„Teď se soustředím na školu, po měsíční absenci mám co dohánět,“ říká dvaadvacetiletá běžkyně na lyžích Petra Nováková.
Přitom by bylo co oslavovat - kromě zmíněného bronzu uzavřela svou třetí sezonu ve Světovém poháru 25. místem, svým dosud nejlepším celkovým výsledkem.
„Když jako oslavu nepočítáte hamburger a pivo po posledním, sobotním závodě, tak opravdu není kdy. Vždyť mě kromě školy ještě čeká víkendové mistrovství republiky na Horních Mísečkách,“ přibližuje nejlepší reprezentantka a velká naděje ještě nedávno slavného českého odvětví.
Vypadáte unaveně...
To je to tolik vidět? Nedivte se, v neděli ráno jsme odjížděli na letiště do Calgary, potom přestupovali v Torontu a Mnichově, v Praze jsme pak museli čekat na zavazadla, která nám v Německu nějak nestihli přeložit z letadla z Kanady. Bolí mě za krkem, spát v letadle vedle ramenatých chlapů se moc nedalo. Takže se trochu cítím jako praštěná palicí.
Však jste během dvanácti dnů absolvovala v Kanadě osm závodů, v každém jste ale dojela na bodovaném místě. Není to skvělé?
Jo, to je úžasné, tak bych to chtěla mít pořád. Na začátku sezony jsem chtěla bodovat pravidelně a pohybovat se kolem dvacítky, což se mi často dařilo, takže myslím, že můžu být se sezonou spokojená.
V minulosti vás často brzdily zdravotní potíže - teď bylo všechno v pořádku?
Rameno, které mě potrápilo loni v lednu, bylo letos v pohodě. A zánět horních cest dýchacích, kvůli kterému jsem musela odstoupit z letošní Tour de Ski, se objevil jen v náznacích. Škoda té Tour, kdybych ji odjela celou, věřím, že bych v konečném účtu Světového poháru byla do dvacítky. Ale budeme pracovat dál a uvidíme, pořád se chci zlepšovat. Neslavím taky kvůli tomu.
Těsně před odletem na Ski Tour Kanada jste získala na mistrovství světa do 23 let v Rumunsku bronz. Byl pro vás velkým povzbuzením?
To si pište! Moje očekávání byla před tím šampionátem sice o trochu výš, myslela jsem na víc než jednu medaili, ale i ta stála za to. O to víc jsem se pak těšila do Kanady, vždyť jsem na americký kontinent letěla poprvé. Tam mi potom některé soupeřky gratulovaly, potěšilo mě, že můj úspěch vzaly na vědomí.
Takže jste Kanadu vlastně objevovala. Splnila vaše očekávání?
Ano i ne, protože jsme pořád závodili a často přelétali letadlem, což bylo docela náročné. Včetně aklimatizace a časových posunů, takže i nedostatku spánku. Taky jsme se dozvěděli, jak se bránit při setkání s medvědem černým - to člověk nemá utíkat, musí se zastavit na místě a nehýbat se. Medvěd pak prý odejde, což prý ale neplatí v případě grizzlyho. Naštěstí jsem nepotkala ani jednoho.
Pocházíte z Karlových Varů a závodíte za tamní Slovan, v Praze studujete Vysokou školu chemicko-technologickou. Bydlíte na koleji?
To bylo jen v prvním ročníku. Potom si mě vzalo pod křídla sportovní centrum ministerstva vnitra, sice na poloviční úvazek, ale na ubytovně Olympu ve Stromovce mám pokoj pro sebe.
Studujete dálkově, jako mnozí přední sportovci?
Ne ne, dálkově jsem nechtěla, to by se mi nelíbilo. Určitě je lepší být se školou v častějším kontaktu. Pokud jde o závody a soustředění, ve škole mi vycházejí vstříc, já se snažím být na přednáškách co nejčastěji.
