalčíka a start nepřipraveného Kožíška. Finišman české štafety si náladu spravil ve Světovém poháru v Gällivare, kde doběhl jako třetí. Na únorovém mistrovství světa v Sapporu se od několikanásobného mistra republiky čekají znovu velké věci.

„Tým je silnej, ať už v tomhle složení, nebo i s dalšími kluky. Všichni budou dělat všechno, aby se na mistrovství světa povedla medaile. Ukázalo se, že na to máme,“ připomíná Šperl.

Gólman modelem
Ještě loni byl region bez profesionálního fotbalu. Nejvyšší soutěž, třetí ligu, hráli karlovarští Buldoci. To se změnilo, když od Pardubic koupil druhou ligu divizní Baník Sokolov.

Z Pardubic přišla polovina hráčů i trenér Pulpit, který nováčka na podzim vytáhl až na čtvrté místo. Město teď žije fotbalem, na zápas s Bohemians 1905 přišlo přes tři a půl tisíce lidí. Zatím potichu se začalo mluvit o první lize, vždyť na postup chybí Baníku sedm bodů.

Ke klíčovým hráčům Baníku patří gólman Josef Kubásek. „Jednou bude chytat italskou sérii A. Svými výkony si říká o reprezentaci,“ řekl o něm kouč Pulpit. Za čtrnáct dní Kubásek odchytal premiérový zápas za jedenadvacítku. Brankář se zkušenostmi z modelingu, který má rád efektní zákroky, má před sebou velkou budoucnost.

Šestka byla blízko
Pohádkový rok má za sebou i Josef Váňa. Legendární žokej a nejúspěšnější trenér letošního roku startuje v dostizích už jen zřídka. Jeden si ale ujít nenechá, Velkou pardubickou.

Pětkrát slavnou steeplechase vyhrál, a blízko k vítězství měl i letos. Za svým svěřencem Decent Fellowem s žokejem Bartošem v sedle zůstal se svým Juventusem jen o pár metrů. „Aspoň jsem zavřel pusu těm, kdo mi pořád říkají: Už skonči,“ smál se čtyřiapadesátiletý Váňa v cíli dostihu.

Na start se chce postavit nejlepší překážkář české historie i příští rok. Vidina souboje s vlastním synem je lákavá.

Bauer léčí angínu s lyžemi na nohou
Místo boje o body ve světovém poháru se Lukáš Bauer pere v posledních týdnech s angínou. Božídarský lyžař ale neleží v posteli s ručníkem omotaným kolem krku. Každý den si poctivě nakládá v tréninku. „Dvakrát denně chodím lyžovat. Na hodinu a půl až dvě hodiny,“ říká.

Mezi tím chodí na vyšetření. A čeká na pátek, kdy mají přijít výsledky. „Buď ukážou, že mám znovu brát antibiotika, nebo že jsem konečně v pořádku.“

Pokud bude zdravý, vrhne se do trénování ještě víc. „Zatím všechny výsledky ukazují, že je nemoc pryč.“ Jediné, co se lékařům nelíbí, je postižená mandle. „Tkáň potřebuje nějaký čas na regeneraci,“ vysvětluje. „Budeme se ale držet ostatních výsledků.“

Jestli teď tréninkem riskuje? „Asi ano. Nemám ale možnost nemoc stoprocentně vyležet. Sezona je krátká, tlačí mě čas. Navíc dělám jen běžný trénink, neženu to do extrémů. Než začnu s nejtěžším tréninkem, musím být zdravý stoprocentně. Nemoc by se mi jinak mohla vrátit.“

Ví, že pak musí v tréninku ještě přidat. „Bude rozhozená technika,“ uvědomuje si. „Po nemoci se to ale lepší celkem rychle.“

Konkurence ve světovém poháru je obrovská, stačí malé nachlazení a šance bodovat zmizí. I proto musí být Bauer úplně v pořádku. „Nedá se nic dělat. Závody jsem musel vynechat.“ Hlavně poslední pauza ho ale mrzí. „S Tour de Ski jsem počítal. Je to nový formát závodu, vysoce bodovaný.“

A body ze světového poháru letos Bauera zajímají nejvíc. Už před sezonou jim dal přednost před mistrovstvím světa. „Chtěl jsem být do pátého místa. Teď už je to ale téměř nereálné.“ Kvůli nemoci teď musí lyžař z Božího Daru cíle přehodnotit.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž