"S umístěním spokojená nejsem, s jízdou však ano," pravila hodinu po závodě třicetiletá majitelka stříbra a bronzu ze šampionátů v letech 2005, resp. 2009.
Pomýšlela jste na víc?
Samozřejmě, že jsme s trenérem Radkem Herotem mířili výš, chtěli jsme do superfinále, které ale uteklo opravdu jen těsně. S jízdou však spokojená jsem, oproti kvalifikaci jsem dokázala zrychlit, zajela jsem čistou technickou jízdu. Krapet jsme se s trenérem rozcházeli s výrokem rozhodčích, s tím ale nic nenadělám.
Co tedy chybělo, když se vám povedlo zrychlit?
Snad jen skoky byly o něco nižší než v případě soupeřek, moje provedení skoků ale bylo v pořádku.
Hned na prvním tréninku vám v dějišti šampionátu praskly boty a kvalifikaci jste absolvovala ve vypůjčených. V úterý večer vám ale lékař Vladislav Hospodár přivezl nové, které máte připravené na olympijskou sezonu. V nich problém nebyl? Nebyly příliš tvrdé?
Kdepak, boty byly fajn, navíc jsem si do nich dala měkké vnitřní boty z těch původních. Byly naprosto v pohodě, jsou srovnatelné s těmi původními. Předvedla jsem v nich nejpovedenější jízdu v sezoně. A jsou mnohem lepší než ty vypůjčené, protože ty byly opravdu o centimetr větší a pro nás je strašně důležitý cit. Je to, jako kdybyste dali hokejistovi před zápasem nové brusle.
Mrzí vás hodně, že vám nevyšlo superfinále?
Koho by to nemrzelo? Protože šest setin vteřiny čili dvě setiny bodu při necelých pětadvaceti bodech, to je opravdu o chlup. S Japonkou, která šla do superfinále jako šestá, jsme dostaly úplně stejně v technice i na skocích, bylo to jen v rychlosti, může to dělat nějakých půl metru. Je to vlastně takové nic! Mrzí mě to, protože vím, že se svými zkušenostmi bych to superfinále zvládla dobře. Tam je to hodně o nervech, a to mnohé mladé závodnice nezvládají.
Takže medaile by pak byla reálná?
To netvrdím, ale každopádně by byla blíž.
Nicméně už deset let se držíte v nejlepší světové desítce. Je to alespoň malé zadostiučinění?
Určitě ano, jsem ráda, že jsem ve špičce, i když vyspělé země jako Amerika nebo Kanada přicházejí s mladšími a mladšími závodnicemi. Je prima, že dokážu udržet krok, ačkoli mnohé z nich jsou i o deset let mladší. Já jsem s nimi ale v lajně a konkuruju jim, což není pocit k zahození.
Uvažovala jste o zařazení dvojité helikoptéry, což jste při závodech ještě nikdy neudělala?
Počítala jsem, že ji zkusím v tréninku a pak uvidím, ale když mi praskly ty boty, nezbyl na to prostor. Musela jsem si zvykat na ty náhradní.
Ve čtvrtek vás čeká kvalifikace paralelní jízdy, z té ještě medaili nemáte. Jak k této disciplíně vzhlížíte?
Jako ke druhé šanci předvést se. Vím, že na to mám, proto chci kvalifikaci zajet co nejlíp, abych ve finále měla co nejvýhodnější pozici.
Když vám před odletem řekli, že půjde o váš sedmý světový šampionát, prohlásila jste, že sedmička je vaším šťastným číslem. Platí to pořád?
Tu sedmičku mi všichni připomínali i tady, a já navíc vyfasovala startovní číslo sedm! No, sedmička teď má takovou hořkosladkou příchuť, dvakrát mě to číslo netěší...
